UPŘÍMNĚ MÍNĚNÉ PF 2012

Rok 2011 nebyl dobrý. Byl hrozný - snad mi holky dovolí mluvit i za ně. Kdykoliv se stala nějaká šílenost, na otázku, jestli to může být ještě horší, jsme dostaly odpověď, že prý spíš jo než ne.  Byly bychom rády, kdyby měl vývoj situace / všech situací obecně úplně jinou tendenci. A pokud svým působením můžeme přispět k vylepšení celespolečenské sociálně-kulturní a agrárně-spotřebitelské karmy, budeme to dělat s ještě větší důsledností a zápalem než doposud. Z toho plyne gastromantra pro rok 2012 č. 1:

POCTIVOST A ČERSTVOST MUSÍ ZVÍTĚZIT NAD NÁHRAŽKAMI A ŠIZENÍM.

Pravdou ale je, že rok 2011 přinesl i něco dobrého - Vývařovnu. Počet čtenářů, který poslední měsíce dosahuje jednociferných jmenovatelů zlomku čtenářů módních blogerek, nás v tom utvrzuje. Patří vám za to upřímný a neironický dík. Díky, že chápete smysl našeho blogu lépe než my samy. Příští rok to bude mít ještě větší (masové) koule. Protože - a tím se dostáváme ke gastromantře pro rok 2012 č. 2:

JÍDLO JE NOVÁ MÓDA.*

Ať Vás nejen tyto mantry provází v LEPŠÍM ROCE 2012. Snad si na jeho konci budeme moci říct, že život je raut.


Hannah (a Pakočka a Karol, pokud chtějí)

*(Není to z mé hlavy, říkal to Míra Valeš/www.comrademagazine.com u řízku, co mi usmažil k večeři, ale to nic neznamená, měl to dát na svůj blogýs jako první, beztak si přivlastnil mou hlášku "nahá si moudrá"; není to člověk, co hraje na copyright).

SMUTEČNÍ PŮST A NEFORMÁLNÍ ROZLUČKA

Jak to říct, poslední týden byl dost náročnej. Přípravu na Vánoce (pro ty, kdo je teda samozřejmě slaví) přerušila smutná událost- smrt Václava Havla.

Z osobních důvodů jsem to docela pochopitelně prožívala a zpětně jsem moc ráda, že jsem mohla pomoct při přípravách páteční neformální rozlučky v Lucerně. Díky!

Ale zpátky k jídlu, nebo spíš nejídlu.

V pátek jsme se šly s Hannah a další lavinou lidí podívat na Hrad na pohřební obřad (jednak nemáme telinu, na netu je to o ničem a druhak nám to přišlo jako něco, co bychom vážně měly udělat).

Minutu ticha (bylo jich spíš deset než jedna) jsme si odbyly na Malostranským náměstí a mlčely jsme vlastně až celou cestu nahoru, pak už jsme jen sledovaly obrazovku a lidi kolem. Ale přiznáme to, do konce jsme nevydržely, jednak musela Hannah zpátky do práce a druhak nás v tý zimě přepadl hlad. Nejdříve jsme bláhově hledaly na Újezdě lidovou jídelnu, thajská restaurace nám přišla vzhledem k okolnosti našeho setkání jaksi nevhodná (Václava Havla jsme chtěly spíš zapít malou dvanáctkou, chápete), takže jsme skončily v jakýmsi kompromisu. A ne, nebyla to lidová čína, ale Lokál u Karlova mostu.

Je to můj oblíbenej, protože má skvělou mladou provozní a veselý číšníky (btw. co jim asi v Lokálu sypou do jídla? Nebo už jsme tak zvyklý na defaultně naprdnutou obsluhu, že nám "veselej" standard přijde nenormální?)

Nabídka jídel ok, ale "postní" byly jen dvě: domácí smažák s příslušenstvím a vánoční kuba (jako příslušenství se ukázalo větší než malý množství znojemských okurčiček, klasa).

Další věc co tady fakt oceňuju je točení piva, miluju jejich "mlíko", protože co se týče piva jsem spíš v kategorii "zvětrávač" než rychlostní šampion a tak si dávám většinou malý, jenže občas mi zvětrá i to piccolo, takže...no prostě jedině mlíko, kde třičtvrtě sklenice zabírá pomalu "tající" pěna.

Najdely jsme se jako páni a přitom postně, pana Václava jsme zapily dvanáctkou a cítily se podivně slavnostně.

Ne, dezert jsme si vzhledem k okolnostem nedaly.

Večer nás čekala neformální pocta VH v Lucerně. Hodně jsme si povídaly s pamětníky, koukaly na fotky, poslouchaly dobový historky a jelikož jsme smutek a půst držely poctivě řekly jsme si, že je čas ochutnat malé občerstvení v Mramorovým sále. Kluci z Lucerna cateringu byli tak mile neodbytní, že za námi s těma kanapkama a houstičkama chodili i když jsme byly zrovna v "tzv. kuřárně" (prostě na chodbě, no).

Kanapky- u Hannah to vyhrály ty špenátový trojúhelníčky, se špenátem se prostě nešetřilo.

U těhle mini-houstiček se rozjela gastro-filosofická debata. Já byla za obsah, Hannah kopala spíš pro formu.

Byl to nakonec pěkný pátek. Zakočili jsme ho na baru zapáleným absinthem, na počest VH a toho, jak podle dobovýho tisku (Blesk):"....tzv. donutil první dámu USA Hillary Clintonovou dát si halucinogenní nápoj absinth."

Tak na zdraví a dobrou chuť.

POLÉVKÁRNA KNOCK-OFF: CHAČAPURI + HARIRA

Po dlouhé době jsem včera byla v Polévkárně (a nejspíš se v této lokalitě budu co nevidět vyskytovat častěji, heč) a jejich marocká harira s gruzínským chačapuri moje chutě po vyčerpávajícím studeném mrholivém dni uspokojila natolik, že jsem se dnes rozhodla pokusit se o co nejvěrnější kopii. Vítejte na první lekci GASTROPLAGIÁTORSTVÍ!

(pseudo)HARIRA

Ingredience

- 1 větší cibule

- 2 řapíky celeru

- 1 miniplechovka rajčatového protlaku

- 1 konzerva rajčat

- hrst oranžové čočky

- hrst zelené čočky

- trochu petržele, klidně mražená

- plechovka cizrny

- olivový olej

- 2 lžíce škrobu

- litr zeleninového vývaru nebo bujón

- limetka

- čerstvý koriandr na ozdobení pokud seženete

- lžíce soli

- lžička mletého pepře

- lžička mletého chili

- lžička mletého římského kmínu

- lžíce zázvoru

- půl lžičky bazalky

Postup

Gastroplagiátorské zkušenosti mám minimální, takže jsem si na vaření hariry vzala na pomoc dva recepty (první & druhý), ke kterým jsem po paměti (moje je špatná) přidala předpokládané ingredience. Oproti původní verzi jsem do polévky přihodila i trochu zelené čočky a celeru.

Nakrájejte na drobno cibuli a celer a orestujte v hrnci na olivovém oleji  - cca 10 minut  - dokud cibule nezesklovatí. Posypte kmínem a nechte ještě chvilku na plotně. Rajčatový protlak, rajčata a petržel rozmixujte a vlijte do hrnce. Přisypte zbývající koření a vlijte vývar. Chvíli povařte, poprašte škrobem a přidejte do hrnce oba druhy čočky i cizrnu. Vařte dokud luštěniny nezměknou. Na závěr dochuťte limetovou šťávou.

CHAČAPURI

Chačapuri pro mě až do dnešního odpoledna byla "taková ta dobrá sýrová placka, co dělá Ethnocatering" a najít jak ta "věc" jmenuje mi zabralo neuvěřitelnou spoustu času. Prvním českým receptem na Googlu byl od pana Cuketky. Náš gastroguru z čeledi tykvovitých nezklamal a poctivě přiznal, že ho do náruče gruzínské gastronomie taky vedl Polévkárnový absťák. Čímž předávám slovo zkušenějšímu - jeho recepis najdete TADY. Nenechte se odradit délkou receptu a zdánlivou složitostí - jsem naprostý pečící loser (příliš mi vykynulo) a většina věcí s obsahem mouky u mě končí v odpadních trubkách spíš než v troubě, ale tohle zvládne i zručný začátečník. Vřele doporučuju.

Na závěr tři do diskuze:

- míváte v zimě taky Polévkárnový absťák?

- jak to máte s gastroplagiátrostvím - tipy & triky?

- nápady na recept se zbylým řapíkatým celerem?

BUĎ MŮJ BUJÓN

Marco zamlada = Johnny Depp s měchačkou.

Marca Pierre Whita u nás moc neznáme. Pravdou ale je, že v Anglii je jednou z největších gastrocelebrit. V dobách, kdy Jamie Oliver ještě mutoval, Gordon Ramsay si máčel octové chipsy do fazolí v tomatové omáčce a Nigella Lawson si přála být letuškou, on jako jeden z nejmladších kuchařů sbíral Michelinské hvězdy - k dnešku má celkem tři. Ačkoliv mi Marco Pierre připadá nesmírně šarmantní, musím si jako správný gastrožurnalista zachovat objektivitu a upozornit veřejnost a Michelinskou komisi na jeden fakt: ten člověk je sám sobě (a své pověsti) nebezpečný. Možná ho tak semlela sláva a on má prostě neskutečné manýry, ostatně když se podíváte na britskou Wiki, dočtete se, že měl asi pět manželek, s nimiž byl ženatý dohromady zhruba tak tři a půl měsíce a také zaměstnává japonského sluhu, pana Ishiho, který ho všude vozí, protože Marco Pierre nemá řidičák.

TEN ČLOVĚK DO VŠEHO DÁVÁ BUJÓN. MPW je sponzorovaný Knorrem, to není nic tajného - na britských stránkách má záložku se svými recepty a videa na YT jsou vkládana pod účtem KnorrRecipes. Jenže jediný produkt, který propaguje, je jejich bujón a dělá to s takovou vřelostí a upřímností, že to prostě nemůže být jen o penězích. 

Případ č.1: Při vaření buřtguláše, vmíchávajíce MASOX, jsem vyprávěla o něm a jeho bujonofilii Pakočce. Ona říkala, že je to normální, sice má Michelinské hvězdy, ale stejně je to pořád Brit. OMYL! Jeho matka (kterou zmiňuje nezdravě často) byla Italka. A na důkaz toho, že britská kulinářská brutalita se může potkat s italským jemnocitem, dá do omáčky bolognese ne jeden, ale hned dva želé bujony. Pakočku málem trefil šlak.

Podívejte se na to. Krájí zeleninu jemněji, než vy byste jí nastrouhali. Dojímá mě to k slzám. Je tak okouzlující. A pak vám odhalí své tajemství - hovězí bujón v kelímku (poslední dobou tu nic jiného neřešíme). Marco, upřímně? Spíš bych snesla, že to děláš s ovcema, než tohle.

HOT KAROT: MRKEV V ROHLÍKU

Že jsme si byly na Mikulášský FAMU především naprat pupky už víte. A jestli jste tam byli, asi taky víte, že party přes všechny nesporné klady (zdravíme organizační tým!) chvílema vytvářela natolik klaustrofobní situace, že se pohyb po parketu v rámci jednotek centimterů stával luxusem. No nebudu to protahovat, k MInDa Kitchen a zbojnickému gulášku jsme se vůbec nedostaly. I tak se ale sluší vyhlásit vítěze večera a tím se stává HOT KAROT - mrkev v rohlíku.

Tuhle arogantně-veganskou lahůdku vymysleli tři studenti katedry nových médií FF UK přibližně před půl rokem a od té doby ji čas od času na požádání nabízejí na akcích. Mrkev v rohlíku dělá neodolatelnou především pestrý výběr chuťově zajímavých omáček, my jsme ochutnaly zázvor+limetka+máta+koriandr (zlato), rozmarýn (stříbro) a zeleninovou (brambora!). Konečně drunk food, pod kterým neni blbě!
HotKarot tým v současný době dává dohromady aplikaci OpenSauce, která umožní každému přispět svou troškou do omáčkový receptury - fungovat to má nějak takhle:

Kečupu a hořčici odzvonilo. Nuda. V OpenSauce najdeš recepty na naše saucy, který můžeš komentovat a lajkovat. Zároveň ale můžeš přidat nápad na tvůj vlastní sauce. Nahraj svůj recept a sbírej lajky ostatních HotKarotkerů - nejoblíbenější sauce pak "uvaříme" a na příští akci zařadíme do našeho sauce menu. Chilli? Pažit? Burákový máslo? No tak jo!

Kdybych byla lepší gastrozpravodajka, napíšu toho sem ještě víc, ale bohužel jsem byla pod vlivem tajemství samovaru zakoupeného u sibiřského kiosku, takže si nic dalšího nepamatuju. 

Poměly jsme se i na Sibiři. Chválíme Katarinin vynikající masový pirožek a chceme recept!

A na závěr něco přímo z naší kuchyně: Co jinýho dělá Vánoce Vánocema, než nevkusný reklamy operátorů a půllitr punče. No řekněte sami..! 

JOY THE BAKER

 Českou pečící filosofii nejvíce vystihuje právě slovo "česká". Když mám chuť na něco sladkého, co do toho dám? Mouku a olej. Díky čau. Kolik kousků bábovky musíte sníst, aby vás chuťově uspokojila? To vás spíš dřív nasytí. 

     Joy Wilson, americká foodbloggerka, zaměřila svůj blog Joy the Baker především na pečení. A nedávno jí vyšla i kniha se sto recepty a výmluvným podtitulem A Celebration of Butter and Sugar/Oslava másla a cukru. A to krásně shrnuje i celou myšlenku amerických dezertů. Když máte chuť na sladké, máte chuť na máslo a cukr. Dát si místo toho mouku a olej znamená žít ve lži. Sekala bych ruce všem, co se nestydí jakýmkoliv způsobem publikovat počešťěné - a tím pádem ošizené recepty na cookies, brownies, cupcakes a muffins. Mají otrávenou mysl. Ale zpátky k Joy, patronce zvětšujících se tukových polštářků. Na blogu najdete spoustu receptů na muffiny, cupcakes, dorty, chlebíčky (ale ty na způsob biskupského, ne na ty na způsob Libeřské lahůdky), donuty a vlastně na úplně všechno. Dokonce se čas od času pustí i do veganského pečení. O tom si myslím svoje, ale jestli má někdo něco upéct bez vajec a másla, tak jedině ona.

Old Fashioned Doughnuts with Chocolate Glaze

 Peach Blueberry Pie

 Hot Fudge Sundae Cupcakes

EAT, LITTLE BIRD

Na blog Eat, Little Bird jsem upozorňovala už v příspěvku o zeleninové polévce, kterou jsem z něj vykradla. V sekci ABOUT ME se dočtete, že Thanh, která miluje vaření a focení, je Vietnamka, jež se narodila v Austrálii, vzala si Francouze, se kterým žije ve Švýcarsku a pracovně lítá kolem celého světa. To uspokojivě vysvětluje spektrum receptů - od vietnamských polévek po francouzské madlenky. Velké plus - a teď nevím přesně, čí, je to, že suroviny, jež Tranh používá, můžeme sehnat i tady (když říkám tady, myslím v Praze). Receptů není zase tolik, aby se v nich něco dalo najít systematicky, ale to u Eat, Little Bird nevadí - je to osobní blog o vaření, který si získal moje sympatie víc než ostatní blogy.

 Pokud byste se chtěli do kuřecí polévky s kari pustit step-by-step, nejtěžším úkolem bude zřejmě pořídit sweet potatoes. Ale vzhledem k tomu, že jsem je jedla už na dvou expatských Thanksgiving, neměl by to být až tak nesehnatelný artikl.

Gougères je oblíbený recept Thanh "hubbyho". To se dá do češtiny přeložit asi jako "manža". Představte si svět, kde má Mimibazar takovou tvář. Není to krásné?

A ty fotky? Závist. Kdyby byli nýmandi ve Vice co k čemu, pořídili by lepší foťáky na ukradnutí. Ale bohužel, jsme v Čechách.

RECENZE MENZ: MATFYZ-17.LISTOPADU

Předem se omlouvám, že svou trojskou zkušenost budu popisovat stylem "hrdinka Sexu ve městě mezi osadníky na Urale." Vůbec se mi do Tróji nechtělo, přestože většinou - ke svému neutuchajícímu překvapení - nemám problém sehnat na recenzování spolustrávníky, musela jsem jet tentokrát sama.  Co vám budu povídat, byl to blaf minimálně na druhou, i když odpornost zdejší krmě by se zcela jistě dala vyjádřit i nějakou o poznání výstižnější matematickou metaforou. (Prosím poučte mě ---)

1# Koleje-králíkárny. Jestlipak bude ušáček i k obědu?

2# Mozek nesmí zahálet ani cestou na jídlo - vhod dozajista přijde kondiční rovnice o dvou neznámých. 

3# Ještě si střihneme slovní úlohu...

4# Seznamte se: Hovězí pečeně na česneku, špenát a bramborové knedlíky 41.05,-; Boloňské špagety s vepřovým masem a sýrem 37.40,-; Čočka na kyselo s vejcem, okurkou a chlebem 36.72,-; Smažený losos ochucený, bramborová kaše, přízdoba 37.58,-. 

Vysvětlí mi někdo, jak může být losos O-CH-U-C-E-N-Ý? Ochucená bývá perlivá voda, ale ryba? Nodoprdele. 

A...Dear EU, můžeme té ošklivé žluté věci z prášku přestat říkat bramborová kaše? Navrhuji tyto alternativní návzy: Škrobolep, Brambosliz, Práškohnus. Když už jste nám chtěli vzít ty utopence...

 5# Měla jsem štěstí v neštěstí. Špenát je kromě zelného salátu a "rizota" jedna z mála věcí, které  i v sebehorších kantýnách ještě jakž takž umějí. Vyndání ze sáčku z mrazáku se holt zas tak posrat nedá (ke sračkovnímu jídlu kanální slovník - Zdendův diktát). Knedle ušly, zato masíčko si jak pstroužek v bystřině plavalo v UHu a omastku. Polívku jsem nechala, veškerý česnek asi padl na špenát, takže místo česnečky byla (opět!!!) jíšeňka.

6# Nyní ale obhlídněme zdejší dekór: Umělého květoví bují v na březích Vltavy bezpočet, skoro jsem si nemohla vybrat, který exemplář uveřejnit. 

Ale povím vám gastrohistorku: Kamarádka seděla v menze u Arnošta a studenti MFF u vedlejšího stolu se prý po čas jejího hodování pokoušeli o derivaci párku. Zda uspěli, si už bohužel nepamatuju.

7# V říčních nivách se daří i četnému ptactvu, které nezřídka padá za oběť artistickému ztvárnění z řad uměnomilných studentů. Na topole podle skal, Čajkovskij by zaplesal... Zdravíme N.Portman!

 8# Budovatelská malba. Mám svou teorii, proč většina zachycených stojí zády. Tipněte si schválně.

 9# Ponožky v sandálech jsou sooo 2009. Rok 2011 přinesl trend nový - ponožky v žabkách. Trendsetterům z fakulty z jaderné fyziky k převratnému objevu srdečně gratulujeme.

 10# Jeden kamarád z matfyzu mi říkal, že když byli na seznamovacím soustředění, někteří z jeho spolužáků nebyli schopní za běhu zatočit a pro provedení operace se museli zastavit, vyměřit úhel a až poté pokračovat dál. To možná ty ponožky v žabkách, kluci...

11# Moje zlá duše si v této situaci představuje Sheldona Coopera...a moje - rovněž zlé - lingvistické já se snaží zbavit dotěrné otázky, jestli se před nápisem "tlačit" někdy někdo posral na místě - a to nejenom na matfyzu. 

Achjo, tímhle postem jsem vyčerpala sprostá slova minimálně na čtrnáct dní. Pokud vám vulgarismy vadili, podívjete se do menz Právnické, Arnošta, Albertova, Spálené a Jednoty. Neobsahují lepek, umělé konzervanty ani sprostá slova.

Závěrečná zhodnocení:

Personál: Šlo to. Já osobně bych na ty erazmáky byla zlejší. Mnohem zlejší.

Prostředí: Další z menzovních sklepení. Fotopříloha mluví za vše.

Fronty: Nebyla tu. Tihle lidé si narozdíl od nás humanitních hovad určitě umí věci v životě líp vypočítat.

Jídelníček: Byla jsem tu jednou, a už se nevrátím. Bydlet tu na koleji, možná budu mluvit jinak.

Index žaludečních vředů: 3.45/5

SUPERLEVNÁ ZELENINOVÁ POLÉVKA

Pokud jste už párkrát uvařili mou fazolovou polévku, nastal čas vyzkoušet si další gastrovýzvu. Je to gastroskvost, který staví na hlavu Zdendovu mantru, protože tahle zeleninová polévka je dobrá a přitom levná. Recept jsem našla na foodblogu Eat, Little Bird, který sice není tak dobrý jako Vývařovna, ale to není žádný a s holkama jsme navíc docela v pohodě s tím, že se na něj občas podíváte.

 SUROVINY:
Kuřecí bujón
3 brambory
2 mrkve
1 kus celeru

Při nákupu v Tescu jsem si schválně dávala pozor, kolik věci na polévku stály. Vešla jsem se do 13 Kč, což vychází 4,33 na porci. To je naprostý rekord a nic lepšího by nikdy nevymyslela ani Dita P. z Albert receptů.

Nože Tescoma z řady Presto mám vážně ráda. Jsou superlevné a superostré. To se rozhodně nedá říct o mých fotkách.

POSTUP:

1. Do 1 a něco litru kuřecího/slepičího bujónu naházíme na středně-drobno nakrájený celer, mrkev a brambory. Můžete udělat domácí, napsat nám to do komentářů a my k tomu vyjádříme své stanovisko, nebo také můžete použít nějaký lepší kupovaný a nehrát si na arogantního vegana. Tak třeba já jsem měla konečně možnost vyzkoušet želé bujón od Maggi; když jsem otevřela kelímek, řekla jsem si, že jestli někdy polezu na Mont Blanc, určitě si jich pár vezmu na sváču. To je můj názor na tenhle bujón. Jasnější ho má Karol.

2. Na prudkém ohni (na mírném NIKDY nevařím, nemám na to nervy) vaříme, dokud zelenina nezměkne a pak ještě 5 minut. Čtyři a půl nejsou vůbec problém.

3. Rozmixujeme tyčovým mixérem.

4. Dochutíme petrželí/smetanou/čerstvě namletým pepřem/krutony/baketou

Podáváme v nočníku.

PEČEME VE VELKÝM- MOJE BRIGÁDA NA KOŠÍKU

Domácí lívanečky ve skořicovým cukru se smetanou a místní bezinkovou marmeládou. Podpásovka pro můj pas. (Z vosího bude spíš soví, ehm)

Nikdy jsem vánoční pečení neprožívala, máma nepeče, takže nic. Jenže kdyby se vám naskytla možnost péct cukroví ve velkým pod vedením takovýho gastro-boha jako je pan Košnář a být u toho v penzionu Tuchom u bio-farmy Košík...no nejeli byste?
Já jela. Ideální trávení 14 dní mimo velkoměsto i za cenu toho, že se nezapnu do šatů a po svátcích budu hubnout.

McMINIMON

Minimon představily další těžko stravitelnou kolekci.
Výhodné menu koupíte ZDE

Follow my blog with Bloglovin - NOVĚ JSME I NA BLOGLOVIN!

NĚCO JAKO ŠPAJZ

Vejce s květnou, ovesný vločky a čokoládový bourbonky z Marks and Spencer. Snídaňový setík.

Nemám špajzku. Mám jen polici více či méně plnou věcí. Preferuju: píčovinky, chemický sklo, ovesnou kaši a kila burákovýho másla.

Ovoce, zelenina, těstoviny z Lidlu, sójový kostky BonaVita (klasika), umění, Bacardi Oakheart a Lemond.

Lipový květ a bez, italský kafe a hořlavina (rumíček) 

Brumíci (pro Hannah), moje buráková pýcha, ptáček, perníky a ovesná malinová z Lidlu.

A v lednici? Vlastně už jen dýni a kočičí žrádlo.

ANIČKA MAŽE CHLEBY.

Dnešní příspěvek bude gastro-lingvistický. Otázku, jestli se sem hodí si vůbec nebudu pokládat; tahle záležitost už prostě nesnese odklad. Zároveň si dovedu představit divadelní zpracování; byla by z toho moc hezká a svižná třítaktovka.

Vše začalo takhle: couchsurfoval u mě (dejme tomu) jeden kluk z Brna a ráno u snídaně mezi námi proběhl asi takovýhle rozhovor:
ON: Takže tady jako bydlíš s Aničkou?
JÁ: Jo.
ON: A dobrý?
JÁ: Super. Já dělám polívky a Anička maže chleby.
ON: Maže chleby?!
JÁ: Maže chleby, no.
ON: smích - smích - smích - výraz Ivana Vodochodského - Maže chleby?
JÁ: Maže chleby, co je na tom tak vtipnýho?
ON: To přeci může znamenat úplně cokoliv.

GASTRO RELAX: FARMA KOŠÍK

Zatímco normální pracující lid jde v pondělí ráno do práce, my co práci hledáme (aby to neznělo blbě někdy tomu říkám tzv. freelance) jsme si mohli zpříjemnit pondělní mlhavou depresi a blbou náladu malým výletem. Maminka se rozhodla, že mojí blbou náladu zpraví čerstvý vzduch a poctivý gastro. Trefa.
Zhruba hodinu a půl vlakem z Prahy (autem tak 50 minut) je malá vesnice s hodně cute jménem Košík (okres Nymburk). Tam je bio farma s malým penzionem, stádem ovcí (plus bačové, obviously!)- mj. v sezoně se tu dělají certifikovaný bio-sýry, top je májová bryndza- divokým prasátkem, lištičkou, puntikovanýma prasátkama...no prostě farma.
Říkám vám, že procházet se po rozlehlých pastvinách a v mlžným oparu kdesi v dálce vidět a slyšet ovce, kolem sebe pastevecký psy, připadáte si jak v anglickým hrabství v devatenáctym století, sestry Bronteovy hadr.

Ale k věci: zažijete tu poctivý gastro-blaho!
Protože majitelka celé farmy paní Dáša Havlová je za Slovenska můžete si tady pošušňat hlavně na slovenských vychytávkách: halušky, brynza, kapustnica (alfasamice mezi zelňačkama) a taky skvělým jehněčím.

pec, dřevo a ovčí kůže.

Tohle je pivařovo nebíčko: odsud teče plzeňský prazdroj. Přiznejte se, kdo z vás po něčem takovým aspoň na chvilku nezatoužil...

A teď k tomu zásadnímu, což byl oběd (ještě teď mám pocit, že trávím).
Všichni jsme si dali slovenskou kapustnicu. Já miluju zelňačku a boršč (a kulajdu, ať nediskriminuju), jsou to takový moje polívkový guilty pleasures, ovšem tahle kapustnica (aka slovenská verze zelňačky) naprosto předčila moje očekávání! Hustá, skvělá a hlavně s domácí uzenou místní klobáskou, která celou tuhle polévku posunula někam do Olympu zelných a řepných polívek (arogantní vegani jistě prominou, ale tenhle post bude spíš více masitější a za chvíli doje i na jehněčí) a mě otevřela naprosto nový chuťový obzory kolonky "uzený v kouři".

zelný ráj a klobásový nebíčko

Hlavní chod číslo jedna: svatomartinská husa s bramborovým nokem a červeným zelím:

Husička.

Moje blaho: jehněčí špíz s domácí klobásou uzenou v kouři a bramborové noky.

Moje jehněčí bylo skvělý: silná výrazná chuť. Vím, že jehněčí musí mít člověk rád od prvního oschutnání (silná vůně a chuť odrazujou) a myslím si, že tohle by bylo na první test ideální.
Co dodat? Snad jen, že tohle místo je ideální na rodinný víkendy (rezervace předem) nebo i třeba jen na oběd a procházku jako z gastro-rurálního nebe (rezervace a telefonická domluva je třeba, všechno viz stránky Košíku- tady). Výhoda je, že si meníčko s panem šéfkuchařem můžete domluvit a vyladit sami.
A ještě něco...za byt a stravu je možný sem přijet na pár týdnů, ale i měsíců pracovat. Na farmě. Já už jsem skoro sbalená...

Jak vypadá v praxi, když lišky dávají dobrou noc.