RECENZE MENZ: JEDNOTA

Chtěli jste to. Máte to mít. Překonala jsem se a vyrazila jsem poobědvat na Jednotu. Jako naivní prvačka a obyvatelka zdejší koleje jsem přes půl roku tyto prostory navštěvovala v flanelovém pyžamu, dnes jsem litovala, že nemám vějíř, abych trochu rozvířila vůni Vegety.

1# Frontička se tu vyskytuje dlouhá, hadovitá a stočená, kroutí se stejně jako přilehlá magistrála. Dnes ale nebyla. Pátek, no.

2# Svým interiém Jednota připomíná vysloužilou nádražní halu (patrně inspirace přilehlými Hl.n. a M.n.). Jsou to studené, neútulné prostory zahalené ve smuteční šedé, ale většinou si tu aspoň bez problému a strkanic (viz Arnošt, Právnická) sednete.

3# Seznamte se: Mexická tortila plněná kuřecím masem, přízdoba + hovězí polévka s hráškem; 40,13,-.  K této patlanici bohužel nebudu tak kritická, jak bych měla, protože mám mimořádnou slabost pro luštěniny. Celkem to ušlo, ale potvrdil se tady jeden ze zlatých pilířů czech-mex kuchyně, to jest, že méchiko bez pořádné dávky kečupu-ocťáku nevykouzlíte. Fazole, kukuřice, tortilla byly v pořádku, maso vonělo trochu jako takové ty kočičí kapsičky od Whiskasu, co boháči dávají svým mourkům. Co mě ale zarazilo byla vazká, bělavá tekutina, která celý gastropaskvil pokrývala. Kdyby to nevonělo po česneku, skoro bych podezírala pana šéfkuchaře...no radši nic.

4# Dvojí metr: Půlka menzy nabízí dřevotřískový posez na omláceném židloví, ta druhá luxusní neigelitové ubrusy, polstrované židle a pocit výlučnosti. Břečku vám nicméně naservírují stejnou. Osobně preferuju možnost první, protože nabízí možnost výhledu & přátelské pomluvy lidí ve frontě.

4# Řekni kde ten čokonápoj je, co se tady mohlo stát / řada čajů v zákrytu, spotřebiče kvílí tu...

Kdo to kdy pochopí...Já teda ne! Pamětníci si jistě vzpomenou na čokonápoj, numero uno delikatesu této menzy, která často suplovala celý oběd a všichni po něm měli permanentní zácpu a půjčovali si na koleji Guttalax. V rámci krizových šetřících opatření ho ale zrušili. Shame on you, KaM.

5# Tento menza-style tropický dekor (viz opět Právnická) mi začíná dělat těžkou hlavu. Jediné přijatelné vysvětlení, s kterým jsem zatím přišla je, že za socíku se nesmělo do pralesních krajin a lidé si ekvatoriální pásmo simulovali květenou v kantýnách. Jediné,  co tu  chybí, je plastový kokosový ořech, liány z krepáku a nafukovací opice. 

6# Tohle je jako mor. Drahá firmo Visual Impact, vážně ten marketing / média nebo co to vlastně vůbec děláte, děláte pěkně blbě. Nejen, že vaše Stanoviště šíleně smrdí  a jsou dost nudná (navrhuju střídat vůně podle sezóny - vanilkové rohlíčky, velikonoční nádivka, třešňové květy - takhle se to dělá), ale hlavně...Vývařovna.com je první odkaz na Googlu na váš superskvělý produkt. Ale dost neplacené inzerce, už o vás psát nebudeme.

7# Opravdu jsem nemohla odolat - přidávám dobru pár momentek z interiéru koleje. Doodles, grafiti ani hanobení britské panovnice se tu kázeňsky jinak nepostihovalo, takže některé dveře a zdi představují opravdu nenapodobitelná dílka lidové tvořivosti.  Ano, v tomto pokoji jsem oplakala volební vítězství Obamy.

8# Už si nepamatuju, jestli nám to víc připomínalo 1984 nebo Přelet nad kukaččím hnízdem. Jedno z toho to každopádně bylo. Ledničky sloužili jako ideální schovka druhého menzovního obědu k večeři.

9# Otázka pro čtenáře: Víte o nějaké nestudentské veřejnosti, která se v menzách stravuje? Kdo ti lidé jsou? Nemělo by to být trestné? 

10# Závěrečná hodnocení

Personál: Celkem nevrlý, nerad se se strávníky vybavuje a stává se nervózním, když se u některého z jídel vytvoří delší fronta než u ostatních - v takovém případě neváhá buzerovat. Vypadá dost unaveně a strhaně, práce v menze ho pravděpodobně netěší. Paní u nabíjení ISICů je naprosto alergická na to, když k neintuitivně umístěné pokladně přistoupíte z druhé strany.

Prostředí: Léčebna, kde vám střihnou lobotomii? Nemocnice? Nádražní hala? Obřadní síň pro pohřby? Nic moc, ale na jídelnu prostorné . Ideální pro klaustrofobiky, agorafobici go home -

Fronty: Hned po jedenácté bývají dlouhé, můžou být i na čtvrt hodiny. V pátek a těsně před druhou tu nebývají.

Jídelníček: Dost se tu vyžívají v obskurních názvech pokrmů. Co má jako kurva být Farářovo tajemství? Co by proboha mohl skrývat svatý muž, představitel všech cností? No, mezi milimetrovým plátkem sýra a kuřecím plátkem opravdu něco ukrýval - asi pěticentimetrovou vrstvu cibule (že by letos mimořádná uroda na farské zahrádce?). A jaký je rozdíl mezi maminčiným a babičiným řízkem? Má mladá maminka měkčí, křehčí masíčko, zatímco babičino je seschlé a tuhé? A co sojové nudle swei-ču žou vs. šu-čou? Přeloží mi to nějaký sinolog!?Ale k jídlu: Vrhají se tu často do dost odvážných kombinací, které ne vždy dopadají dobře. Zdejší polívky mají škraloup, na jehož proražení se spíš než lžíce hodí sbíječka, jídlo často bývá připálené a občas dokonce pokazí i nesmrtelnou klasiku (kača se zelím a šesti). Dobré tu mají šunkofleky, různé zapékané brambory a domácí tatarku. A dříve i čokoládový nápoj, R.I.P.

Index žaludečních vředů: 3/5