RECENZE MENZY MORAVSKÉ NÁMĚSTÍ BRNO

Brněnské menze se na zoubek (a kůstku, kloubek a šmakézní šlachu) vydal podívat Albert.

Jsa ostříleným menzovním harcovníkem z největšího města ČR (jelikož Praha je kraj), rád bych se podělil o své zážitky s kulturou zdejšího akademického stravování. Ačkoliv jsem stihnul obejít všechny provozovny Masarykovy univerzity, chtěl bych se zaměřit na tu nejfrekventovanější, a sice Menzu Moravské náměstí v samém centru města provozovanou SKM (Správa kolejí a menz). Asi se mnoho lidí neudiví, pokud rovnou předešlu, že jíst zde je po většinu času holé utrpení.

Prostor studentské menzy. Vydávací pult, vitrínku s bagetami a obligátní fíkus.
Za povšimnutí stojí především průhledné barevné židličky,
poslední výstřel brněnské designové avantgardy.

Jedná se o typický postkomunistický podnik se vším všudy. Zaprvé, je to hrazeno z veřejných peněz. Ne tedy celá cena, ale poměr dostatečný natolik, aby to solidně znemožnilo jakoukoliv snahu o získání konkurenční výhody. Tedy, kuchaři na to házejí bobek. 

(Pozn. red. Podle obrázků nejen na to, ale někdy nejspíš i do toho...)

Hovězí podrážka namočená v posolené jíšce (možná „Pečeně Petra Voka“?) 

a k tomu do bezvědomí rozvařená tarhoňa. Kompozici doplňuje zelný salát.

S tím souvisí i náplň jejich pracovní pozice, pro niž je „vaření“ názvem poněkud hyperbolickým. Předně, jejich hlavní aktivitou je ohřívání. Proč by si přidělávali práci a jídlo připravovali z původních surovin, když můžeme využít kouzla polotovarů? 

Podle jídelníčku se jedná o svíčkovou.
Ve skutečnosti to byla hovězí flaksa plovoucí v kanagonu.
Kdybyste ten talíř otočili vzhůru nohama, tak spadnou akorát knedlíky.
Polévka je zřejmě houbová.

Takže omáčky zásadně z připravených hotových jíšek made by Spolana, brambory taktéž již předvařené, neboť tak vynikne jejich škrobová kůrčička, a ty knedlíky!  - tak suché, že i troud by zaplakal.

Detail masa na "svíčkovou" aneb přece to nedáme pryč!

Zadruhé, a zde již vidíme přímé pojítko s dobou totalitní – kuchaři stále vaří dle tzv. Receptury teplých pokrmů, což je manuál (zdráhám se jej nazvat kuchařkou), který byl zřejmě schvalován společně s Poučením z krizového vývoje jako zásadní demoralizační prvek. 

Český gastroorgasmus : „A dám si na to sýr ještě!“
V tomto případě v poněkud bizarním provedení,
neboť vepřový plátek a jeho věrný sidekick UHO není zapečený s nivou,
ale ta je tam studená dodána posléze. Mistr Yoda by řekl: „Smysl ten to nedává.“

Tahle kniha prznila generaci vašich dědů a otců a její vliv pociťujeme stále. Pokud jste chodili na společné obědy již od školky a nyní studujete VŠ, tak máte za sebou minimálně 17 let pod vlivem této bible českého kuchařského diletantismu. 

Vstup do dolní části – i menza Moravské náměstí se modernizuje, takže se jídla zobrazují na HD plazmě.
Samozřejmě, vařením jsme stále v období perestrojky.
Ale ke cti menze slouží možnost zakoupení výborných Hostětínských moštů.

Ano, přesně odsud pocházejí ony roztodivné a nicneříkající názvy pokrmů jako „Zahradnická pečeně“ (flákota hovězího a UHO), „Lékárnická pečeně“ (flákota hovězího a UHO), „Myslivecká vepřová pečeně“ ((flákota vepřového a UHO), „Studentský/vepřový/kuřecí flamendr“ (zbytky ze včera aka česká čína). 

 Smažák s bramborami, tatarkou a k tomu neidentifikovatelná polévka.
U většiny menzovních polévek je ten problém, že vypadají stejně,
ať se jedná o bramboračku, zeleninovou, kroupovou, či hrstkovou.
Obvykle dostanete šedý kal s kousky rozvařené mrkve a celeru na dně.

Bohužel, také existují případy brněnské idiosynkrazie v názvech pokrmů, které asi vznikly na nějakém zuřivém chlastacím teambuildingu SKM. Mezi ně se řadí např. „Italské těstoviny a omáčka šanghaj“ (WTF faktor 10), „Ořechová kešu míchanice“ (vůbec netuším, o co se jedná), “Rybí filé po valašsku s brambory“ (se zelím!), „Mexický guláš“ (=s fazolemi), „Špagety Verona se sýrem“ (černé olivy a kukuřice) nebo „Bakalářovo tajemství“ (nechci ho znát). Asi není překvapením, že nejpoživatelnějšími jídly v menze jsou smažák, vepřo knedlo zelo, či řízek s brambory, neboť každý má představu, jak takové jídlo asi chutná a jak se připravuje.

Vepřová játra na cibulce aneb občas se poštěstí a člověk se v pohodě nají. Polévka gulášová, taky v pořádku.

Po tomto vhledu do stravování na Moravském náměstí bych ještě řekl něco k místu: Menza Moravské náměstí je rozdělena do dvou pater a její prostorové členění odpovídá i členění sociálnímu – jídelna v prvním patře je primárně určena pro vyučující a zaměstnance MU, zatímco ta v přízemí je pro plebs čili pro studenty.

Zde se nejedná o embryo z Černobylu,
ale o jakési blíže neidentifikovatelné vepřové v blíže neidentifikovatelné omáčce.
Svůj kufr jsem taktak zachránil před převrácením.

Jak vidno, stravování v menze je pouze pro otrlé fanoušky českých blafů. Želbohu mezi ně patří většina studentstva. Ti se spokojí s tím, že mají něco teplého do pusy do 50 korun a kvalita jídla je pro ně vedlejší. Je v tom určitá setrvačnost, daná deformací v podobných zařízeních již od raného školního věku. 

Rajská polévka. Taky jste si mysleli, že má být z rajčat nebo aspoň z rajčatových produktů?
Tak tahle je s celerem a mrkví. Protože proto.

Co s tím? Je zřejmě třeba apelovat především na reflexi vlastního jídla. Má to takto chutnat? Má to takto vypadat? Je to měkké? Je to adekvátně okořeněné? Je to teplé? Pokud vám takové zamyšlení při menzovním obědě přivodí depresi, uvidíte, že s menzou není něco v pořádku. Jste na dobré cestě. Snědli jste červenou pilulku a pomalu zjišťujete, jak je králičí nora hluboká.

!!! ZRECENZUJTE MENZU VE SVÉM MĚSTĚ I VY! PIŠTE NA hosek7@gmail.com !!!