ZA PÁR KORUN DO KORUNY

Korunkový zátiší máte v ceně.

A už je to zase tady, v peněžence mám poslední kilo, konec měsíce daleko, sedím v kanclu, venku je hodně pěkně a já mám hlad. A můj kanclík je v centru a já mám berličky. Takže buďto se v rozkopaný Husovce svalím do škarpy cestou do Tesca pro nějaký polotovary (tesco párek, tesco baketa, tesco bakelit, bleh) nebo....nebo Havelská koruna!

Havelská koruna je v úplným turistickým centru Prahy malý zjevení, klasická samoobslužná menza se statutem restaurace. Já bych se vůbec nebála říct, že je to takovej exponovanější Těšnov pro snobíky z centra, co na ten Buddha bar prostě nemaj, ale rádi se tak tváří. Já to mám ráda, protože k podobným podnikům mám kladný vztah od malička (výchova je výchova a co se v mládí naučíš...znáte to!) a protože mám stále ještě hloub do kapsy, ale nehodlám kvůli tomu přežvykovat tescovalue párky z vepřových kopýtek (z nějakýho tesco vepře nasolenýho polskou technickou solí, nedejbože).

Forma samoobsluhy mi výborně vyhovuje (jasně, pro hendikepovaný, jako jsem momentálně já je to trošku oříšek, sami to nedáte, musíte mít parťáka, tak jako já, díks), zvlášť, když jsou všude přehledné tabule s cenami a nabídkou a personál je ochotný.

Vchází se turniketem, kde dostanete kartičku, kam vám u jednotlivých pultů zapisují kódy všeho co si dáte. Je to legrační, trochu jako nějakej herní ticket.

Co je velká přednost Korunky oproti Těšnovu nebo třeba Rozvařilům je takřka nekonečné množství kombinací, který si může konzument vytvořit sám podle svých chutí (nebo nechutí?).

Jednotlivé složky oběda (masa, náhražky, přílohy atd.) jsou totiž naceněny a rozepsány zvlášť a vzniká tak prostor pro nejednu fascinující gastro-exkurzi do světa opravdový menzovní chuťový avantgardy. Pro milovníky matematiky a obzvlášť pak kombinatoriky tu zase je pěkná příležitost spočítat kolik možných kombinací tu vlastně existuje a všechny je v rámci vědeckých experimentů vyzkoušet.

Aneb jak píšou na svém webu:" Tuto možnost hojně využívají zvláště zahraniční návštěvníci. Bohužel, někdy vznikají kombinace, ze kterých i naším děvčatům u výdeje české kuchyně naskakuje „husí kůže“. Jako příklad uvádím: koprová omáčka, zelí, kuře a rýže, nebo moravský vrabec zalitý svíčkovou omáčkou."

Tomu říkám pravá gastro turistika pro odvážný a pokročilý.

Další velký plus je, že všechny položky je možné dostat i ve formě poloviční porce, pro věčný dietaře a pro lidi s poslední stovkou a hladem "tajemné chuti" aka mě ideál!

Já jsem ale spíš srab a svoje poslední kilo jsem chtěla investovat do osvědčený klasiky: koprovka se třema (ideální poměr velikosti, hutnosti a počtu knedlíků, už to máme v oku), s vajíčkem (na maso nemáme, bílkovina je potřeba) a malá kulajdička (nom nom).

Náš unifikovaný oběd a výherní ticket.

Kulajda byla na jednotku, brambory nebyly rozvařené a bylo v ní hodně velkých kusů hub. Knedlíky ušly, jediný menší zklamáníčko byla koprovka- chuťově nomnom, ale bohužel na půlce talíře dost studená, škoda, ale odpouštím, protože pak přišel dezert:

Vlevo maková Jana a napravo Hanka se šodo.

A to mi zvedlo náladu- šišky s mákem bůhvíproč vyhrály nad kynutým knedlíkem (sama jsem z toho ještě v šoku), ale nelitovala jsem, byly pěkně maštěný a nešetřilo se ani na cukru ani na máku. O buchtičkách nevím, ale Hanka si nestěžovala, takže tipuju taky měkký finiš.

Příšte si k tomu načepujem malý pivínko, fakt, Hani, slibuju.

Zimní zahrada. Prostě Alcron mezi lidovými jídelnami.

Koruna je zážitek, rozhodně se stavte. Jo a taky doporučuju jejich web, kde se v sekci "tajemství kvality" dozvíte třeba co je "šokovací zařízení".