No vážně...jediný večer kdy se na mě podepsala tzv."prohibice" (ne, vážně to není prohibice, pakliže se prodává pivo, víno a měkký alko) byl žel bohu pátek před ZMJ. V sobotu v osm hodin ráno jsem si sakra vzpomněla na to, proč jsme v určitou dobu (bylo mi tuším 16) přestali pít zelenou a griotku, nedej bože dohromady. Pít ústní vodu od Božkova a alkošťávu je smrt. Fakt.
Ale k věci, i přes kocovinu jsem upekla dva plechy jablkovýho koláče (ultralehký recept z mouky, oleje, jablek, cukru, oříšků, rozinek a skořice), zabalila a přinesla na Letnou, kde jsme s Hannah (měla svůj famózní coleslaw) a Karol (lehce pikantní dýňová polívka s krutonky) nachystaly skoro pětimetrový stůl, přepudrovaly si nos a s úsměvem vítaly všechny kolemjdoucí Zažít město jinak.
No, co si budem namlouvat, ačkoli se Hannah snažila to velmi zevrubně antropologicky popsat, náš potluck table nebyl plně pochopen (asi komunikační problém návštěvníků s pozvánkami na akci, nevím, dál) což znamenalo jediné: lidé si u nás stále něco (jídlo) chtěli kupovat (peníze), což je skvělá a léty prověřená formule, ale víte jak, my nejsme uplně standartní holky jako vdolky.
Ačkoli to bylo víc něž lákavé (zvlášť Karol měla hard times nepodlehnout) nepodlehly jsme a po vysvětlení, že stůl funguje na principu vzájemného nošení a výměny potravin (případně pití) jsme přistupovaly na menší úlitby typu: koláč za kafe, polívku za chleba, bábovku za hrst kaštanů (jen pro děti do 10 let). A všechny to bavilo. Dostaneš jídlo a máš k tomu dobrodružství. Aneb placení jako forma obchodu is sooo 2011.
Pakočka- jablkový koláč. Bez rumu s vypařenou griotkou. |