BERLÍNSKÉ ALBÍČKO

Prosím, scrollujte. A naučte mě s Photoshopem. Rozhodla jsem se, že tu zveřejním pár fotek ze svých cest (pořád totiž někam jezdím), abych ukázala, že tady je to s jídlem ještě horší, než všichni tvrdí.

Vietnamské bistro po příjezdu: moje jídlo bylo je to prostřední - asi proto má takové zvláštní světlo a auru. Měla jsem hroznou kocovinu a na vietnamský jídlo jsem se těšila celou cestu. Interiér a jídelní lístek může posloužit jako inspi pro česká bistra.

SPÍŠ NE NEŽ JO, ŠÉFE!

Tak dneska z trochu serióznějšího a delšího soudku. Zavolají mi dříve z Lidovek nebo z Hospodářek, abych pro ně recenzovala? Zavře Imperial?

 Byla jsem v Imperialu na pracovní snídani už tolikrát, že se konečně nebudu rozpakovat vyjádřit. Je to tragédie. Ani nevím, kde začít. Možná u polemiky, jestli si Zdeněk, kterého se Karol vůbec nebála uvést jako svého kuchařského idola v našich profilech, upletl na sebe bič, když nás všechny učil vyžadovat standard tak vehementně, až se to ve finále obrátilo proti němu; na druhou stranu Café Imperial v televizi zpropagoval takovým způsobem, že jej spousta začínajících gurmetů pojala za domnělou oázu nejen dobrého jídla, ale i dobrého servisu. Původní veliké očekávání a nadšení se okamžitě mění ve stejně velké zklamání.

HLAD V HOLEŠOVICÍCH - DOBRÁ POLÉVKA

UPOZORNĚNÍ: Po změně personálu se podnik dramaticky zhoršil, UPDATE TADY -
"Změna personálu zlikvidovala podnik - (Ne)dobrá polévka"

Dneska se budeme věnovat polívkám, přičemž tyčový mixéry z toho vynecháme - můj, Hannažin i Pakočky, jestli teda nějakej má (je takovej výdobytek moderní civilizace kompatibilní s remoskou? --- pouč mě, Jano!). Můj původní plán byl udělat takový hezký, čistý overview pražskejch polívkovej podniků, jako jsou  - a teď jen namátkou - Polévkárna, Polévka je Grund, Bistro Soup & Salad nebo relativně nová Polífkárna. No, nemam čas to teď vobíhat, takže to bude jenom o holešovickým bistru Dobrá polévka. Ale nebojte se -  fakt dobrá je.

Uzmuto z Expats.cz, taky mjí k pražský polívkový scéně co říct

Takže rovnou k jídlu: Pracuju o pár ulic dál, takže jsem vyzkoušela nejmíň polovinu veškerýho sortimentu. Funguje to tak, že maj každej den v nabídce 3-5 polívek v ceně 29-59 (?) kaček včetně košíčku s pečivem. Polívky se každodenně obměňujou, s tím, že občas nějaká dva dny v řadě v nabídce vydrží, protože se prostě nevyprodá - v týhle chvíli nedovedu říct jestli je to prasárna a nedostatečně posh anebo přinejmenším chvályhodný - plejtvat jídlem se nemá, že. Ale asi to druhý.

Jak uzříte za chvíli, ČernoBobule fotí fakt strašně - odcizeno z yaxi.cz, cokoliv to má být (?)

PÁRTY V ROHLÍKU

I přes zlomenou nohu jsem si nemohla nechat ujít masopust. Žádný tzv. foodblogger, co má alespoň trochu tradice v těle a jede podle rytmů přírody přece nemůže opomenout tenhle svátek!

Podle tradice se jí a pije a všechno je ten den dovoleno, svět je naruby.

Proto jsme si připravili párty v rohlíku, djs byli tentokrát až za masopustním párkovým oltářem (pohanský rituály vždycky fungují, a jestliže god is a dj, včera místo laptopu třímal i on zaručeně spíš kremžskou). Tenhle skvělý nápad a jeho realizace vznikla díky skvělým Poxxoxo djs a Djce Mirce v Café v lese.

Věřte mi, ten večer bylo všechno naruby, protože chromý (aka já) byl tanečním králem (hah). Teď už jen udělat afterpárky (neoruppert copywright).

 

BIO FACH, NORIMBERK: FESTIVAL AROGANTNÍHO VEGANSTVÍ

V rámci práce na Zelených trzích byl náš pracovní tým pozván na veletrh Bio Fach do Norimeberku, jež probíhal 15.-18. února. Na Norimberském výstavišti se v 9 halách prezentovali výrobci bio potravin - samozřejmě tak, že dávali všem ochutnávat. Karol vymyslela v našich dotaznících otázku, která země je gastronomická Severní Korea - a já si po návštěvě Bio Fachu jsem ještě více jistá tím, že je to právě Česká republika. Popisujeme vám tu rybí prsty z mořské panny, ale v Německu mají bio rybí prsty z lososa. A bio tuňáky 100% dolphin free. A nanuky z manga, které jsou vlastně zmražené mango. Dál jsem taky ochutnala asi stopadesát sýrů ( a konečně se naučila jíst kozí), čokolád, olivových olejů a vlastně všeho. Bylo to tak moc dobrý, že si to nedovedete představit. A samozřejmě hezky zabalený. Jestli si někdo myslí, že to tu tak taky někdy takhle bude, ŽIJE VE LŽI. 

Krása.

 Další krása.

VYVAŘUJETE: NPYŘIN RECENZUJE MENZU V INDII

Chcete se podívat za hranice naší spížky? Rádi byste pronikli i do jiného bříška? Chcete víc Vývařovny? Máte to mít. Počínaje dneškem posíláme do placu naší imaginární putovní vařečku pro hosta a startujeme novou (a doufejme pravidelnou rubriku), ve které se plotny ujímate vy - VyVařujete. Zájemci nechť se hlásí na vyvarovnablog@gmail.com & nyní už dávám slovo NPyřinovi, který se vydal zrecenzovat menzu - do Indie.

Tapti Mess, Jawaharlal Nehru University, Nové Dillí

Ať jste na jihu Prahy na VŠE nebo na jihu Dillí na JNU, vysokoškolské koleje se jmenují podle vodních toků. Každá z ubytoven disponuje i svou vlastní menzou a ke každé se váže nějaká veselá historka. Třeba na dívčí koleji Jamuna nedávno zapomněli prodloužit kontrakt s dodavatelem surovin, takže studentky zůstaly týden o hladu. Moje kolej Táptí vešla do dějin zejména loňským sexuálním skandálem.  Zdalipak je skandální i zdejší strava?

Začněme jídelníčkem na únor. Ve stručnosti obsahuje asi toto: K snídani je vždy k dostání chleba, máslo, marmeláda a vajíčka, a k tomu něco indického (dósa, utappam, parántha, někdy i čínské nudle). Obědy a večeře bývají podobné: zeleninová omáčka (sabdží), čočková polévka (dál), rýže, chleba, jogurt, salát, občas i něco sladkého. Ubytovaní studenti platí 1500 rupií za měsíc, hosté 25 za jídlo (pokud zrovna není masová nebo sváteční večeře).

ALKOKAMPAŇ ROKU

Myslela jsem si, že dělám v nejvtipnější reklamce, kde je při vymýšlení a kreativní práci největší legranda a pohůdka, ale očividně jsme co do vtipnosti až druzí. Alespoň to mě napadlo, když jsem v Lucerně viděla zimní kampaň Božkova. Je prostě geniální. Jak vidíte, ústřední heslo zní:

Když si ve spřáteleném podniku dáte Božkov panáka, dostane navíc Božkovskou kouli. Jojo.

Jsou tři možnosti, jak tahle kampaň vznikla; přičemž reálné jsou podle mě dvě. Protože v případě, že by to bylo tak, že si kreativci (kreativci v reklamce) neuvědomili její dvojsmyslnost, asi bych z té blbosti byla trochu smutná.

Druhá, zlatá střední cesta, vypadá asi tak: všichni přišli do práce vychlastaní, po obědě se zhulili jak papriky, pak měli poradu a půlka stolu spadla smíchy ze židle, když vymysleli panáky, co se "zkoulují". Vrchol ovšem musel nastat ve chvíli prezentování nápadu serióznímu klientovi, kterému to přišlo 100% cute a 0% smažkovské.

A pokud to byla třetí možnost, tak mají uznání mě, notorického fuckera. Nenechám se očurat, ale tady stejně vidím kampaň a musím jí jako virál poslat dál (na jednom z nejčtenějších českých foodblogů). Jestli tím sledovali tohle, chci si s nima dát semafor. It has a point. Na podzim 2010, když jsem bydlela na největším party-privátě u Národky, jsem vypila každý den flašku griotky a při psaní tohohle postu na mě padla veliká nostalgie. Jo a plakát jsem samozřejmě ukradla a doma si ho vylepila na zeď.

KDYŽ JE ZIMA JAKO V NORSKU, JEZTE JAKO V NORSKU

Štítek se jmenuje: gastro zážitek na který jsem se těšila jako malá holka na Ježíška. Můj letošní gastro-Ježíšek byl totiž norská velryba.

Lov velryb je skoro plošně zakázaný, povolený je v Japonsku (na vědecké výzkumy, aka nevěřte japoncům ani nos mezi očima), v Norsku a některým původním obyvatelům Aljašky a přilehlých oblastí (Inuiti a tak podobně, rozumíme si). Tenhle kytovec přiletěl z Norska.
Modří vědí, že velryba je savec, proto i její maso bylo takové....ehmm spíš savčí než rybí? Flákota byla rudá, místy skoro černá.
Tradiční norská velrybí večeře: velrybí maso, maccaroni a chřest. Zní to trochu zvláštně, ale funguje to. Koření se jenom espéčkem a muškátovým oříškem. Maccaroni se dovaří v mléku. Velryba se nejdřív prudce smaží na másle a pak se i se sosíkem a trochou vody zaprášená moukou vaří v kastrůlku podobně jako guláš. Chřest v páře.

Jak chutná? Jako hovězí nebo koňský, teda pokud by krávy a koně žili v moři, anebo třeba jako kráva nadívaná rybou? A všem arogantním veganům se tímto omlovám, ale upřímně říkám, bylo to hodně dobrý, díky, ráda jsem se stala součástí vědeckých experimentů na lidech.
A jako dezert zkuste norský lékořice. Překvapení.
P.S. Díky za večeři.
P.P.S. Díky týhle večeři jsem bohatší o zásadní informaci svého života: lední medvěd má penis s kostí. Asi ta zima.

CHUDÝ RYTÍŘ?!MIMIBAZARIÁDA Z KRÁLOVSKÝCH VINOHRAD

Dnešní ráno nebylo zas až tak dobrý. Klasický fail ráno - nespíte doma, takže vstáváte extrémně brzy, jste po těch pár vínech trochu rozladěný, venku je hnusně  a těšíte se do sprchy.

Cestou domů jsem si koupila snídani. Klasická, čistá prostorná pekárna-cukrárna na Vinohradech. Povidlový šáteček, může být, ale pak jsem si všimla něčeho, co mě lehce rozhodilo z konceptu a dalo mýmu ránu úplně nový rozměr hodný scrap-booků z Mimibazaru. Chudý rytíř, ano, tak se to opravdu jmenovalo, stálo to 6 kaček a já měla asi fakt kocovinu, protože jsem si to fakt koupila. Chápete to? Já ještě furt ne. A když jsem pani prodavačce v lahůdkařský zástěrce říkala svojí objednávku, nemohla jsem si pomoct a cukalo mi v koutcích...no tak, kamon, jen si představte uválenou Pakočku v kožichu, jak si objednává "....a jednoho chudýho rytíře.."

Na první pohled kobliha nebo lívanec v cukru a skořici....

Je chleba v cukru, osmažený, namazaný s tvarohem?

Pointa mého rána: poslední sprcha na pár dní, protože nám vzápětí přestala téct voda, podle mě prokletí chudýho rytíře. A ano, opravdu jsem tuhle mimibazariádu snědla a rychle běžela zapít do práce Lavazzou. Občas mi prostě přeskočí, asi mám slabost na romantický jména.

P.S. Je to víc gastropodvod nebo gastroplagiátorství mimibazaru vinohradskými cukrářkami?

P.P.S. Cestou do práce jsem si lámala hlavu, jestli vegani můžou pít cibetkový kafe....co myslíte? Celkem oříšek, no ne?

KAUZA BUDVAR: FAKT UŽ SPÍŠ JDĚTĚ DO PRDELE.

Povolila jsem si jen jeden klišé příspěvek ročně, a tomu letošnímu klidně obětuju i PF 2013. Možná jste zahlédli v novinách nebo na internetech něco o kauze Budvar. Ve zkratce a zbagatelizovaně: Petr Bendl (ODS), ministr zemědělství, uvažuje o odvolání ředitele Budějovického Budvaru Jiřího Bočka. Jako záminku uvadí, že není spokojen s mírou profesionality při řešení právního sporu s americkým Budweiserem, což tristně ukazuje, jak moc je to tu špatný, když někdo tak nenažraný může veřejně proklamovat takovou myšlenku a od notoricky vlažného přikyvovače Nečase se mu dostane podpory. Osobně si nedovedu představit větší demonstraci neprofesionality a naprosté absence jakýchkoliv myslitelných hodnot než tu, co předvádí česká politická scéna.

Pozn.: Budějovický Budvar jakožto národní podnik spadá pod Ministerstvo zěmědělství.

Jiří Boček vedl Budvar ziskově a transparentně spousty let (dogooglete si) a dostává se mu podpory, kde může. Díky Budvaru (resp. BU2R) v posledních letech vzniklo spousty věcí, třeba CZOF, stránka, kterou vyloženě nesnášíme, ale do krve budeme bránit její existenci, abychom měli i nadále na co nadávat, bez pomoci BU2R by nevznikly knihy ZDE JSOU PSI a KMENY, skvělý audiovizuální projekt ACUO, dále stojí za CINEMA ROYAL a také za naši největší láskou, EDUCATION PARTIES.

 Dneska mi u piva Michal Šeba (šéfik projektu ACUO) říkal, že než se vše vyřeší, musel Budvar pozastavit spolupráci na všech projektech.

Vyjádření Vývařovny viz nadpis, držíme Budvaru a Jiřímu Bočkovi palečky, má naši podporu. Jestli se zas budou házet vajíčka po politicích, umím docela dobře mířit na cíl.

FACEBOOK: Save Budvar

P.S. č. 1: Jdetě na Education Party č. 4 za skvělých 150, zahraje Kuedo a Slugabed. 17. února v Meet Factory.

P.S. č. 2: Volte Zelený.

BRKAŠE SPECIÁL: "JEMNÁ JE HEBKÁ"

Ano, fotili jsme naše profilový fotky, chtěly jsme vám ukázat naší vyphotoshopovanou tvář, je milý, no ne? Teď už víte, že Karol je sexy, Hannah´s short are shorter then yours a Pakočka je vintage housewife.

Drby za zákulisí? Už od časnýho rána byla Hannah vystreslá děláním oběda, making of profilovky se změnilo v making of oběd. Byla jako na jehlách, na ostří nože a chvílema trochu jako z exorcisty, takový efekt na ní má hlad a plynový sporák ("héj, David tu má plynový sporák, musíme si určitě udělat stejky! No co si uděláme k obědu?" "Je devět ráno, Hannah." Ale co si uděláme k obědu??") Krkovička z Tesca a luxusní rybí prsty (z mořský panny, za ty peníze!) a Hannažina jemná a hebká brkaše. <3

Prostřeno- krkovička, kuřecí srdíčka, salát a jemná a hebká brkaše

GASTR-ART

...neboli gastro-umčo.

SNÍDANĚ S GASTROENTEROLOGEM

Asi jste si všimli, že milujem předponu -gastro. Dneska ráno jsem ovšem objevila její další rozměr.

Neptejte se jak a proč, ale ocitla jsem se na tiskovce k osmýmu endoskopickýmu workshopu. Nalákala mě přislíbená snídaně a to, že se mám účastnit přímýho přenosu operace (ehm, něco jako, když vám přeložej žaludek na čtvrtinu a zašijou, tak) jsem už mc nevnímala.

Takže zatímco ve stejný čas, ale v jiným vesmíru srkala Hannah svoje perníkový kafíčko v Imperialu, já jsem konsternovaně zírala v klinickým centru ISCARE na laparoskopii žaludku, co se odehrávala jen pár metrů ode mně.Omg, viděla jsem zmenšování žaludku v přímým přenosu a snídaně, mě celkem přestala zajímat....

Ne, kecám, snídaně mě rozhodně zajímat nepřestala....tatarák z lososa, uzený losos, žlutý meloun.

Vzduchem lítaly slovní spojení jako "morbidní obezita", "diabetes melitus" nebo se nám měla otevřít brána poznání a buducnosti laparoskopie.

A v čem ta velká budoucnost tkví? Prý, když vám jednou provedou operaci trávicího traktu ústy nebo rektem. Brr, tak nevím, mě to zní jak drátem do oka, ne, do obou...to bych tak chtěla, to si snad radši dám ještě tatarák z losossa a zajim to štrůdlem...

P.S. (Pro Hannah) Budoucnost léčby obezity je MIXÉR. Prý si ho musí pořídit všichni pacienti. My jen fandíme, aby byl tyčový.

P.P.S. ...a ja říkal pan doktor, kterýžto byl nejen gastro-enterolog, ale také gastro-mudr(c): "Když jíme, jsme šťastni"...a já jen dodám "Jím, tedy jsem."

Operační snídaní nás provázel MuDr. Melechovský.

TOMIO, MĚ VOMYJOU: JAPASHOP

Šmejděníčko v šopíku: Protože riziko, že se tento domestikovaný dálnovýchodní dravec stane  naším příštím diktátorem je - povězme si to upřímě - bez přehánění velice vysoké, vyrazila jsem se obhlídnout, jak by na tom potenciální Moravskojaponské císařství bylo na poli gastronomie.

Moje představa nadcházející tomiokracie je taková, že po nástupu všetečného vůdce na trůn začnou hradní hlídky nosit cosplayovej fetish wear (popř. - přitáhnu-li otěže bujení své fantazie - kimona), národní jídlo bude sushi a harakuju girl po jeho boku bude mít titul první gejša. Kde domov můj? - ideálně v podání Tokio Hotel - nabude zcela nového významu, na prezidentský standardě bude místo lípy bonzai a kladrubské vraníky nahradí oceloví oři z garáží Miki Travel. A kdyby se někomu náhodou tohle všechno nelíbilo, bude mu katanou odborně provedena lobotomie.

Japashop. Pokud tenhle blog čtete jen proto, že je vtipný, následující odstavec přeskočte.

Nyní ale zpátky k Japashopu. Určitě bych vyzdvihla velmi profesionální a milou obsluhu, která dovede s čímkoliv poradit. Pro real-feal doporučuju svého oblíbeného charizmatického Japonce, jediná nevýhoda je, že jeho český gastrovocab je mírně omezený, zato však většinu sortimentu patrně ochutnal nebo to aspoň obstojně předstírá. Rozumí sushi a to nejlepší v Praze podle něj ochutnáte v restauraci Mash Hana. Interiér obchodu je čistý, příjemný a organizovaný tak, aby usnadnil nákup těm, kteří nejsou totální japanerdi. O něco horší jsou české popisky jednotlivých jídel, často jsou malé a občas i naprosto nesrozumitelné. Obchodu by taky neuškodilo více čerstvého zboží, ale jinak je jeho návštěva celkem zajímavým zážitkem, i když jsem si chvílema připadala jako v takový posh Sapě.