LETNÍ ŠUMAVSKÁ ROMANCE

Nevím jak vy, ale já jsem tohle léto nějak mimo. Nikdy jsem vyloženě netoužila po moři, ale ouvej, jakmile ho nemám za barákem (true story, bro) jela bych, klasika. Takže mě vyloženě začalo během července srát celý to instagramování a statusy plný hashtagů jako: #more #sea #beach #swimming #sedimvkanclu #leavemealone. A to ani nepočítám to strašný focení nohou na písku/v moři/v žabkách (#fuj). Jenže sebelítost není jméno nový cestovky ani nic podobnýho, takže řešení bylo jediné- odjet na Šumavu.

Otava sice není moře, ale koho to štve, zvlášť, když můžete plavat v náhonu jako ve vodních lázních. Pstruh (vskutečnosti Siven) sice není mořskej vlk, ale taky to není žádnej pangas a vykuchat si ho a ugrilovat je stejný (ne-li větší) letní labůžo jako krevetovej koktejl v Bibione (#fujtyve). Pokud jste na tom podobně jako já, řikám vám, jeďte třeba k babičce na zahradu. Mejte se u pumpy a sbírejte borůvky. Je to skvělý. A to jsem nikdy nebyla tenhle typ. Fakt.

Úlovek léta: Originální šumavská limonáda (made in Germany, haha) "Šumavěnka". Je to nová  Orangina, lepší než točená oranžová. Půl litru v kempu Annín stojí 25 kč. Je sladká a krásně perlí a sklo je zálohovaný:

Opuštěný sudetský stavení a Šumavěnka, štěstí.

HANNAH V LONDÝNĚ X: KUŘATA NEJSOU, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT.

Jsem v Londýně a opět tu každý den bojuju se zlem. Podle mě má každý místo na zemi svou Black Lodge. A ten kilometr, co musím ujít z práce domů, je něco jako Černý Kemp. Ještě než jsem přijela poprvé, slíbila jsem si, že tu nikdy nebudu jíst v Mekáči ani v KFC. A dodržela jsem to. Jenže pak jsou tu non-stop kebaby a fejkový KFC, který vedle obřích porcí mají i čtyři kuřecí křidýlka za libru. A doma v ledničce jen samý zdravý jídlo, na který v noci vůbec nemám chuť. Jdu, chvíli o sobě nevím, a pak jen stojím před kebab storem a máčím je do majonézy smíchaný s kečupem.

Nemá cenu řešit, kde jak chutnají, protože jsou všude úplně stejně hnusný. Smaží je totiž v Margarethině oleji, co otvírá brány. 

JAK MĚ McDONALDS NECHAL "KOJIT" DÍTĚ MILKSHAKEM

Loni jsem s pomocí svých falešných FB účtů napsala pár divných, ale zároveň při troše představivosti reálných dotazů na Facebookové stránky velkých potravinových řetězců. Moc to nedopadlo. Social Medial člověk McDonalds nejspíš asi celý týden chrněl nebo měl dovo. 

CREEPY TEEPEE 2013

Po možné neúčasti ve Varech nám hrozilo ještě větší společenské znemožnění - chvíli to vypadalo, že se nepojede ani na Creepko. Nakonec jsme jely s Pakočkou a dokonce je i post, tomu se snad ani nechce věřit. Možná by bylo důstojnější všechny tyhle letní záležitosti sepsat do prosincového almanachu, ať se tu  celou letní sezonu neztrapňujeme velkodušnými přísliby.

Než Pakočka přišla na místo odjezdu - trávník na Jiřího z Poděbrad, stihla jsem svačinu. Šli jsme na trhy, dala jsem si na trávě závitky a lahev vína z Caveau. V podstatě nic z trhů, které právě tímhle fungují, jak mají - jsou trhy, jdete ven, je tam ta sociální interakce. Místo, kde se mírumilovně setkávají vinohradší snobi s žižkovskými opilci. A že mi tu někdo z Dejvic píše, že nechápe, co na těch trzích děláme? Chlastáme a jíme, ale musíte být zdejší, abyste to pochopili. Turisti z Prah mimo 2 a 3 tohle nemůžou nikdy pochopit. A Jiřák mým pohledem určitě dostane ještě víc prostoru. Proč to sem píšu? Protože chci, aby v tomhle článku bylo něco hezkýho. Teď už zase začnu prudit.

Creepko navíc zažilo křest mého foťáku. Půlroku v Londýně jsem si dávala dýška stranou - a za ušetřených 500 liber jsem si koupila Canon dělo. Škoda, že všechno jídlo bylo maximálně tak fotogenický.

Hned po ubytování se jsme si dali tofu-burger. Nikdo v areálu nečekal klobásy, s ohledem na přesvědčení sourozenců Hoškových. Ale jak poznamenala Daniela, ve chvíli, kdy se v přilehlé Krétě přestane vařit v devět, v tu samou chvíli zavře Billa a jediná možnost co si dát do tří do rána je vege-jídlo, může to dost narušit vaší party. Chce to buď nějakou prasárnu nebo něco výživnějšího. Burger vypadá chutně, ale byl spíš mdlý.

Největší highlight večera byla tradičně soukromá party na pokoji. Měla jsem v plánu si trochu Havany odvézt a ukázat vám, jak se dělá daiquiri. Jak naivní - místo toho jsme ji vypily s Pakočkou hned první večer. Rozdělila jsem s touhle bláznivkou o půl lahve rumu, který v zápětí vyblila. Větší úlet by bylo snad jen rozdělit se o koks s někým, kdo si půjde v zápětí lehnout.

20 STRAVOVACÍCH SPECIFIK LIDÍ OD FILMU A TELEVIZE

Za svoji nedlouhou kariéru v audiovizi jsem odpozorovala několik stravovacích specifik, která přicházejí s prací v tomto oslnivém oboru.

1# Kafe. Hodně kafe. V angličtině se mu přezdívá Hollywood hydration a ne bezdůvodně.

2# Benzínky považujete za zcela regulérní stravovací zařízení.

3# Potraviny se vám kazí mimo ledničku, protože tu používáte zásadně na něco jiného:

4# Pod slovem mixér si kromě kuchyňského vybavíte i ten audio. V horším případě jenom ten audio.

5# Rauty ve Varech. Na Lvech. V Jihlavě. Na premiéře Babovřesk.

OVOCE, REKLAMA, TAK JDE ČAS

Čau vy všichni kdo nás čtete, i vy kdo nás nečtete a nikdy číst nebudete.) Poslední dobou trpím trošku krizí (identity), která se projevuje ve frekvenci mých příspěvků. A když píšu "krizí", tak tím myslím, že se mi v tom vedru nechce nic moc dělat. Seriously.

Nicméně tohle všechno se změní, nejen, že jsem zažila skvělý Krýpko (aka festival Creepy Teepee) o kterým bude referovat Hannah (byly jsme zase spolu a bylo to skvělý <3...asi tak skvělý, že nejdřív jsem se do němoty a trapnoty opila jak blázen a pak nechtěla dělat nic jinýho než koukat v posteli s Hannah na Twin Peaks a občas to proložit Červeným trpaslíkem nebo Sandokanem, tequilou a nanukem- prostě holčičí jízda jak má být).

Nejlíp mi vyčistila hlavu Otava na Šumavě (můžete se těšit na další várku šumavský gastroromantiky, včetně kuchání pstruha), nejvíc jsem se přejedla v Texas steak houseu na Letný (o tom někdy jindy, ještě jsem to asi úplně neztrávila.)

35 NOSTALGICKÝCH JÍDEL A GASTRO VĚCÍ 90. LET

Pokud vaše dětství stejně jako to moje spadá do 90.let, určitě si vzpomenete na následující jídla, situace a pocity.

1# O lístcích na obědy na základce vyprávíme mladším příbuzným stejným tónem jako prarodiče o čokoládě shazované v rámci Marshallova plánu po druhé světové válce.

2# Na tyhle obědy jsme chodili s průkazkou s nalepenou fotkou, jedli hliníkovejma příborama pod monstrózníma fíkusama u stolů s umělohmotnejma ubrusama a pili z ruskejch skleniček. Populární byly i války s jídlem (kdo neměl mandarinku v botě a knedlík v kapuce neví) a házení tašek do kouta a sprinty, abychom se vyhli frontám. Dojídat se muselo a díky tomu máme všichni jedno dvě jídla, ke kterým máme i přes nejlepší vůli doživotní odpor. Za mě je to žemlovka.

3# Mekáč byl luxus za odměnu a drahej jako svině.

Zdroj: Ihned.cz.

4# Šly vracet petky.

5# O tom, jak stravování probíhá ve zvířecí říši víme ne z hodin biologie, ale především z hraní hada na Nokii 5110, kterou nám půjčovali rodiče. Ti, kteří nezlobili mají tyto znalosti možná i na základě toho, jak jim po divokých nutričních experimentech chcíplo tamagoči.

KVIFF 2013: NEJHORŠÍ NEJLEPŠÍ VARY

Pár dní reálně hrozilo, že se letos na Vývařovně neobjeví Vary. Hannah ale nakonec tradičně zachránila situaci.

Po jakžtakž úspěšně složené zkoušce z Dějin antropologie 2 (za dva, jsem debil) jsem oproti původnímu plánu jela za odměnu do Varů se svým klukem, který je poněkud překvapivě a oproti původnímu plánu opět můj kluk. Opravdu moc jsem tam chtěla potkat Míru Valeše předtím, než odjede do Berlína a tak mi nedělalo problém přistoupit na podmínku, že nepůjdeme na žádný film. Přijeli jsme ve středu po o a místo jedný noci nakonec zůstali dvě.

Můžete namítnout, že právě kvůli lidem, co se tam jezdí jen opít, jsou Vary tak komerční. Jo i ne. Ale do Uherského Hradiště by mě třeba nikdo nedostal. Je tam plno mladých lidí, co zajímá film...a nic jinýho. A mě fakt bolí, když vidím mladý lidi, co nejsou požitkáři a nemají ani trochu šmrnc, když dobře víme, že nějaký věci opravdu nejsou o penězích. Připomíná mi to menzy a hněď českých škol. Proto se mnohem radši, jakožto antropolog, pojedu podívat na überbizár, konkrétně do Varů.

Hned z nádraží jsme šli na drink do Jameson stanu. Vzhledem k tomu, že jsem po vzdělávací cestě do Londýna maniac behind the bar, byla jsem ráda, že si můžu dát koktejl od někoho, kdo ví, jak ho namíchat. Navíc, když mi udělají skvělou variaci na probírací Espresso Martini. A hned pak High Society, el-ou-el. A pak panáka Jamesona a měla jsem jí jak z praku už ve čtyři odpoledne.

POZOR! KOMERČNÍ SDĚLENÍ! Jameson z Jameson stanu, košile z HM, prsa z kliniky Asklepion, model "Líba zamlada".

OCHUTNÁVKA NASLEPO: ROZEZNAJÍ KOČIČÍ A LIDSKOU KONZERVU?

Myslíte, že byste poznali rozdíl, kdyby vám někdo místo lidské naservíroval kočičí konzervu? No, naši ochutnávači si to donedávna mysleli také.

A co vy? Kdy jste měli naposledy nějakou dobrou konzervu?

RECENZE MENZY MORAVSKÉ NÁMĚSTÍ BRNO

Brněnské menze se na zoubek (a kůstku, kloubek a šmakézní šlachu) vydal podívat Albert.

Jsa ostříleným menzovním harcovníkem z největšího města ČR (jelikož Praha je kraj), rád bych se podělil o své zážitky s kulturou zdejšího akademického stravování. Ačkoliv jsem stihnul obejít všechny provozovny Masarykovy univerzity, chtěl bych se zaměřit na tu nejfrekventovanější, a sice Menzu Moravské náměstí v samém centru města provozovanou SKM (Správa kolejí a menz). Asi se mnoho lidí neudiví, pokud rovnou předešlu, že jíst zde je po většinu času holé utrpení.

Prostor studentské menzy. Vydávací pult, vitrínku s bagetami a obligátní fíkus.
Za povšimnutí stojí především průhledné barevné židličky,
poslední výstřel brněnské designové avantgardy.

Jedná se o typický postkomunistický podnik se vším všudy. Zaprvé, je to hrazeno z veřejných peněz. Ne tedy celá cena, ale poměr dostatečný natolik, aby to solidně znemožnilo jakoukoliv snahu o získání konkurenční výhody. Tedy, kuchaři na to házejí bobek. 

(Pozn. red. Podle obrázků nejen na to, ale někdy nejspíš i do toho...)

Hovězí podrážka namočená v posolené jíšce (možná „Pečeně Petra Voka“?) 

a k tomu do bezvědomí rozvařená tarhoňa. Kompozici doplňuje zelný salát.

S tím souvisí i náplň jejich pracovní pozice, pro niž je „vaření“ názvem poněkud hyperbolickým. Předně, jejich hlavní aktivitou je ohřívání. Proč by si přidělávali práci a jídlo připravovali z původních surovin, když můžeme využít kouzla polotovarů? 

BISTRO VŮZ S FRUKTOLAXEM- GASTROENTEROLOGICKÝ VÍKENDOVÝ POST

Můj párek zabiják- možná za to mohla hořčice?

Konečně jsem jela jídelním vozem, vlakovým bistrem, barem ČD. Podle jízdního řádu se tomu teď říká bistrovůz, no paráda. ještě větší paráda, než časný ráno v expresu Franz Kafka směr Německo (my vystupovali v Plzni teda) je zjištění, že máme neuvěřitelný štěstíčko a právě na tomhle spoji platí happy hour, super promo akcička ČD, kdy prakticky všechno z nabídky stojí skoro o půlku míň. I když v reálným životě by Vám snídaně tohoto typu i za tu sníženou cenu přišla jako úplnej úlet v bistro voze je to jiná. No samozřejmě! Bůh nás miluje, dopřejem si jako knížepáni!

25 ZMĚN VE VAŠEM GASTROŽIVOTĚ PO (PĚTA)DVACÍTCE

Nedávno jsem si prohlížela své starší fotky, což mě přimělo zavzpomínat na počátky mé vařící kariéry pár let zpátky. Pokusila jsem se sepsat pár zásadních změn, které v gastroživotě přicházejí s dospělostí ("dospělostí", ehm...).

1# Jídlo ZADARMO ve všech svých formách pro vás najednou začne být BIG DEAL.

2# Začnete trochu, i kdyby jenom na půl ucha, naslouchat matčiným dobře míněným radám:
"Víš, že tu mrkev budeš mít oškrábanou dvakrát rychleji, když..."

Prozatím to ovšem neznamená, že se podle nich budete nutně řídit.

3# Pokud máte poslední peníze a máte se rozhodnout mezi večeří a chlastem, je tady slušná šance, že vyhraje večeře.

Před pár lety by něco takového nehrozilo ani omylem. Z archivu autorky, 2009.

4# Váš prebubertální mentální seznam věcí co nejíte o 12857 položkách se smrskl na 2-3, pokud jste ho ovšem nezlikvidovali úplně.

5# I když pravděpodobně hejtujete Babicu, také je ve vás cosi jako 0.2 % porozumnění, jelikož v situaci, kdy doma máte jenom kedlubnu, polárkový dort a ústřice už jste taky jednou byli...a svět se nezbořil (a váš žaludek taky ne, i když na gastroenterologii si se všema tykáte...).

6# Už jste četli potravinový leták.

HANNAH V LONDÝNĚ IX: TESCO VALUE POD 50p

Po osmi příspěvcích z Londýna a celkem 10 lajcích jsem se rozhodla získat zpět vaši přízeň a důvěru. Obětovala jsem sebe a své tři expatské kamarády a zrecenzovala s nimi několik produktů, které musely splňovat dvě podmínky: být značky Tesco Value a cenou nepřesahovat 50p (15 Kč) - jen proto, abych vám dokázala, že blitkový jídlo najdete všude na světě a že Vývařovna nemusí ztratit tvář ani v exilu. 8 věcí mě stálo dohromady 1.95 liber. Dovedete si představit, že byste v Čechách nakoupili 5 konzerv, a rýži, omáčku a polévku v prášku za 60 Kč? Cena šokovala i mě, za nákup asi 10 věcí jsem byla zvyklá nechat v obchodě (a Tescu jsem se výhybala) přes 15 liber. Výsledné zjištění?  Nevěřila bych, co všechno je v tomhle království svobody legální. 

Dojalo mě k slzám, jak ochotně se všichni pustili do focení, aranžování a připravování - ačkoliv věděli, že všechno pak budeme muset ochutnat. Lucce, Dašce a Braňovi za to patří velké dík (i velká omluva za můj přepis slovenštiny).

TEXT: HANNAH

FOTO: LUCKA, BRAŇO, DAŠKA

POROTA:

Zleva: Hannah s obřím bublifukem, Lucka, Braňo, Daška.

HODNOCENÍ:
STUPNICE NECHUTNOSTI, 1 - NEJMÉNĚ, 10 - NEJVÍCE

1. POLÉVKA S KUŘECÍ A ZELENINOVOU PŘÍCHUTÍ (28p)

BRAŇO: Je to strašně chemické, ale chutí to dobře.
Známka: 4
DAŠKA: Ať žije glutaman. Kdy to vidielo kuria?
Známka: 9
LUCKA: V porovnání s českýma instantníma to ještě jde.
Známka: 7
HANNAH: I přes hodně pečlivý rozmíchání je na patře pořád cítit prášek.
Známka: 6
CELKEM: 26/40