Tenhle výlet byla prostě chyba. Takovej ten línej den kdy chceš jet k vodě, ale necháváš to náhodě. Je to hezký rozhodovat se impulzivně. Proto jsme jízdenky do Berouna pět minut po jejich koupi vyměnili obratem na pokladně za jízdenky na pražský motoráček. Jen proto, že nás okouzlil nejen jeho vzhled, ale i svéráz mašínfíry. Chyba. Na ceduli bylo napsáno, že motoráček končí v Praze-Zličín. To nebude na sídlišti, to bude někde na kraji, v nějakým vesnickým pozůstatku Zličína. A taky tam někde blízko prý je nějaký pivovar neboco, sliboval mi můj kluk. A tak jsem úplně zapomněla na koupačku v lomu, ačkoli bylo asi 40 stupňů ve stínu...
Začátek byl super- sice jsem se málem pozvracela z okýnka, když jsme jeli přes pražský semmering nad Prokopákem po hřebenu, ale výhled byl prostě malebnost sama a za moje závratě nebohej motoráček nemůže. Dokonce nám přes koleje přeletěl bažant, nekecám. Všechny zastávky byly malebný, jedna dokonce vypadala, jako by vlak zastavil v nějakým zapadákově v jižní Itálii. Jenže my jeli až na konečnou. Konečná byla Zličín. Vskutečnosti to bylo v Řepích prostě někde na pomezí řepskýho sídliště a Zličína. Opuštěná nádražní budova s jedním nádražákem, který nám zjistil, že jestli chceme někam dál (do Chýně, do pivovaru) musíme pěšky asi 15 minut na Zličín. Okraj Řep vypadal jako z apokalypsy- nikde nikdo. Nejdřív paneláky, pak satelit, pak výpadovka. Vopravdu chyběl jen válející se chumel slámy ve slabém větříku (bylo takový horko, že ani ta hypotetická sláma by se nepohnula).
 |
| Jediný skvost během strastiplné cesty na Zličín- staré potraviny. |
A pak už následovala jen Chýně...dojeli jsme tam ze Zličína, od metra tam jede autobus, klasické mhdčko, cesta byla ani ne na deset minut. V šíleným hicu projíždíte pustou periferií směrem Ruzyně, takový ty okraje kde jediný co najdete jsou podivný satelity ve kterých bydlet musí být za trest a sklady. Přesně tak to mimochodem vypadalo i v Chýni (na jejím okrai kde byl pivovar). Obrovský haly a spoustu zaparkovaných tiráku a za nima nekonečný pole. Romantický výhledy za všechny prachy. No a naprosti onen slavný pivovar.
Neuvěřitelný je, že v týhle prdeli mají ne jednu, ale rovnou dvě pivovarský restaurace, každou s jiným vedením (of course), jiným menu a jen stejným pivem (lišícím se cenou, lol). A to nepočítám zahrádku, která taky fungovala jako samostatný subjekt a nabízela nanuky, gril a - překvapení- místní pivo.
