Chtěla bych plynule navázat na svůj předchozí post o plastové a bakelitové aranži v českých výlohách. Ne proto, že bych chtěla zvedat pobouřenej prstík a začít okázale snobsky ukazovat kolem a vraštit čelo a zvedat nos. Naopak.
Neskutečně mě dojímají maloměstské výlohy zaseknuté v čase. Jsou místa, která by se neměla měnit, protože za současných podmínek by to nebylo k lepšímu. Nejsem ráda, že místo starý továrny z konce 19.století kam chodila pracovat jako tkadlena moje babička i máma stojí kostka-Lidl.
Ale je to tak.
Zároveň jsem člověk, který občas rád propadne konzumní anonymitě nákupního centra. (No, oslí můstky musim ještě trochu potrénovat, ehm, pardon.)
Ovšem jsou místa kde změnu, posun a takovýto "být napřed" čekáte. Kde to prostě předpokládáte. Ale bohužel, v českých časopisech to není, pardon. Ani móda v "český módní bibli" ani jídlo v "český food bibli". Stokrát stejnej vtip není vtipnej, sto variací na jednu fotku jídla už je taky spíš nuda než gastro-estetickej orgasmus. Nemluvím o obsahu, ale o fotce. Miluju časopisy o vaření, stejně jako ty o oblečení (nejvíc je oceňuju na záchodě, pardon, ale naposledy, když jsem měla zácpu jsem se teoreticky naučila dělat sekanou step by step!), proto mě mrzí, že nemůžu odejít z trafiky a mít v podpaží velkej hranatej časopis, kterej budu hrdě vystavovat na odiv, protože ty papriky na obalu mají šmrnc, protože vypadaj fatálně jako na renesančních zátiších nebo jsou krásně hyperrealistický, pop a já nevim.
No prostě, že mě i paprika překvapí a zasáhne svojí estetickou sílou, bum!
Takže ještě, že máme ti internety, díky bohu za ně. Pojďte se se mnou posunout na jinej level:
Tohle je francouzký fotograf a umělec Florent Tanet.
Pod ním moje italská oblíbeňkyně Bea de Giacomo, která umí neuvěřitelným způsobem nafotit módu i jídlo. Asi si trošku frčím na zátiší, no a?
No a v neposlední řadě- Ikea kuchařka. Jo, je to starý, určitě to znáte, ale je to tak dobrý, že pro mě vizuálně zatím naprosto nepřekonaný (pokud se bavíme o současných kuchařkách a jejich vizuální stránce).
Minimalismus, dekonstrukce, ale vizuální náboj těhle zátiší je maximální. Přesně jako by to mělo být při vaření, z pár supersurovin maximální efekt a požitek (pro hnidopichy tahle kuchařka je tedy spíš o pečení).
I vaření je konstruktivismus versus dekonstruktivismus a ačkoli já si v kuchyni dost často připadám spíš jako Pollock s hysterickým záchvatem ráda bych pomalu dospěla do zenovýho stavu, ideálně model Malevič. A pak zase znova od začátku.
Podívejte se na obrazovou přílohu z této knihy pro domácnost. To je podle mě gastro umění! :)
OdpovědětVymazathttp://www.ebay.co.uk/itm/290863585063?ssPageName=STRK:MEWAX:IT&_trksid=p3984.m1423.l2649
Víťo, kdybych chtěl bych urýpaný napsal bych, že pro Tebe je umění vše co je ve stylu Ludvíka čtrnáctého popřípadě vše, co je z kůže. Nebudu urýpaný tak napíšu, že tvůj link je spíš umění knihy a grafiky, čímž nepopírám, že tam budou určitě zajímavý recepty. Pakočky článek je super, ale není o tomhle.
OdpovědětVymazatKdybych byl urýpaný já, tak bych ti napsal něco úsečného a jízlivého. Chtěl jsem ukázat jiné gastro umění a vzhledem k tomu, že Vývařovna je blog o jídle, myslel jsem, že je to zajímavé. A neříkám, že Pakoččin článek je špatný. Podle mě je o tom, co se líbí jí. Já zase říkám, co se líbí mě. A od toho je tu možnost komentovat, ne? Věřím, že Pakočka chápe, co jsem tím myslel.
VymazatA mimochodem, styl Ludvíka XIV. mi přijde příliš vyumělkovaný. Mnohem více se mi líbí styl Ludvíka XV. nebo XVI. ;)
Takjo. Hlavně buďme rádi, že to "gastroumčo" tu je, tak máme alespoň co komentovat.. :) Jinak třeba u Apetitu mne vždycky rozhodí styling typu stará rezavá lžíce po babičce s rozkydlou marmoškou na kostkovaným ubrousku kdesi v loukách u chaty.. Pardon, ale mám na to pak vždycky chuť. Proč?
VymazatMluvíš mi z duše. Hlavně zčernalé lžíce nebo stříbrné (a zčernalé) lžíce k rybě. Proboha.
VymazatTakhle, kluci, ten článek Dan pochopl tak jak byl myšlený. Což ovšem neznamená, že neberu v potaz Vítkův odkaz. Já miluju vintage, řemesla, klasiku, oldschool, kdo víc než já?!
OdpovědětVymazatALE a tady zdůrazňuju na jakej popud tohle vzniklo, sere mě zaprděnost a vadí mi neposouvání se dopředu a ustrnutí, hlavně u médií, který by měly být první co se koukají do budoucna a říkají ti a ukazují co je kde nového. Vlastně nejen co se týče food stylingu.
I ta moje milovaná vintáž dává dneska smysl jen v kontextu, smiřme se s tím, že historie se neopakuje. Musíme ty věci, krásný věci posunout dopředu, naroubovat na teď a tady. Posunout se. To je všechno.)
Co se týče food stylingu, jak se ti líbí ten v časopisech jako je Apetit a podobně?
VymazatJé Víťo, myslím, že to naznačuju v tom postu.)
VymazatNo jo, jsem nepozorný :)
VymazatNapsala jsem asi pět nadšených komentářů, jak strašně žeru to ikeácký video a ikeu, ale všechny byly tak debilní, tak jsem je radši smazala. Prostě žeru to video a ikeu. Děsně.
OdpovědětVymazatEhm, ne, věř mi, že debilní komentáře vypadaj jinak, a většinou je pod nima podpis tzv. "anonym".)
VymazatHeheh, tím bych si nebyla tak jistá - jeden byl něco jako "kdybych mohla, tak si ikeu vezmu za ženu (muže?)" a druhej rýmovačka "v příštím životě se chci narodit jako ikea, i když budu jen beztvará idea". Jo, zní to furt stejně úchylně jak včera. Co už:D
VymazatA proto sis stejně neodpustila to tady vyblít! #facepalm Anonym
Vymazat