GASTHAUS

Ještě jedna šumavská radost. Objevili jsme krásnou hospodu-gasthaus v obci Rejštejn

(pokud si frčíte na živých kamerách alá panorama tv tak klik sem) kde vaří fusion

česko-německý kuchyně (fusion je hodně populární gastro-slovo, ne?)
Sudeten-kitchen, jawohll!
Interiéry čistý dřevo a paroží, žádný menu, denní nabídka, točený Svijany a jeden speciál
(toho času od Pivovaru Rohozec, což je moje srdcovka).

V současný době prý hledají stálého kuchře, je pravda, že brambor jako příloha bylo trošku moc,
sic knoedl taky byl.

Při druhý návštěvě jsme byli svědky rodinné bizarní scénky v hlavních rolích:
malý chlapeček, který se neváhal v nekontrolované chvilce vysral na zápraží,
ale protože ho pak nejspíš tížilo svědomí a chtěl zahladit stopy vše rozjezdil tříkolkou...
no prostě děti, žejo?
Následovalo druhé dějství šumavskýho rodinnýho dramatu-
s nasranou matkou utírající spratkovi zadek, ječící a vytírající rozježděný lejno po lokále,
stíhanou jejich jezevčím mazlíčkem požírajícím ještě neuklizený fekálie...prostě mňamka).

Jinak, Lotz má i fejsič.

Stavte se a určitě neodejdete zklamaný...
bohužel veselou fekální příhodu nemžu zaručit, ale dobrý pivo a sudetský poctivý jídlo jo.
Už dost překvapení pana šéfkuchaře.

P.S. Před nosem mi naposledy prodali poslední vepřo knedlo,
ale pan hostinský se nezdráhal a vyhověl mi dát zbytečky masa, naložit horu zelí a knedlíků
a účtovat mi míň, jsme přece taky jenom lidi, ne?

zenový barvy, který nezapřou českou hospodu. Vázička tomu dává trendy 90s twist.

Lesnický minimalismus. 

Na taliři z jednoty uzený vařený jazyk a brambory s máslem. Delišs.

Co si budem povídat,při naší první návštěvě přílohy byly trošku monotónní. Cejn a brambory.

Miss velká ruka aneb spapali jsme všechno.

Perník byl domácí, sice sušší, ale potěšil.

Výčepní lihovina- režná řízlá vodou. Neoslepli jsme.

Přišli jsme trošku pozdě.

Bar potěšil.

Sudeten style.