SUPERLEVNÁ ZELENINOVÁ POLÉVKA

Pokud jste už párkrát uvařili mou fazolovou polévku, nastal čas vyzkoušet si další gastrovýzvu. Je to gastroskvost, který staví na hlavu Zdendovu mantru, protože tahle zeleninová polévka je dobrá a přitom levná. Recept jsem našla na foodblogu Eat, Little Bird, který sice není tak dobrý jako Vývařovna, ale to není žádný a s holkama jsme navíc docela v pohodě s tím, že se na něj občas podíváte.

 SUROVINY:
Kuřecí bujón
3 brambory
2 mrkve
1 kus celeru

Při nákupu v Tescu jsem si schválně dávala pozor, kolik věci na polévku stály. Vešla jsem se do 13 Kč, což vychází 4,33 na porci. To je naprostý rekord a nic lepšího by nikdy nevymyslela ani Dita P. z Albert receptů.

Nože Tescoma z řady Presto mám vážně ráda. Jsou superlevné a superostré. To se rozhodně nedá říct o mých fotkách.

POSTUP:

1. Do 1 a něco litru kuřecího/slepičího bujónu naházíme na středně-drobno nakrájený celer, mrkev a brambory. Můžete udělat domácí, napsat nám to do komentářů a my k tomu vyjádříme své stanovisko, nebo také můžete použít nějaký lepší kupovaný a nehrát si na arogantního vegana. Tak třeba já jsem měla konečně možnost vyzkoušet želé bujón od Maggi; když jsem otevřela kelímek, řekla jsem si, že jestli někdy polezu na Mont Blanc, určitě si jich pár vezmu na sváču. To je můj názor na tenhle bujón. Jasnější ho má Karol.

2. Na prudkém ohni (na mírném NIKDY nevařím, nemám na to nervy) vaříme, dokud zelenina nezměkne a pak ještě 5 minut. Čtyři a půl nejsou vůbec problém.

3. Rozmixujeme tyčovým mixérem.

4. Dochutíme petrželí/smetanou/čerstvě namletým pepřem/krutony/baketou

Podáváme v nočníku.

PEČEME VE VELKÝM- MOJE BRIGÁDA NA KOŠÍKU

Domácí lívanečky ve skořicovým cukru se smetanou a místní bezinkovou marmeládou. Podpásovka pro můj pas. (Z vosího bude spíš soví, ehm)

Nikdy jsem vánoční pečení neprožívala, máma nepeče, takže nic. Jenže kdyby se vám naskytla možnost péct cukroví ve velkým pod vedením takovýho gastro-boha jako je pan Košnář a být u toho v penzionu Tuchom u bio-farmy Košík...no nejeli byste?
Já jela. Ideální trávení 14 dní mimo velkoměsto i za cenu toho, že se nezapnu do šatů a po svátcích budu hubnout.

McMINIMON

Minimon představily další těžko stravitelnou kolekci.
Výhodné menu koupíte ZDE

Follow my blog with Bloglovin - NOVĚ JSME I NA BLOGLOVIN!

NĚCO JAKO ŠPAJZ

Vejce s květnou, ovesný vločky a čokoládový bourbonky z Marks and Spencer. Snídaňový setík.

Nemám špajzku. Mám jen polici více či méně plnou věcí. Preferuju: píčovinky, chemický sklo, ovesnou kaši a kila burákovýho másla.

Ovoce, zelenina, těstoviny z Lidlu, sójový kostky BonaVita (klasika), umění, Bacardi Oakheart a Lemond.

Lipový květ a bez, italský kafe a hořlavina (rumíček) 

Brumíci (pro Hannah), moje buráková pýcha, ptáček, perníky a ovesná malinová z Lidlu.

A v lednici? Vlastně už jen dýni a kočičí žrádlo.

ANIČKA MAŽE CHLEBY.

Dnešní příspěvek bude gastro-lingvistický. Otázku, jestli se sem hodí si vůbec nebudu pokládat; tahle záležitost už prostě nesnese odklad. Zároveň si dovedu představit divadelní zpracování; byla by z toho moc hezká a svižná třítaktovka.

Vše začalo takhle: couchsurfoval u mě (dejme tomu) jeden kluk z Brna a ráno u snídaně mezi námi proběhl asi takovýhle rozhovor:
ON: Takže tady jako bydlíš s Aničkou?
JÁ: Jo.
ON: A dobrý?
JÁ: Super. Já dělám polívky a Anička maže chleby.
ON: Maže chleby?!
JÁ: Maže chleby, no.
ON: smích - smích - smích - výraz Ivana Vodochodského - Maže chleby?
JÁ: Maže chleby, co je na tom tak vtipnýho?
ON: To přeci může znamenat úplně cokoliv.

GASTRO RELAX: FARMA KOŠÍK

Zatímco normální pracující lid jde v pondělí ráno do práce, my co práci hledáme (aby to neznělo blbě někdy tomu říkám tzv. freelance) jsme si mohli zpříjemnit pondělní mlhavou depresi a blbou náladu malým výletem. Maminka se rozhodla, že mojí blbou náladu zpraví čerstvý vzduch a poctivý gastro. Trefa.
Zhruba hodinu a půl vlakem z Prahy (autem tak 50 minut) je malá vesnice s hodně cute jménem Košík (okres Nymburk). Tam je bio farma s malým penzionem, stádem ovcí (plus bačové, obviously!)- mj. v sezoně se tu dělají certifikovaný bio-sýry, top je májová bryndza- divokým prasátkem, lištičkou, puntikovanýma prasátkama...no prostě farma.
Říkám vám, že procházet se po rozlehlých pastvinách a v mlžným oparu kdesi v dálce vidět a slyšet ovce, kolem sebe pastevecký psy, připadáte si jak v anglickým hrabství v devatenáctym století, sestry Bronteovy hadr.

Ale k věci: zažijete tu poctivý gastro-blaho!
Protože majitelka celé farmy paní Dáša Havlová je za Slovenska můžete si tady pošušňat hlavně na slovenských vychytávkách: halušky, brynza, kapustnica (alfasamice mezi zelňačkama) a taky skvělým jehněčím.

pec, dřevo a ovčí kůže.

Tohle je pivařovo nebíčko: odsud teče plzeňský prazdroj. Přiznejte se, kdo z vás po něčem takovým aspoň na chvilku nezatoužil...

A teď k tomu zásadnímu, což byl oběd (ještě teď mám pocit, že trávím).
Všichni jsme si dali slovenskou kapustnicu. Já miluju zelňačku a boršč (a kulajdu, ať nediskriminuju), jsou to takový moje polívkový guilty pleasures, ovšem tahle kapustnica (aka slovenská verze zelňačky) naprosto předčila moje očekávání! Hustá, skvělá a hlavně s domácí uzenou místní klobáskou, která celou tuhle polévku posunula někam do Olympu zelných a řepných polívek (arogantní vegani jistě prominou, ale tenhle post bude spíš více masitější a za chvíli doje i na jehněčí) a mě otevřela naprosto nový chuťový obzory kolonky "uzený v kouři".

zelný ráj a klobásový nebíčko

Hlavní chod číslo jedna: svatomartinská husa s bramborovým nokem a červeným zelím:

Husička.

Moje blaho: jehněčí špíz s domácí klobásou uzenou v kouři a bramborové noky.

Moje jehněčí bylo skvělý: silná výrazná chuť. Vím, že jehněčí musí mít člověk rád od prvního oschutnání (silná vůně a chuť odrazujou) a myslím si, že tohle by bylo na první test ideální.
Co dodat? Snad jen, že tohle místo je ideální na rodinný víkendy (rezervace předem) nebo i třeba jen na oběd a procházku jako z gastro-rurálního nebe (rezervace a telefonická domluva je třeba, všechno viz stránky Košíku- tady). Výhoda je, že si meníčko s panem šéfkuchařem můžete domluvit a vyladit sami.
A ještě něco...za byt a stravu je možný sem přijet na pár týdnů, ale i měsíců pracovat. Na farmě. Já už jsem skoro sbalená...

Jak vypadá v praxi, když lišky dávají dobrou noc.

RECENZE MENZ: JEDNOTA

Chtěli jste to. Máte to mít. Překonala jsem se a vyrazila jsem poobědvat na Jednotu. Jako naivní prvačka a obyvatelka zdejší koleje jsem přes půl roku tyto prostory navštěvovala v flanelovém pyžamu, dnes jsem litovala, že nemám vějíř, abych trochu rozvířila vůni Vegety.

1# Frontička se tu vyskytuje dlouhá, hadovitá a stočená, kroutí se stejně jako přilehlá magistrála. Dnes ale nebyla. Pátek, no.

2# Svým interiém Jednota připomíná vysloužilou nádražní halu (patrně inspirace přilehlými Hl.n. a M.n.). Jsou to studené, neútulné prostory zahalené ve smuteční šedé, ale většinou si tu aspoň bez problému a strkanic (viz Arnošt, Právnická) sednete.

3# Seznamte se: Mexická tortila plněná kuřecím masem, přízdoba + hovězí polévka s hráškem; 40,13,-.  K této patlanici bohužel nebudu tak kritická, jak bych měla, protože mám mimořádnou slabost pro luštěniny. Celkem to ušlo, ale potvrdil se tady jeden ze zlatých pilířů czech-mex kuchyně, to jest, že méchiko bez pořádné dávky kečupu-ocťáku nevykouzlíte. Fazole, kukuřice, tortilla byly v pořádku, maso vonělo trochu jako takové ty kočičí kapsičky od Whiskasu, co boháči dávají svým mourkům. Co mě ale zarazilo byla vazká, bělavá tekutina, která celý gastropaskvil pokrývala. Kdyby to nevonělo po česneku, skoro bych podezírala pana šéfkuchaře...no radši nic.

4# Dvojí metr: Půlka menzy nabízí dřevotřískový posez na omláceném židloví, ta druhá luxusní neigelitové ubrusy, polstrované židle a pocit výlučnosti. Břečku vám nicméně naservírují stejnou. Osobně preferuju možnost první, protože nabízí možnost výhledu & přátelské pomluvy lidí ve frontě.

4# Řekni kde ten čokonápoj je, co se tady mohlo stát / řada čajů v zákrytu, spotřebiče kvílí tu...

Kdo to kdy pochopí...Já teda ne! Pamětníci si jistě vzpomenou na čokonápoj, numero uno delikatesu této menzy, která často suplovala celý oběd a všichni po něm měli permanentní zácpu a půjčovali si na koleji Guttalax. V rámci krizových šetřících opatření ho ale zrušili. Shame on you, KaM.

5# Tento menza-style tropický dekor (viz opět Právnická) mi začíná dělat těžkou hlavu. Jediné přijatelné vysvětlení, s kterým jsem zatím přišla je, že za socíku se nesmělo do pralesních krajin a lidé si ekvatoriální pásmo simulovali květenou v kantýnách. Jediné,  co tu  chybí, je plastový kokosový ořech, liány z krepáku a nafukovací opice. 

6# Tohle je jako mor. Drahá firmo Visual Impact, vážně ten marketing / média nebo co to vlastně vůbec děláte, děláte pěkně blbě. Nejen, že vaše Stanoviště šíleně smrdí  a jsou dost nudná (navrhuju střídat vůně podle sezóny - vanilkové rohlíčky, velikonoční nádivka, třešňové květy - takhle se to dělá), ale hlavně...Vývařovna.com je první odkaz na Googlu na váš superskvělý produkt. Ale dost neplacené inzerce, už o vás psát nebudeme.

7# Opravdu jsem nemohla odolat - přidávám dobru pár momentek z interiéru koleje. Doodles, grafiti ani hanobení britské panovnice se tu kázeňsky jinak nepostihovalo, takže některé dveře a zdi představují opravdu nenapodobitelná dílka lidové tvořivosti.  Ano, v tomto pokoji jsem oplakala volební vítězství Obamy.

8# Už si nepamatuju, jestli nám to víc připomínalo 1984 nebo Přelet nad kukaččím hnízdem. Jedno z toho to každopádně bylo. Ledničky sloužili jako ideální schovka druhého menzovního obědu k večeři.

9# Otázka pro čtenáře: Víte o nějaké nestudentské veřejnosti, která se v menzách stravuje? Kdo ti lidé jsou? Nemělo by to být trestné? 

10# Závěrečná hodnocení

Personál: Celkem nevrlý, nerad se se strávníky vybavuje a stává se nervózním, když se u některého z jídel vytvoří delší fronta než u ostatních - v takovém případě neváhá buzerovat. Vypadá dost unaveně a strhaně, práce v menze ho pravděpodobně netěší. Paní u nabíjení ISICů je naprosto alergická na to, když k neintuitivně umístěné pokladně přistoupíte z druhé strany.

Prostředí: Léčebna, kde vám střihnou lobotomii? Nemocnice? Nádražní hala? Obřadní síň pro pohřby? Nic moc, ale na jídelnu prostorné . Ideální pro klaustrofobiky, agorafobici go home -

Fronty: Hned po jedenácté bývají dlouhé, můžou být i na čtvrt hodiny. V pátek a těsně před druhou tu nebývají.

Jídelníček: Dost se tu vyžívají v obskurních názvech pokrmů. Co má jako kurva být Farářovo tajemství? Co by proboha mohl skrývat svatý muž, představitel všech cností? No, mezi milimetrovým plátkem sýra a kuřecím plátkem opravdu něco ukrýval - asi pěticentimetrovou vrstvu cibule (že by letos mimořádná uroda na farské zahrádce?). A jaký je rozdíl mezi maminčiným a babičiným řízkem? Má mladá maminka měkčí, křehčí masíčko, zatímco babičino je seschlé a tuhé? A co sojové nudle swei-ču žou vs. šu-čou? Přeloží mi to nějaký sinolog!?Ale k jídlu: Vrhají se tu často do dost odvážných kombinací, které ne vždy dopadají dobře. Zdejší polívky mají škraloup, na jehož proražení se spíš než lžíce hodí sbíječka, jídlo často bývá připálené a občas dokonce pokazí i nesmrtelnou klasiku (kača se zelím a šesti). Dobré tu mají šunkofleky, různé zapékané brambory a domácí tatarku. A dříve i čokoládový nápoj, R.I.P.

Index žaludečních vředů: 3/5

MUSÍTE ZKUSIT: NOVÝ SUSHIBAR MYSLÍKOVA

Při našem pátrání po levném & dobrém sushi v centru nemohla naší pozornosti ujít nově otevřená sushárna Miss Saigon v Myslíkově. Restaurace je otevřená asi týden a určitě stojí za pozornost - do Binh Minh na Štross je z centra daleko a Sushibar, který je hned přes řeku a další podobné podniky jsou cenově úplně jinde - saigonská slečna představuje vcelku rozumný kompromis mezi cenou a kvalitou. Zkuste to & podělte se s námi o postřehy!

Protože jsme nudné, předvídatelné a vypočitatelné, nepřekvapivě jsme si dali šestku lososa. Pořídíte jí tady za 79,- korun. Tvar malé slzy mě jako skalního konzervativce zrovna u této variace překvapil, ale chuťově to bylo dobré skoro jako výše zmíněný Štross, kde je jednou z největších předností opravdu slušná čerstvost masa. Zdejší zázvor byl naprosto nezapomenutelný, servírovací nádobí celkem vkusné a narozdíl od většiny pražský Čín-Viet-Jap-Thai-Asií tu nemají ty světlé  jídelní hůlky s čtyřlístkem, ale nějakou sympaticky tmavou nenápadnou odrůdu, ze které tolik nepadají třísky.

Co si ještě zaslouží chválu je milá, vstřícná a usměvavá obsluha - držíme palce, ať se to ani s větším návalem hostů nezmění. Dávají tu také zdarma vodu z kohoutku, což je určitě plus. Prostředí je poměrně jednoduše zařízené, vzdušné a bez přebytečných kýčodekorací, které se tolik těší oblibě v tomto regionu. Pokud by vám i přesto náhodou nesedlo, takeaway je tu samozřejmostí. Co bych Miss Saigon naopak vytkla, je zbytečně dlouhý & multimegamnohopoložkový jídelní lístek. Dezerty jsou také průměrnější, můj krém bruleé (39,-) chutnal trochu pudinkově a Terky kiwivěc (39,-) špatná sice nebyla, ale ani kdovíjak nezaujala.

Jinak to ale určitě stojí za to, takže se tam koukejte vypravit. Za domácí úkol máte vyzkoušet všech X dalších druhů sushi a zbývající dezerty. Těšíme se na feedback!

P.S. Troufáme si tvrdit, že jsme první blog, co o tomhle podniku píše. Kdyžtak nás opravte!

TRADIČNÍ PRAŽSKÉ ČTYŘKY: U VÁHY

Mám ráda hospody, maminka mě tam brala od malička a její motto je, že dobrý pivo je zdravější než barevná limonáda a protože sama moc nevařila vyrostla jsem na svíčkový z hospody stejně tak jako na "Bohni-číně" ze školní jídelny. Jako je Praha plná vývařoven je taky plná tradičních čtyřek. Bohužel nás spousta z nich opouštělo a opouští a taky se ve většině z nich nevaří (kluci, sorráč, ale nakláďák a utopenci nerovná se vaření).
Jednou z mála vyjímek je smíchovský hostinec "U Váhy" (Nádražní 88, Na Knížecí, P5)

Nejdřív vstoupíte do nudlovitý předsíňky, kde si můžete dát na stojáka pivko, pak je klasický výčep (pivrnec, rohová telka, štamgasti) a pak malý a velký "salonek". Kuchyň je za výčepem a šéfuje tu pevnou rukou kuchařka, velmi rozměrná ranařka paní Růženka.

Kalendář Rudy Pivrnce by cigarety Steel a trochu toho lidovýho gastrohumoru

Nabídka je pestrá, vaří se celý den a doporučuju samozřejmě klasický hospodský hotovky, my jsme si vybraly hamburskou vepřovou plec ve smetanový omáčce (aka přiznaný gastropod neboli co se zbylou svíčkovou omáčkou, žejo) a gastroklišé první třídy aka vepřový řízek s kaší a okurkou. Plus čočková polévka s uzeným.

Čočkovka s uzeným a klasický servis: maggíčko, espéčko, chleba v ošatce byla asi den stará šumava, ale jsme snad u Paula na karlovarským rohlíčku? Plus bod za klasickou úpravu příborů do ubrousku.

Čočkovka byla poctivě hustá, uzenýho bylo míň, ale šlo to. Porce spíš větší, 25 kč.

Odvažuju si tvrdit, že zdejší řízky se smaží na másle!

Řízek s kaší- kaše z brambor, řízek z vepře, porce akorát (tuším 150g, klasika). Velmi se mi líbilo nakrájení okurčičky, praktické a estetické.

Hamburská vepřová plec.

Maso prý měkké, omáčka byla uleželá, takže top. Tenhle gastropodvod je přiznaný a sympatický. Ceny lidový od 70 do 90 za hotovky. Porce poctivé. Jediný mínus je zakouřený prostředí a poněkud lo-fi hajzlík, ale stojí to za to. Jako bonus se třeba od výčepního dozvíte, že od minulýho režimu se změnila snad jen pracovní doba, tehdy se otvíralo už v šest a dělníci z přilehlý fabriky tady prý už v sedm vesele popíjeli, v továrně jen píchli píchačky a už to jelo. A když už jsme u piva, desítka a černý velký tady dostanete za neuvěřitelných 22 korun.
Celkový rating: tahle poctivá čtyřka s kuchyní zaslouží 8 hliníkových lžic s deseti a bonusový pivní tácek jako hvězdičku!

PODZIMNÍ POLÍVKA: DÝŇOVÁ

Nějak nemám moc vykecávací náladu, takže dnes jen recept - ten ale každopádně stojí za to. Trochu jsem se inspirovala tady a tady. 

Ingredience:

1 menší dýně hokaido (farmářské trhy? Tesco?)

2 brambory

1 mrkev

1 cibule

2 stroužky česneku

1 lžíce medu/třinového cukru

1 kalíšek šlehačky

2 lžíce oleje/másla

1 litr zeleninového vývaru/ 1 bujón+litr vody

sůl+pepř

majoránka

chili koření

Ještě než přejdu k samotnému popisu práce, musím se zastavit u této novinky na trhu s bujónem. I když je mi úplně jasné, že jde o poměrně průhledný marketingový trik Maggi prodávat stejnou věc dráž, neodolala jsem a balení jsem zakoupila. Pokud jste viděli televizní nebo časopiseckou reklamu možná jste stejně jako já očekávali poctivý velký kalíšek s tekutým vývarem (naprosto běžný třeba v Americe), ale tohle není větší než mlíčko do kafe a chuťově mi to přijde míň výrazné než běžné kostky. Gastropodvod jako Brno!

Postup:

Ve větším hrnci osmahni nadrobno nakrájený česnek a cibulku, po chvíli přidej nakrájenou dýni, mrkev a brambory. Ještě chvíli opékej a pak přilej vývar/vodu s bujónem a povař dokud zelenina nezměkne. Přidej med, koření a smetanu ke šlehání a nech projít varem. Odstav z plotny a rozmixuj tyčovým mixérem. Podávej s pečivem, fajn je např. malá francouzská bageta za 6.90,-, Tesco.

P.S. Už mám taky tyčový mixér. Dárek to bohužel nebyl, takže jsem se musela spokojit s horším modelem než Hannah. Teda minimálně s modelem s míň příslušenstvím v menší krabici, že.

RECENZE MENZ: DIETNÍ JÍDELNA SPÁLENÁ

"A dost. Už ty sračky žrát nebudu." Tohle jsem si řekla asi před půl rokem o jídle v menzách. No, jak jste si asi už všimli, moc to nevyšlo. Teď ale přišel zásadní upgrade: El dottore mi dal na papír štempl, že bych se měla stravovat vybraně a já teď můžu navštěvovat menzu dietní. Vlastně ani pořádně nevím, jestli to menza je, ale když z doktora vyrazíte razítko, z peněženky kilo na kartičku a nezapomente potvrzení o studiu, ceny jsou pro studenty UK menzovní. Takže asi je. A dobrá k tomu.

1# Jako první dávám normálně fotku frontičky, ale tady není. Kde nic, tu nic. Tečka.

2# Meh, takže místo toho fotka kartičky. V této ošuntělé čipovce s retro dyzajnem se skrývá klíč našemu dnešnímu menu.

3# Seznamte se: Koprová omáčka, vařené brambory a vejce + zelný salát a míchaný salát. Cena: za lidovku. Omáčka i vejce celkem fajn, brambory nedovařené. Zelný salát prospěl, míchaný chutná trochu jako... míchaná sterilovaná zelenina a bez zálivky k tomu. Mdlé. Spíš nebrat.

4# Protože se menza nachází v budově polikliniky, budete mít poměrně nezvyklé spolustrávníky, kteří tady mají rezervovaný stůl. Tento pohledný primář Sova rázem ze slova dieta učiní slovo Dietl. Ach!

5# Zmrzlinové stanoviště. Operuje i v měsících nejkrutější zimy. To jako fakt. Co je na tom dietního úplně nevím. Poučí mě někdo?

6# Moc dobře vědí, proč to tam mají. Jediná menza v kraji, kde černej čaj chutná jako černej čaj. A bez sirupu. 

7# D4, nice to meet you. A jakou dietu máte vy? Ač se mi to nepodařilo na žádné z fotek zachytit, zdejší stříbrovlasí strávníci jsou lecčíms specifičtí. Abych byla konkrétní - občas se jim dostává poněkud horší koordinace pohybů, takže mi dnes v klíně (naštěstí ne v koprovce!!!) přistál temnou tekutinou potřísněný ubrousek.

8# Soudruzi ze spálené předvedli nepopiratelný nástěnkový um.

9# Jo, to kdybyste to hledali. Takhle to vypadá zvenku. Ty fotky lžou. Zas tak moderní to uvnitř není. A na závěr...pár perel z webíku:

10# Pražská poliklinika poradí v každé situaci. Vysvětlete mi, co tohle dělá vedle jídelního jístku.

11# Bezeslov. Ztratil se mi původní printscreen, na kterém byla kromě výše uvedených ještě klobásková bašta a řízek. WHO s námi a zlí pryč, kolonoskopie na vás, supersize me po česku, SAKRA!

Personál: Občas trochu dělá fóry ohledně vydávání účtenek a kartiček, ale jinak vcelku vstřícný a neškodný. Jistý pan kuchař rád rozpráví nad přízvuky strávníků.

Fronty: Zatím přede mnou byli nejvýš tři, čtyři lidi. 

Prostředí: Celkem nudné, neurazí ani nepotěší. Je tu dostatek osobního prostoru, k dispozici je i tuším jakési dinning-sklepení. Jediným problémem jsou spolusedící duchny u stolu, které občas mají potřebu vychovávat. Jo, ten telefon jsem nakonec po nátlaku v půlce hovoru položila. Kreativní dekor s nápisy jídel liháčem na talířích.

Jídelníček: Fajn v rámci ceny a možností. Vzhledem k tomu, že jde o relativně nový objev, vyložené delikatesy a zavrženíhodné propadáky zatím doporučit nemůžu. Na menzu dobrý. Dvě druhy polévek denně, 5 jídel, dva dezerty, 4 druhy salátů, alko, nealko, cukrovinky, chlebíčky...Zkuste to!

Ceník
Polévka	12,-
Masové jídlo	68,-
Bezmasé jídlo	58,-
Student	36,-
Salát	10,- / 10dkg

Index žaludečních vředů: 1,8/5