Už dlouho tu kloudně nepadla řeč na menzy. Chyba na mé straně, výrazně víc totiž pracuju než studuju. Naštěstí mě pro dnešek zastoupila Míša, která o svých finských dobrodružsvích bloguje TU!
 |
| Míša & šťáva z mumínků! |
O plná bříška finských i zahraničních studentů se v Helsinkách stará síť Unicafé, která má pobočky
po celém městě. V centru města je hustota Unicafé vyšší než nonstopáčů na Žižkově, cena super a kvalita jednotlivých zařízení moc nekolísá.
Možná jsem rozmazlená z Prahy, kde by mě do menzy nikdo nenalákal ani na kuře a la bažant, ale čekala jsem mnohem víc. Musím přiznat, že po Víťově recenzi z Berlína jsem se navnadila na podobný Alcron i tady, ale zas taková sláva to není. Lepší než u nás ale každopádně…po celém městě. V centru města je hustota Unicafé vyšší než nonstopáčů na Žižkově, cena super a kvalita jednotlivých zařízení moc nekolísá.
1. fronta
 |
| Interiér jako v Intercontinentalu. |
Jak kdy a jak kde – Unicafé s menším výběrem a v méně oblíbených fakultách (jako třeba u
kunsthistoriků) nabízí celkem rychlý oběd bez čekání. Luxusnější pobočka v hlavní budově
s prosklenou stěnou s výhledem do ulice, které přezdívám Bellevue, bývá kolem poledne dost
natřískaná.
2. systém – co za to?
kunsthistoriků) nabízí celkem rychlý oběd bez čekání. Luxusnější pobočka v hlavní budově
s prosklenou stěnou s výhledem do ulice, které přezdívám Bellevue, bývá kolem poledne dost
natřískaná.
2. systém – co za to?
 |
| Čtyři druhy mléka jsou normálka – sójové, podmáslí a dvě úrovně tučnosti kravského |
Všude je stejný systém – v ceně 2,60 EUR je hlavní jídlo s neomezenou přílohou, talířek s neomezeným množstvím salátu, plátek chleba, kterej si můžeme máznout margarínem nebo nějakou pomazánkou a pití. Fina poznáte podle toho, že si bere vždycky dvě skleničky, jednu na šťávu nebo vodu a druhou na mléko. Mléko se tu totiž pije pořád a ke všemu, i přes to, že je prý většina Finů alergická na latózu.
Cena je oproti jiným obědovým možnostem opravdu zanedbatelná, menu ve fastfoodu tu stojí kolem
deseti EUR a jídlo v restauraci už hraničí s měsíčním platem Petra Salavy.
Každé jídlo je označeno sadou různých písmen a zkratek, které jsou vysvětleny u vchodu:
Cena je oproti jiným obědovým možnostem opravdu zanedbatelná, menu ve fastfoodu tu stojí kolem
deseti EUR a jídlo v restauraci už hraničí s měsíčním platem Petra Salavy.
Každé jídlo je označeno sadou různých písmen a zkratek, které jsou vysvětleny u vchodu:
 |
| Pokud vám nešmakuje česnek nebo celer, včas se to dozvíte. Což se bohužel nedá říct o pokrmech z ryb, který zas nejedou mně, takže jsem rybí masové koule odhalila až po ochutnání.. |
3. kombinatorika
Finové mají zvláštní chutě, o čemž svědčí třeba jejich záliba v salmiakki (slaná lékořice) nebo ve
zmíněném popíjení mléka k jakémukoliv chodu (ve tři ráno, Fin zpitej jak Dán láduje u stánku párek s hranolkama a zapíjí kefírem – normálka...).
Provozní sítě Unicafé občas předvádí taky dost solidní kombinatoriku, jejímž výsledkem byla třeba
klobása se sýrovou omáčkou a rýží nebo lasagne s houbovým přelivem. Klobása byla dobrá.
4. jídlo
Finové mají zvláštní chutě, o čemž svědčí třeba jejich záliba v salmiakki (slaná lékořice) nebo ve
zmíněném popíjení mléka k jakémukoliv chodu (ve tři ráno, Fin zpitej jak Dán láduje u stánku párek s hranolkama a zapíjí kefírem – normálka...).
Provozní sítě Unicafé občas předvádí taky dost solidní kombinatoriku, jejímž výsledkem byla třeba
klobása se sýrovou omáčkou a rýží nebo lasagne s houbovým přelivem. Klobása byla dobrá.
4. jídlo
Chuťově to nenadchne, ani neurazí, jenom občas kuchařům trochu ujede ruka s kořením, ale dá se to
dobře zneutralizovat neomezeným množstvím přílohy.
dobře zneutralizovat neomezeným množstvím přílohy.
V pátek byly špagety s boloňskou omáčkou a mletým masem nebo losos ve smetanové omáčce.
Kuchař u teplých jídel mi naložil maso a sýr, špagety jsem si přihodila sama u příloh – takže mi z toho vzešel takový „boloňský tarte tatin“. Pokud by někoho nadchla finská kombinatorika, mohl si zkusit zaexperimentovat s jinou přílohou – místo špaget byla ještě rýže nebo šťouchané brambory.
 |
| Boloňská omáčka měla oproti těm v české školní jídelně chuť, někdo na ni použil i koření a měla takovej příjemně pálivej ocas. |
Salát byl jako každý den – mrkvička, salát a dvoubarevné zelí. Občas bývají ještě fazole, hrášek nebo
kukuřice. Samozřejmostí je dresink, kterých tu mají víc než v Subwayi (nechybí ani medová hořčice).
Po každém obědě je tady normální se ještě dorazit chlebem s máslem nebo pomazánkou. Ty jsou bohužel popsané jenom finsky, takže je to pokaždé trochu loterie. Z této růžovo-fialové hmoty, která
mohla být stejně dobře fašírkou z vysočiny jako borůvkovým krémem, se nakonec vyklubala celkem
solidní pomazánka z červených fazolí. Nevím, kam to Finové dávají, ale já do sebe po porci hlavního jídla a salátu už prostě chleba nenasoukám…
kukuřice. Samozřejmostí je dresink, kterých tu mají víc než v Subwayi (nechybí ani medová hořčice).
Po každém obědě je tady normální se ještě dorazit chlebem s máslem nebo pomazánkou. Ty jsou bohužel popsané jenom finsky, takže je to pokaždé trochu loterie. Z této růžovo-fialové hmoty, která
mohla být stejně dobře fašírkou z vysočiny jako borůvkovým krémem, se nakonec vyklubala celkem
solidní pomazánka z červených fazolí. Nevím, kam to Finové dávají, ale já do sebe po porci hlavního jídla a salátu už prostě chleba nenasoukám…
4. extras
V tomhle hraje finská menza o hodně vyšší level než třeba Arnošt z Pradubic. Odhadem tak třetinu
tvoří doplňkový prodej luxusně vypadajících baget, extra salátů (i s melounem), sladkostí a dezertů,
za které by se nemusela stydět ani Iveta Fabešová. A v Jyväskylä prý mají i „dortové středy“ ve stylu all you can eat. Samozřejmostí je káva a výběr kvalitních čajů. Navíc je za každou kasou stoleček s dalším výběrem dochucovadel.
5. sámoška
Malý disgust na závěr – zbytky a nádobí si tu studenti třídí a uklízejí sami. Takže pěkně bioodpad do
jedné díry, směsný odpad do druhé (co kam??), talíře naskládat do připravených přepravek, roztřídit
příbory na vidličky, lžíce a nože a skleničky hezky dnem vzhůru do přepravek. Předpokládám, že
v chudších regionech je povinné si po sobě i to nádobí umýt...
V tomhle hraje finská menza o hodně vyšší level než třeba Arnošt z Pradubic. Odhadem tak třetinu
tvoří doplňkový prodej luxusně vypadajících baget, extra salátů (i s melounem), sladkostí a dezertů,
za které by se nemusela stydět ani Iveta Fabešová. A v Jyväskylä prý mají i „dortové středy“ ve stylu all you can eat. Samozřejmostí je káva a výběr kvalitních čajů. Navíc je za každou kasou stoleček s dalším výběrem dochucovadel.
5. sámoška
Malý disgust na závěr – zbytky a nádobí si tu studenti třídí a uklízejí sami. Takže pěkně bioodpad do
jedné díry, směsný odpad do druhé (co kam??), talíře naskládat do připravených přepravek, roztřídit
příbory na vidličky, lžíce a nože a skleničky hezky dnem vzhůru do přepravek. Předpokládám, že
v chudších regionech je povinné si po sobě i to nádobí umýt...
Na závěr prostě musím přidat - podle mě absolutně geniální - gastro-pasáž z Míšina blogu:
"Kauza skalpel ve Finsku"
okamžik zklamání: nemám v bytě nůž
okamžik radosti: teta mi přibalila do lékárničky skalpel!
okamžik zklamání: žampiony se tím krájí dost blbě
okamžik radosti: cibulka naopak výborně
okamžik hrůzy: skalpel nemůžu najít...
První jídlo připravené ve Finsku skalpelem:
Žádné komentáře:
Okomentovat