LONDON CALLING

Chtěla jsem si dát šlofíčka po obědě, ale protože v mý posteli spí nějaký Dán a Švédka, napíšu vám článek. Takže. Jsem už čtyři dny v Londýně a ještě pár měsíců tu budu.

K poslední večeři v Čechách jsem si dala svíčkovou a Plzeň v Lokále:

Pakočka mě na posledním drinku v Buko ukecala, abych s ní ráno šla na prezentaci do Marks and Spencera. To je taková ironie, že nás přizvou ke spolupráci zrovna, když odjíždím. Větší úlet by bylo snad jen začít chodit pár měsíců před odjezdem s nejvíc nejlepším týpkem. Loučily jsme se (já se rozbrečela) mezi regálama, bylo to hezky vývařovnově dojemné. Na cestu jsem si vzala sendvič se šunkou a pitičko:

Londýn je město, které nikdy nespí, soudě podle našeho Tesca, které je otevřeno non-stop. Udělala jsem si nákup, který jasně ukazoval, že jsem odpoledne dorazila z východu. Jsou tu celé regály hotových jídel do mikrovlnky. I v regálech s masem máte už prošpikovanou a provázkem svázanou vepřovou pečeni. Níže jsou lasagne za 88p a Cottage Pie za 95p. Samostatnou kapitolou je hotová brkaše. Karol, až tohle uvidíš, omdlíš.

Hodně tu frčí sendviče:

 Marks and Spencer: svačka na Oxford Street.

Marks and Spencer: Svačka, kterou jsem si odpustila, abych vůbec došla do Primarku.

Primark: sobotní večer na Creepku je pořešený, £3.

BLT sendvič do práce.

Hned třetí den jsem dostala práci, mimochodem. Ještě, že mám tak super spolubydlícho. Pracuju v Bar Prague. To jsou srandičky, co. Samozřejmě, že ten debilní nakládaný hermelín, jehož existence byla jedním z mnoha důvodů mého odjezdu, tam docela frčí. V sobotu tam bude soukromá oslava čtyřicátin, takže se čeká hen party a proto jsem se přednostně učila co nejrychleji udělat Mojito a Passion Fruit Martini. Osobně se ale mnohem víc těším na nácvik Bloody Mary, kterou "v Praze" děláme s Bacon Vodkou.

Za čtyři dny jsem zatím měla jen dvě domácí jídla. Tady člověk prostě nemá vůbec motivaci vařit.

Stuffed Chicken u Nikity na privátě v Camdenu.

Vařil spolubydlící David: červené kari.

Všude tu prodávají mango, mnohem lepší a masitější než seženete v Praze - jak jinak. Jím každý den jedno.

Spím ve vývařovnovém svetru, co pro nás navrhlo H&M. Vzhledem k tomu, že na polovině fotek jsou vidět moje růžový nehty, netrplivě čekám i telefonát z OPI.

Dneska jsem si konečně dala Fish and Chips. V Bermondsey, našem černošském hoodu, máme hned za domem Biscuit Factory, starou továrnu na sušenky, kde je kavárna, lezecké stěny a nahrávací studio. Když jsem si fotila fotku s The Darkness, málem jsem zakopla o nějaký týpky asi taky z nějaký kapely, ale vzhledem k tomu, že dodržuju strikně pyjama dresscode, nic z toho nebylo.

Anglickou snídani vám udělají klidně i odpoledne.

Treska. Ale jakože fakt treska. Všimněte si mističky napravo - kečup, ocet, mayo, hnědá omáčka, k jídlu  samozřejmě zadarmo.

I Believe In A Thing Called Love.

 Welcome. Že tu všechno funguje jak má dokazuje úklid vyskleného okýnka do druhého dne.