LETNÍ ŠUMAVSKÁ ROMANCE

Nevím jak vy, ale já jsem tohle léto nějak mimo. Nikdy jsem vyloženě netoužila po moři, ale ouvej, jakmile ho nemám za barákem (true story, bro) jela bych, klasika. Takže mě vyloženě začalo během července srát celý to instagramování a statusy plný hashtagů jako: #more #sea #beach #swimming #sedimvkanclu #leavemealone. A to ani nepočítám to strašný focení nohou na písku/v moři/v žabkách (#fuj). Jenže sebelítost není jméno nový cestovky ani nic podobnýho, takže řešení bylo jediné- odjet na Šumavu.

Otava sice není moře, ale koho to štve, zvlášť, když můžete plavat v náhonu jako ve vodních lázních. Pstruh (vskutečnosti Siven) sice není mořskej vlk, ale taky to není žádnej pangas a vykuchat si ho a ugrilovat je stejný (ne-li větší) letní labůžo jako krevetovej koktejl v Bibione (#fujtyve). Pokud jste na tom podobně jako já, řikám vám, jeďte třeba k babičce na zahradu. Mejte se u pumpy a sbírejte borůvky. Je to skvělý. A to jsem nikdy nebyla tenhle typ. Fakt.

Úlovek léta: Originální šumavská limonáda (made in Germany, haha) "Šumavěnka". Je to nová  Orangina, lepší než točená oranžová. Půl litru v kempu Annín stojí 25 kč. Je sladká a krásně perlí a sklo je zálohovaný:

Opuštěný sudetský stavení a Šumavěnka, štěstí.

Tohle opuštěný stavení jsem objevila loni. Letos ten strom uvnitř ještě o kousek vyrostl, sen o pensionu a chalupě nikdy nebyl živější (ten strom uvnitře přes dvě patra bych samozřejmě nechala):

Ze série mystických zjevení (možná bych to s Twin Peaks neměla přehánět): uprostřed hvozdu ovce a jehně. Znamená to, že mám snad přestat jíst jehněčí?(Řečnická otázka, nepřestanu): 

 Ve vesničce Annín, která byla proslavená sklárnou a skvělými sklářskými mistry je kromě kempu, koupaliště zvanýho "ledvina" (bystře hádej proč) taky sádka pstruhů. Těch pstruhů, kterých byly dřív plný horský řeky. Teda vskutečnosti ne, protože tohle je Siven Americký, odolnější než jeho český příbuzný, ale chutná stejně skvěle, zvlášť uzený nebo na grilu. A zvlášť, když se nebojíte si ho připravit sami. Tím myslím "vyvrhnout". Get your hands dirty, říkám vám, tohle je ultimátní labuž:

Pět sivenů za 200 kč- lepší než akce v Lidlu!

Důležitý je nejdříve očistit sliz:

 Pak si musíte nacvičit ten správný grif na uchopení ryby pod žábrami a vést podélný řez, tzv. od hlavy až k patě (teda spíš naopak):

 Zvládne to i amatér mýho ražení. Dělení kyblíku je: čistá voda na opláchnutí ryby, jeden na vyvržené vnitřnosti další pak na ruce a nástroje (teda nůž, ale ostrej, no):

 Vyvrhněte všechno. Prstem ještě očistěte sraženou krev kolem páteře:

Kdo se nebojí ušpinit si trošku ruce daleko víc si užije i další fázi: plnění ryby. Nejlepší je klasika: máslo, citron. Fajn je i česnek, čerstvý bedly nasbíraný den předem už byly poněkud excentrická volba, uznávám:

Důležitý je i kmín a sůl. Klidně může být jiná nejlíp čerstvá bylinka, ale zase to nepřehánějte, siven je siven...

Důležitý před griláží je rybu svázat, hezky pevně, tzv. na "heretika" a jedem:

Nevím jak vy, ale já u pečených nebo grilovaných ryb miluju ocas, je to jako rybí chipsy!

Povinná etapa pro všechny návštěvníky Annína je hospoda Na Čápovně. Je to přímo u obecního bazénu (Ledvina), točí Gambáč, zavírají přesně v 10, mají pár nanuků od Algidy, ale fenomenální hermelín. Jak už jsem mu přes rok skoro odvykla v Anníně si ho neodpustím. A znovu pořád a furt se s prvním kousnutím podivím tomu koření, něco jako koncetrovaný grilovací koření v pekelně uleželým oleji. Pan vrchní je má na výčepu v naprosto skvostným plastovým "cukrálu", přesně ten osmdesátkovej styl napodobeniny broušenýho skla, jako mají třeba takovýty cukřenky na nožičce u babičky. Sběratelskej kousek!

Když tak na to koukám řikám si jestli netočej i Prazdroj? Kdo ví, tohle na Čápovně není podstatný.

Pokud koupíte pstruhů jako pro celej regiment je nejlepší je vyudit, takhle vypadají kluci už po opalovačce. Pěkně vyuzená armáda!

Co je zásadní v létě na horách jsou borůvky. To je čirá radost, doporučuju neurotickejm houbařům (já). Zvlášť, když je sezona (teď už je spíš šlus) a víte kam jít. Já jsem to po 2 hodinách přestala psychicky zvládat, byla jsem groggy, ale borůvky byly všude, úplně všude a pořád...trošku časoprostorová smyčka...(už se v srpnu těším na brusinky):

Jediný co mi kazí sběrnou radost jsou hřebenáři, potkali jsme jen jednu partu, ovšem i to mě vytočilo. For god sake, lidi, přemejšlejte trochu, když to vezmete i s půlkou keře za rok to neporoste.

Mám v mrazáku 2 litry modrýho zlata, jako pán!

Okýnko pro pamětníky- pamatuje si ještě někdo Klimo a jejich limošku s vodníkem  Klimáčkem? A limonádu Baset? Nebylo to všechno jenom v naší hlavě?

Bývalá 90s diskotéka v Kašperských horách. Zlatou éru už má doslova za sebou. Stejně jako Klimonáda.

Kašperský hory a naše obědová zastávka:

Kašperky mají bezpočet možností kde se v centru (rozuměj na náměstí) najíst. Od nově zrekonstruovanýho hotelu, kde průměrnej oběd vyjde na 300 kč a dostane se vám třeba vyhajpovanýho burgeru nebo těstovinek (já nevím, jsem z tý moderní trendy friendly designový kuchyně pro západní turisty a zbohatlíky ze satelitů už trošku unavená, rozhodně to není to co chi na vrcholku hor) a servilního číšníka, po 90s relikt jako restaurace Waikiki, gambáčovou pivnici, jídelnu nebo neméně devadesátkou cukrárnu s "pravou" šlehačkou (o tom až jindy, ale mám důkaz, že přesně tímhle lákají turisty na pohár, omg).
My jsme nakonec zapluli ke Kašně, asi znamení, upoutávka na ní byla tím prvním co jsme viděli při vstupu do města.
Jídlo nebylo nic extra ani co do kvality ani co do bizáru a ještě ke všemu v 15.00 odpoledne byla půlka jídeláku pryč (ta lepší, of kors). Jenže si nás získala neuvěřitelně milá servírka. Přesná esence toho proč by se měl host vracet i do takový nuznější zahrádky s hospodskou sekanou a jatýrkama s rejží ohřátýma v mikrovlnce, ale jen tak do vlaha. Smáli jsme se s mým klukem místo remcání, že je to jak odpolední sváča u tetičky, když přijdeš z venku, ulítanej a ona ti naloží a ohřeje v mikrovlnce zbytek od oběda. Servírka byla super, usmívala se a věřila jsem jí, že ten led fakt nemá a kdyby mohla sama by nám ho snad vyseděla. Na chvíli si k nám přisedl taky obecní blázen, Mireček (nebo Radeček?), mile pozdravil a trošku zabržděně koukal na ruch na náměstí a něco si žbrbral.
"Mirečku, pojď si sednout dovnitř na bar, jo?"S omluvným úsměvem servírka odloudila Mirečka do hospody.
"Víte, on je trošku tohle...ale je hodnej, ale víte, on často kouká na lidi a dělá takový obličeje a někomu to není příjemný když jí, no." Vysvětlila jak se to má s Mirečkem. když jsme později obcházeli náměstím, Mireček seděl u kašny, která předváděla divokej vodotrysk a koukal někam do dálky. Twin Peaks.
Ke Kašně se ještě vrátím, slíbila jsem si.

Jen abych nekecala tak ten zrekonstruovanej hotel jsme taky vyzkoušeli. Co jsme U Kašny zacvakali za oběd a piva jsem nechali na druhým konci náměstí za dva Aperoly a dvě Spezi. Což není zas tak nepochopitelný a rozhodně si nemyslím, že by vařili špatně (podle toho co jsme viděli na talířích našich spolustolovníků), jenže jak říkám, v horský vesnici, která má skvostný muzeum plný vycpaných lesních zvířat a kamenů, prostě nechci pastu s cherry rajčátkama ani burger. Ovšem Aperol potěšil, ještě víc Spezi, německá nápojová bizárie skládající se z koly a oranžády, parádní tlamolep se skvělým logem a navíc stála 25 kč. Celkově na mě hotel nepůsobil nikterak přehnaně- naopak, celkem citlivě ho zrekonstruovali do zhruba původní podoby začátku 20.století. Ty záchody s potpourri nepočítám.

Celodenní výlet jsme zakončili sjížděním náhonu v Rejštějně/Radešově a tamtéž (Rejštejn) v našem nejsrdíčkovějším gasthausu Lotz houbovou polívkou. Za 25 vočí. Jízda v náhonu v západu slunce nikdy nebyla víc osvěžující a Šumava nebyla nikdy dřív riviérou mýho srdce tolik jako právě teď. Podepíšu krví.

Mimochodem- před pár týdny prý měli v Lotzu na meníčku nutrii. No kidding. A paní kuchařka prý dávala zájemcům k dobru historky jak zaboha nevěděla jak "to" zabít. Jako doma.

Šumavský linky Pakočinky:

GASTHAUS LOTZ
NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ HOTÝLEK U NÁHONU
IF YOU DON'T WANNA GET DIRTY
ZAŽIJ TO PĚKĚ 90S
RYBY JSOU TADY TÍM, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT