MŮJ TÝDEN PLNÝ EMOCÍ 3

Kulajda.

První oběd v nový práci- Café Prádelna na Vinohradech. Už před pár měsíci jsem tam dotáhla Hannah, která mi nakonec dovolila dát si arogantní kuskus místo....ani vlastně nevím co byla druhá volba, whatever. Tohle místo je příjemný, tak nějak obyčejně příjemný- počínaje strašně milýma slečnama ("Jé s váma přišlo jaro" jako pozdrav když máte zrovna den, že byste nejradši chodili kanálama, je milý) co tam vaří, pečou a obsluhujou konče interiérem (starý stoly a kredence, hezký barvy). No a samozřejmě jídlo. Každý den dvě polívky (jak jsem pochopila kolem poledního je to jejich divoká karta, spousta lidí chodila na otočku na polívku) domácí koláče, pár salátů a sendvičů. Taky limonády, domácí, a jako podkres hudba z Vinettoua. Celý mi to tak nějak evokuje Francii, Bretaň, intuitivně.

Jinak ten den jsem si dala kulajdu, dlouhodobě jednu z mých nej polívek ever a byla skvělá, domácí. Pak jsem šla do makovce s pudinkem a třešněma a tady už to bylo totální gastrosrdíčko, protože jsem ke koláči automaticky vedle (ne na, ale vedle, gastro-neurotici jistě chápou) dostala kopec domácí (jou) šlehačky, a kopec myslím spíš Sněžku než Říp, takže horu, no nebíčko! Pokud máte v kapse aspoň pade-šede ne-li přímo kilo a chcete si zpříjemnit den tak tady, podle mě ideální místo na to zajít sem klidně sami a hoďku se rejpat v dortu (ne v nose doma), srkat limču a koukat do zdi nebo na holky, jak u baru loupou jabka na koláč. Nebo s nima dát řeč.

Řeznický a uzenářský výlohový porno- tohle je klasika: těstoviny, kečupový instalace, mozaiky z hořčice. Jsme v tom mistři světa.

Kocovina na Velikonoce nás zavedla do masny. Na Tyláku. Koupili jsme pět tenoučkých plátků hovězí roštěný a zatímco já jsem si dávala asi stopadesátý kafe a prokládala ho ne hanáckou ani dvanáctkou, ale Vincentkou, kamarád udělal tzv. kubánskej sendvič:

kocovinové gastronebe: kubánský sendvič (s oblohou)

Grilovaný hovězí, paprika a cibule a hodně pálivá omáčka v čerstvý bagetě. Detaily nevím (už jsem říkala, že jsem byla, ehm, společensky trochu unavená).

Jidáše (ačkoli už nebyl Zelený čtvrtek),biomlíko, utrejch style kafe, Vincentka, přeslazený ice-tea příchuť jahoda aloe, dost překvapivá volba i vzhledem k okolnostem.

Najedenej pohodář. Bonusová fotka, která slouží jako oslí můstek.

Marni fot HM for IKEA featuring Pakočka.

Oslím můstem se překlenuju na jinou notu, spíš domácí. Ad jedna: odkapávač. Kdybychom byly bývaly chtěly kovovej, tak si koupíme kovovej, chtěly jsme dřevěnej, víme, že je to risky a temporary byznys, ale chcem to tak. Lazura moje práce stejně jako dočasnej kitchen DIY styling (btw. je to rozřezaná taška, hodně kvalitní plastová fólie, to jediný, co jsem zrovna měla po ruce, víte jak).

...aby vám játra neposlaly nečekanou fakturu...

Ad dva: kocovina u mě o víkendu= pokání v týdnu. Dělám si odvary z ostropestřce, není to moc dobrý, to vám říkám rovnou. Nový hmoždíř z Ikey je must, pořád si představuju, že jsem lékárnice, už mám ty lékarnický dózy a tohle je další rozmar. Můj sen je mít velkou sadu chemickýho nádobí, nemáte tip?

Znouzectnost: jáhly.

Znouzectnost vol.II: brokolicová polévka.

Pak bylo pár dní znouzectností (čekání na peníze). Řešení: várka jáhel na dva dny a na dost způsobů (na slano večer třeba se zeleninou, na sladkou ráno s rýžovým nebo agávovým sirupem) podle toho, co jsem zrovna doma našla nebo koupila z posledních cash peněz někde cestou (dvě rajčata tuhle, papriku zas jindy), a na další dva dny hrnec brokolicový polívky s bramborama (na fotce to byl den jedna, kdy jsem si z patky šumavy udělala cosi alá krutony). A když myslím dva dny, tak celý, polívku jsem i snídala (ale samozřejmě nezapíjela kafem, barbaři).

Další oběd, tentokrát domácí a dokonce od šéfa. Protože je původem (taky) z Japonska má vždycky dvě věci: japonskou majonézu a rice cooker.

Rýže z vařiče na rýži je perfektní: nelepí, spíš tvrdší a zrníčko od zrníčka perfektně oddělený. A japonská majo? Rozhodně mi chutnala víc než naše (nemluvím o domácí, ale porovnávám kupovanou). Pokud jsem pochytila info správně má základ z rýžového nebo jablečného octa, víc nevím, ale mám kamaráda, co se jmenuje Google, tak se ho kdyžtak přeptejte. Jo, a to vedle rýže je omeleta s tuňákem. S tou majo to byla šťastná kombinace a překvapivě sytej a lehkej oběd

Beránek s velbloudí hlavou a brusinkama. Fajn parta.

Arogantně veganská tečka na konec- začíná další týden.

O Velikonocích jsem nepekla. Tečka. Domácího beránka, co na sebe vzal podobu velblouda jsem ochutnala až pár dní po svátcích u kamarádky...Ty brusinky v něm byly pecka. Doporučuju hodně zalít našim novým koktejlem: RCR35.

Jako tečku jsem zvolila něco pro vegany, vegenskej borec na konec: cupcake. Dostala jsem ho od spolubydlící M., která se účastnila takové malé pečící vegan session a tohle bylo jedno z výsledných gastro-vegan-uměleckých kousků: čokoládový s agávovým sirupem, jahodou a lékořicí. Co myslíte, že asi tak řeknu? Byl skvělej. Mám pro ně prostě slabost (cupcaky, arogantní vegany a ze všeho nejvíc když se spojí).