KOREJSKÁ OÁZA V KARLÍNĚ

Jasně, vietnamský je skvělý, milujem pho a bun-chu, ale přece jen, trochu 2011. Je čas posunout se po asijský ose trochu někam jinam. (Ale zdůrazňuju, že vietnamský je moje stálice, neroztleskávám zase tak šíleně sushi, ale o to víc mi šmakuje vietnam, FYIO).

Korejský jsem jedla poprvé zhruba před rokem v Berlíně (kde jinde, žejo? A neříkejte, že v Korei, nenechte se vysmát) kde na každým rohu můžete najít nejrůznější asijská bistra a tipuju, že to jaro zrovna Korea prožívala svojí hipsterskou rensanci.

Měla jsem právě bibimbap (a obligátní kimchi) a musím říct, že jsem byla tak unešená, že když jela do Berlína před pár týdny Hannah, každej den jsem jí psala, jestli už konečně byla v korejský až jsem z toho nudila i sama sebe (a stejně tam nebyla, no chápete to?).

Když jsem tedy před pár měsíci prošla v Karlíně kolem nenápadný výlohy na Křižíkově ulici, kde bylo ve velkých oknech jen pár vytištěných fotek jídla z počítače a barevných písmen font typu "děcká oslava v mekáči", rozhodně jsem začmuchala a všechno si uložila do hlubin svojí gastropaměti.

Prostředí je něco mezi menzou a lidovou pizzérkou, na uvítanou zelený čaj.

Až teď jsem se do karlínský oázy dostala. A byla to vážně oáza.

Maličko bizár je, že jídelna je součástí karlínskýho farního centra, taže pokud buede mít štěstí jako já, budou vám k obědu zezadu zpívat sborový chrámový písně nebo něco podobně navozujícího tu pravou nefalšovanou katolickou/ehm, korejskou atmošku.

Nicméně pán a paní (tipuju manželé, kteří se dali na křesťanství a návdavkem evropany učí něco o jejich kuchyni, tomu říkám výměnný obchod a gastroposlání!) kteří tu vaří jsou tak ochotní a milý, že ať už máte ke katolický církvi jakýkoli vztah, je vám to najednou vlastně šumák.

Na uvítanou jsem dostala horký zelený čaj- takový ten japonský pudrový, který poznáte podle zvláštní uzený chuti, venku pršelo, já měla celkem depku a tohle jako zahřívací kolo bylo prostě aspoň za deset bodů.

Menu je jednostránkový, obsahuje i nějaký to sushi (mají tam mírumilovnou fúzi japu a korey), bibimbap (asi nejtypičtější korejský jídlo), udon nudlovou polévku, ramen a sladký (nepamatuju si jméno a na google jsem líná, sorry).

Všechno za strašně oukej ceny- od 90 do 150.

Udon a ředkev takuwantaro- jak říkal pán, bez ní by nebylo sushi.

Já, ačkoli moje srdíčkový jídlo je bibimbap (neboli takovej všehomix), jsem si dala polívku udon. Udon je vlastně druh japonských nudlí, který se jedí různě a pokud se já (ani můj kamarád google) nepleteme, tak tohle byl udon kicune, vývar s udon nudlemi- řasy, tofu, silným rybím vývarem a ještě něčím, no co, nemůžu si pamatovat všechno, no ne?

Bylo to prostě skvělý, vývar byl plnej, lehce pikantní a solenej, nudle krásně na zkus a hlavně jsem kvitovala konečně jiný druh nudlí než jsou ty vietnamský o špagetách nemluvě.

meruňkový ladění je trochu alá pizzérie vedená chorvatským čtyřicátníkem
a automat na kafe taky trochu nechápeš, ale odpustíte jim všechno, to vám říkám

K polívce jsem na malým talířku dostala pár koleček ředkve, a bylo mi vysvětleno, že to je příloha a že bez týhle ředkve by sushi nebylo sushim (to je obrat, co?). 

Jako poděkování jsem dostala tu malinkou buchtičku s vanilkovým krémem (chutnala jako buchtička se šodó naopak, mimochodem, šodó zní dost asijsky).

Bibimbap aneb sonáta hojnosti

No a protože se do oázy hodlám vracet a jsem zvědavá co na tenhle korejsko-římskokatolickej mix řeknete vy, tady je jejich efbíčko.