Zdravíme doktora z hor

...a vám přinášíme jedinečnou horskou recenzi.

Sebrala jsem veškerou odvahu a vydala jsem se ověřit vyhlášený horský fast food Vosecká bouda.
Že jsem přecenila své síly, jsem zjistila záhy.
Krize č. 1 nastala hned na začátku: "sakra to je ale fakt kopec!".
Za chvíli nastala krize č. 2 - borůvky. Byly všude, bylo jich hodně a asi byly krmený růstovým hormonem nebo nevim, byly fakt vykrmený.
Nebyli jsme ani v půlce kopce, když nastala krize č. 3 - vzpomněla jsem si na Anežčinu teorii o liškách čůrajících na borůvky. A sakra jak to dělaj? Vyčmuchaj si borůvčí, zvednou nožičku a cililink? Vyhledávaj borůvčí záměrně? Chtěj tim zahubit lidstvo? Zaútočej jako Čapkovi mloci? Konec světa?
No každopádně jelikož tvrzení, že holky zvládaj víc věcí zaroveň, je fáma, uvědomila jsem si, že za tu půlhodinu přemýšlení jsem se nehla z místa.
 
Takže do restaurantu jsme dorazili 20 minut před zavíračkou, polívka už nebyla, tak jsem s hrůzou v očích a vidinou cukru a tuku připláclýho na zadek zvolila jablečnej koláč a horkou čokoládu.

Takže tady to je:
počet rozinek na porci: 5 a 3/4 = akorátní
šlehačkovitost šlehačky: minimálně 30% - chvályhodná
práškovitost čokolády: lepší práškovitost než u mekáče
...to máme tři hvězdičky, čtvrtou dávám za spoustu moučkovýho cukru na koláči, mam ráda, když se mě nesnažej ošidit...a pátá hvězdička je za příjemnou atmosféru a přítmí (když to jídlo nevidim, jako bych ho ani nesnědla). Takže pohorky na nohy, loveckej do baťůžku, božkov do placatky a příště se potkáme na guláši nebo česnečce.