ČAU MÁMY

Hele dneska prostě chci bejt trošku sentimentální, jen trošku, ale musí to být. Čím jsem starší (jo, to se projevuje tak, že míň pařim a víc vařim), tím jsem sentimentálnější. Upřímně, aplikaci "děti" bych u sebe rozhodně teď nelajkovala, ale každej z nás je něčí malej bobek (a je to venku, takhle mi říkala máma, ehm, a vlastně dodnes říká..) a ať už jakkoli....dneska je ten den.

Takže, ačkoli po mě jednou v amoku moje lil'máma hodila skleničku od Nutelly a vysklila dveře, je to moje máma, žejo.

A za co jí vděčím? (Vynechejme banality jako je výchova, škola, to, že mě porodila....a vůbec podobný klišé, který pokud chcete slyšet, pusťte si nějakou miss třeba.)

1) REMOSKA a epic kuře na kečupu, který prostě v ničem jiným udělat nejde. Mami a babi (to je máma mojí mámy, obviously)- díky, že jste jedna druhý pořídily tenhle skvost, kterej doputoval až k Pakočce a na Vývařovnu.

2) ITOŠKA. I tohle postižení mi svým způsobem předala máma. Ale nechtějte několikrát do roka poslouchat historky o jejích itaských milencích (panebože mamí, já to nechci slyšet, né, uááá) a jak jsem se skoro nenarodila, protože "tvůj táta mohl bejt ital"..(lol).

..a kdybych si nevzala itala, byla jsem zasnoubená s "pudinkovým králem" (true story, people!)

3) Je to paradoxní, ale jsem mámě vděčná, že mě NENAUČILA vařit. Život mě naučil a to byl mámy plán. (A tohle je jak z písničky bratří Nedvědů, znamení, že už asi budu končit...)

Máma mi to vždycky pochváli.

A tenhle je speciálně pro mámu Pakočkovou:

A ještě něco pro všechny mámy/paninky/paní domácí/domovnice, dejte si instruktážní filmík jak holky mazaně k nový kuchyni přišly. Na zdraví!