JI.HLAVA 2012

Minulý víkend byl opět ze série těch vyvedenějších. Opít se v pátek do bezvědomí ve Fraktálu a na zahajovací párty 4+4 dnů v pohybu byl ten nejlepší možný warm-up před zakončením Festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

První jídlo sobotního dne: smažák, nově otevřené a doufám, že brzy zavřené bistro u OGV, 16.30:

V Jihlavě bylo vše patřičně hnědé. Zatímco v Praze se bojím vzít šaty ze showroomu na akci proto, abych v nich nepotkala 10 dalších holek, tady jsem byla pro jistotu v šatech jediná. Můj doprovod si vzal sako a narozdíl ode mě nebyl sám - měl ho ještě vyznamenaný Vojtěch Jasný. Abychom setřeli tenhle kulturní rozdíl, opili jsme se nejvíc ze všech.

Sestupně: salát, úlet, rohlíky, můj talíř + blankyt z HM, šílenství, bůček.

Raut v hotelu Gustav Mahler sestával výhradně z toho, co na rautech nebereme. Nebo to byl bizarní koncept dotažený k dokonalosti? Nemám ráda rčení, že vše je jednou poprvé, především kvůli věcem, co jsou někdy poprvé, ale neměli by být vůbec a půl. Jako třeba tukové rohlíky na švédském stole atd.

Skončili jsme asi tak 0,001 promile před otravou alkoholem. Sobotní konzumace alkoholu, ačkoliv se může zdát, že to nejde, překročila asi o polovinu tu páteční. V KDO vzniklo improvizované Café v Lese a musím říct, že takhle jste Ondřeje Kobzu ještě neviděli. To už prostě ani není peklo. Odcházeli jsme v 6:00 ani ne v nejlepším - to muselo přijít tak v půl osmé, podle toho, jak to tam vypadalo.

Nedělní snídaně, Billa:

Navzdory neděli, státnímu svátku, malému městu, sněhové kalamitě a kocovině jsme na náměstí náhodou vešli do asi nejlepší restaurace v Jihlavě. Z překvapivě dobře sestaveného menu vzešla jako nejhnědější volba telecí líčka na kořenové zelenině. Maso bylo skvělé, brambory ne, ale nechci být neobjektivní: měla jsem spálené naprosto všechny chuťové buňky.

Telecí líčka s UHO.

Jihlava.

Nedělní alkotažení pokračovalo prakticky od rána. Abychom stihli vlak, museli jsme dojet na nádraží taxíkem. Sice jsme tam byli včas, ale vlak nám stejně nakonec ujel, protože jsem si kupovala čtení na cestu. Další jel až za dvě hodiny. Ty jsme strávili v nádražce s bezdomovcem Jardou. Koupili jsme mu i jídlo, které vypadalo šíleně, ale přišlo mi neuctivé ho fotit. Místo toho můžu nabídnout přepis rozhovoru s výčepním:

Hannah: Dám si griotku, prosím.

Trotl v zástěře: Nemám.

Hannah: Tak čaj s medem, prosím?

Vypatlaný hovado: S medem? Jsme Intercontinental? Tady nejste v hotelu! Kde bych asi vzal med?

Hannah: (zaskočená): Nevim? (vypadlo mi, že v obchodě)

Pičus: Tak vidíte.

- - -

HANNAŽINA SELEKCE DOKUMENTŮ:

Většina dokumentů, co bych vám doporučila, není na shlédnutí ani na Doc Alliance, i když oceněná Hra o kámen bude mít premiéru v prosinci.
Místo toho se můžete podívat na výběr krátkých filmů, které budou k vidění v Lipsku, kam podstatná část jihlavských hostů zamířila: TADY