ZÁVITKY JAKO PÁN

Frčím si na nich obzvlášť dlouho a tak jsem si řekla, že si je smotnu sama, na tom přece nebude nic těžkýho, když to zvláde i Gavriely, no ne?

A taky, že ne, hele, uděláš dva a jedeš, jako tour de france. Co potřebuješ? Hlavně rýžový papír, skleněný nudle, zeleninu všeho druhu (a hodně trpělivosti s krájením na plátky...já jsem použila jarní cibulku, mrkev, okurku, salát (lollo). Bylinky jsou základ, nešetřit s koriandrem a lístek máty taky není na škodu. Kdo chce tak sojový klíčky, kdo chce předvařený krevety, minikousíček zázvoru. Můj tip na superfresh letní závitek je kousíček manga.

Osobně testuju nesmažený závitky po celý Praze, můj favorit je zatím Hanoj ve Slezský na Vinohradech. Cenově nepřekonatený, 22kč zeleninový nebo krevetový, 25 s masem (masové obzvlášť v létě nepreferuju, ale tady mají masíčko krásně vypečený a není mastný). A nejlepší na tom je, že je motají čerstvé na objednávku, nejsou tak půl dne ve vitrínce, což je u takhle čerstvý věci spíš horší než zanedbatelný fakt, víme? (Ježiš, snad to neznělo moc arogantně, a nedejbože vegansky.)

Taky to tam má nespornou výhodu v tom, že si je můžete objednat po kusu, ne jako kombo po třech a více.

To je k rolkám. Teď omáčka, tu jsem totiž začala dělat jako první a kapitálně jí zmrvila. Ale nebojte, jde to zachránit...potřebujete čerstvou chilli papričku, rybí omáčku a rýžovej ocet, taky cukr, vodu a mixážní schopnosti pokročilýho barmana. Můj tip: buďte u toho sama, nerada sprostě nadávám před lidma.

Akurátní recept najdete třeba na stránkách Apetitu a na youtubu. Tutorialy taméž vřele doporučuju. A jak rádi píšou gastrožurnalistky bez invence: důležitá ingredience- fantazie. Zásadní, řekla bych. Ježiš, fakt jsem to napsala? Za chvíli mě budou chtít evidentně do Chvilky pro tebe, jako moje zesnulá teta by na mě byla určitě hrdá, mít mě tam vedle křížovky a osmisměrky.

Tip na tutorial? Třeba tenhle:

VŠE CO VÍM O GASTRU MĚ NAUČILA FIFINKA ZE ČTYŘLÍSTKU

Nevím, co jste v dětství četli vy. Já Rychlý šípy, Čtyřlístek a Cosmo, který přede mnou máma schovávala do třízenýho odpadu. Naštěstí jsem již tehdy byla natolik bystrá, abych věděla, že noviny jsou z papíru a zvládla ho tedy kdykoliv bez problému lokalizovat. Při čtení jsem toužila bejt Jarka Metelka, Kate Moss a hlavně...Fifinka. Bohyně kuchyně, biatch in da kitchin, prostě kulinářská královna vesmíru.

 

1# Abychom si to ujasnili: První arogantní veganka ever nekalila na Creepy Teepee, nejezdila na fixu ani nestudovala uměleckej obor. Byla to čubička a většinu času trávila vařením různých dobrůtek.

Její okolí pro ni však příliš mnoho pochopení nemělo.

Byli to totiž mrzcí M U Ž I.

ZÁVĚREČNÝ RAUT V PUPPU: JEŠTĚ VĚTŠÍ BIZÁR NEŽ LONI

Letošní Vary byly prostě šílený. Skoro každý večer jsem strávila v Aeroportu, největší párty byla podle očekávání ta vzdělávací. Na Education č. 5 jsem se odrovnala mnohem víc než na tý minulý, na který jsme, jak jsme se možná zmínily, pařily tak moc, až si Pakočka zlomila nohu. Tahle se sice obešla bez zlomenin, ale i tak to bylo... prostě šílený. To už jsem říkala, já vim. Já vim, že už jsem nejspíš říkala, že vim. Ale když ono to bylo šílený, chápete? Kdyby neplatily karlovarský fyzikální zákony, mám kocovinu (i tu morální) asi tak do půlky listopadu. Karol se narozdíl ode mě odebrala na privát o něco dříve, ani tak to ale neproběhlo úplně důstojně. Půlka jejího telefoního seznamu může vyprávět.

Tím víc mě mrzelo, že jsme s Karol nijak nepořešily pozvánku na závěrečný raut (celkově jsme to z bloggerského hlediska hrozně odbily). Říkala jsem si, jak to jenom omluvit před čtenáři? Jakou výmluvu zvolit, aby působila věrohodně? Minulý rok jsem skončila v Becher's baru v tričku s Tinou Turner, takže jsem si logicky na projekci filmu Jeff, Who Lives At Home do letního kina vzala černé šifonové šaty až na zem. Film uváděla osobně Susan Sarandon. To je jediný člověk na světě, co má trvalou od přírody. Viděla jsem jí naživo! No a celý den jsem nejedla nic mimo minidegustační porce kebabu, a v jedenáct jsem měla vážně hlad. V letním kině jsem si dala klobásu, protože ty kukuřičný klasy vypadaly ještě o něco hůř. Po filmu následoval klasický přesun do království Míši Brennera a Club Maté.

Hnus.

Za chvíli jsem potkala týpka, se kterým jsem se den předtím asi minutu bavila v Thermalu. Dělal tam asistenta jednomu fotografovi. Studuje umprumku, holky, věřily byste tomu? To už jsem tu hrozně dlouho neměly, asi tak čtrnáct dní. Pupp je prý hrozná snobárna. Nepustili ho tam, protože nemá dostatečně společenský oblečení. Chcete pozvánky, holky? Běžte tam aspoň vy. Karol už odešla a nemohla jsem se jí dovolat. Sarah narozdíl ode mě šaty neměla a odmítala jít se mnou. Nakonec jsem šla sama se třema pozvánkama. 

VOPÍJEČKA VE VARECH

Vůbec nechápu, proč to už zase skončilo tak, že alkopost píšu já a né Hannah. Cítím se totiž jako dáma v pokročilém věku, a obecně mám za to, že do Varů každoročně jezdím především za minerálními  prameny.

Dobře, hned dvě lži v jedné větě.

Přijela jsem ve čtvrtek po obědě. Bránila jsem se tomu hodně intenzivně, ale osud to tak asi chtěl - ještě ani neodbila třetí a já se ocitla v Jameson stanu. A že tu probíhá ochutnávačka a já musím koštovat. S výmluvama, že jsem nalačno, ať prej tady na nikoho nechodim..Irsko = kurva drsná země.

KVIFF 2012: HANNAŽIN FOTODENÍČEK

Wow, promiňte, já vím, že si už od 29. června říkate si, co jsme asi jedly ve Varech. A my vás nechaly čekat. Musela jsem vystřízlivět. Ještě pořád mám trochu krizi. Hned po návratu do Prahy jsem šla do Světozoru na Věru 68, aby ten přechod do normálního života nebyl tak bolestivý.

Letos jsem byla ve Varech týden, od neděle do neděle. Moc jsem nejedla a nespala, spíš jsem hodně chodila do kina a pila. Plno lidí na Vary nadává, ale já je prostě miluju. Mám pocit, že některý věci se dají zažít jenom tam. Jenže to sem úplně nepatří a moje historky se štítky Hannah, kluci, drogy, občerstvení, bizár, kde to jsem byste mi stejně nevěřili.

Přijela jsem v neděli večer, v pondělí jsme s Luckou a Jurou jeli na výlet do Kyselky a také do jakubovského hostince Na Statku, doporučené na Scuku. Vypadal až přehnaně idylicky. Že má jen víkendový provoz jsme zjistili hned v zápětí. Nakonec jsme si všichni dali smažák v další vesnici.

Namrzlou okurku kompenzuje grilovací koření na hranolkách.

Bagety z Bageterie Boulevard jsme si dávali vždycky, když jsme se nestíhali najíst mezi filmy. Na fotce šunková, místo rustikální jsem řekla grahamová, byla jsem mimo fakt celý Vary. Navíc je trochu zmačkaná. Propašovala jsem jí v kabelce. Hej, já vim, že v kině se nejí, ale to se prostě nedalo stihnout.

SNÍDANĚ ŠAMPIONŮ VOL.I: U POMEJŮ

Clipart a malování by vh

Pro ty z vás, kdo maj to štěstíčko jako já a začínají pracovat spíš k polednímu než za ranního kuropění tohle bude ultimátní. Jasně, není nad kafíčko hezky po doma (ranní pro mě znamená jakože hned jak se moje nožka dotkne podlahy, pro nechápavý a nedoslýchavý: HNED), ale proč si párkrát do týdne nedopřát extravaganci zvanou snídaně venku. Ale jděte, bydlím sice na Vinohradech, ale po kavárnách mě nehledejte, tady je řeč o dělnický stravě, o snídani (spíš obědu, ale můj strejda tomu obědu o jdenáctý vždycky říkal zdvořile "svačina") šampionů těžký váhy.