S Karol jsme si vymysleli šílenost, co jsme chtěli zrealizovat na PFF, ale bohužel se nemohla zúčastnit. Neštěstí v gastrohře, štěstí ve fashionlásce a naopak, třeba, já nevim, může být. Tak jsem šla nakonec s Luckou (ta kamarádka Lucka, co má kamaráda Michala - viz PERU RÁDA) - až v neděli. Hned u vchodu se nás ujal kámík Filip z Apetitu a na lačno nás začal nalejvat vínem. Po hodině jsme si ještě nic nedali, seděli jsme tam v odpoledním party módu "vyčazený pohodář", mazali se krémem na opalování a rozebíráli vhodnost vykání/tykání hostesákům, kteří nás zásobovali cigaretama. Až ve chvíli, když jsme potkali Romana Pauluse s hitem festivalu, červama, začali jsme taky konečně obcházet stánky. Z těch červů mám dost ambivalentní pocity. Za prvé proto, že letošním mottem bylo Mysli globálně, papej lokálně a za druhé proto, že jsou to červi.
Filip mě představovat spoustě zásadním lidem z bizu, takže jsem zažila asi 20x takovýhle rozhovor:
Filip: A tohle je Hannah z Vývařovny.cz, znáš to?
Hannah: Tečka com.
Filip: Tečka com, já si to snad nezapamatuju.
Důležitý člověk: Neznám.
Stánek Apetitu, kamarádi.
Protože jsem šli navíc na úplně naslepo, nakonec jsem ani nevěděla, co si dát. Všechno, co jsem si dala, bylo samozřejmě skvělé. Akorát mi je líto, že jsem si nakonec nedala bůček s čočkou z La Rotonde, tím spíš, když Roman Paulus dostal za úkol podívat se na náš blog. Dala jsme si tohle:
Tak to by bylo asi tak všechno, myslím, že laděním příspěvku se mi přesně podařilo vystihnout atmošku, nebo aspoň teda tu naší atmošku, tu, co jsme si tam udělali. Dobře zvláštní byly příbory, které jsme dostali hned u vstupu. Plastové, co vypadaly jako stříbrné, vzala jsem si je domů. Špatně zvláštní bylo, že se nemohlo sedět na trávě a že se sekuriťáci chovali, jako kdyby mluvili se smažkama na festivalu (akorát ne tom Prague Food). Argument, že mají příkaz od paní Livie, příjemně pobavil. Koukali jsme pak do oken Hradu, jestli jí třeba neuvidíme s dalekohledem a vysílačkou, ale ne. KONEC.
PRAGUE FOOD FESTIVAL - ZDE
Z těch názvů to jako lokální papání sice nevypadá, ale třeba ty červy určitě vyhrabu i v domácí hlíně! Pěkné to vypadá.
OdpovědětVymazatVyhráli jste nakonec vstup přes fejsbúk hlasování nebo jsou fans nepřející a muselo to jít přes vlastní kapsu? :D
Nene, dostala jsem pozvánku od jednoho stánku.
OdpovědětVymazatRozhodně nejoriginálnější report z PFF, jaký jsem zatím četla, ale asi byste mě, holky, fakt nenamotivovaly, abych tam šla (což jistě nebylo vaším záměrem:-D
OdpovědětVymazatHahahah! Dost nás to handicapuje v dělání byznysu, ale jiný už nebudem.
VymazatLokalniho tam toho vazne moc nebylo, kazdopadne nevim jestli jsem uz zhyckany, nebo co, ale tenhle rocnik mi prisel nejslabsi(Maurer samo muze argumentovat nejvetsi navstevnosti a bla bla blah...) a nenarazil jsem tam na zadnou bombu. I muj lonsky favorit Mandarin Oriental vsadil radeji na "akvarko" misto neceho poradneho.
OdpovědětVymazatVazne zvazuju, ze pristi rocnik vynecham a misto toho spis budu obrazet degustacni akce v podnicich co poradaji Maurerovci. Finacne to vyjde nastejno, ne-li lepe a pozitek bude vetsi.
Já žádné srovnání nemám, protože jsem letos byla poprvé, ale musím říct, že jsem byla trochu zklamaná. Když pominu ty spousty detailů, co nebyly dotažené a akci ubíraly, opravdu mě uráželo, že pokaždé, když jsem si chtěla poslechnout jednu z přednášek, dozvěděla jsem se od Kluka v akci, že je rozdíl mezi zeleným a bílým chřestem, pak tam hrál na kytaru kamarád lidí, co konzervují čerstvý ječmen a ve finále Apetit tým poučuje, že v Tesco šunkové pizze šunka není. Tohle ale všechno vím. To přeci není důvod, proč jsem tam šla a já a letošní rekordní počet návětěvníků.
Vymazat