ZLO MÁ JMÉNO CHÝNĚ

Tenhle výlet byla prostě chyba. Takovej ten línej den kdy chceš jet k vodě, ale necháváš to náhodě. Je to hezký rozhodovat se impulzivně. Proto jsme jízdenky do Berouna pět minut po jejich koupi vyměnili obratem na pokladně za jízdenky na pražský motoráček. Jen proto, že nás okouzlil nejen jeho vzhled, ale i svéráz mašínfíry. Chyba. Na ceduli bylo napsáno, že motoráček končí v Praze-Zličín. To nebude na sídlišti, to bude někde na kraji, v nějakým vesnickým pozůstatku Zličína. A taky tam někde blízko prý je nějaký pivovar neboco, sliboval mi můj kluk. A tak jsem úplně zapomněla na koupačku v lomu, ačkoli bylo asi 40 stupňů ve stínu...

Začátek byl super- sice jsem se málem pozvracela z okýnka, když jsme jeli přes pražský semmering nad Prokopákem po hřebenu, ale výhled byl prostě malebnost sama a za moje závratě nebohej motoráček nemůže. Dokonce nám přes koleje přeletěl bažant, nekecám. Všechny zastávky byly malebný, jedna dokonce vypadala, jako by vlak zastavil v nějakým zapadákově v jižní Itálii. Jenže my jeli až na konečnou. Konečná byla Zličín. Vskutečnosti to bylo v Řepích prostě někde na pomezí řepskýho sídliště a Zličína. Opuštěná nádražní budova s jedním nádražákem, který nám zjistil, že jestli chceme někam dál (do Chýně, do pivovaru) musíme pěšky asi 15 minut na Zličín. Okraj Řep vypadal jako z apokalypsy- nikde nikdo. Nejdřív paneláky, pak satelit, pak výpadovka. Vopravdu chyběl jen válející se chumel slámy ve slabém větříku (bylo takový horko, že ani ta hypotetická sláma by se nepohnula).

Jediný skvost během strastiplné cesty na Zličín- staré potraviny.

A pak už následovala jen Chýně...dojeli jsme tam ze Zličína, od metra tam jede autobus, klasické mhdčko, cesta byla ani ne na deset minut. V šíleným hicu projíždíte pustou periferií směrem Ruzyně, takový ty okraje kde jediný co najdete jsou podivný satelity ve kterých bydlet musí být za trest a sklady.  Přesně tak to mimochodem vypadalo i v Chýni (na jejím okrai kde byl pivovar). Obrovský haly a spoustu zaparkovaných tiráku a za nima nekonečný pole. Romantický výhledy za všechny prachy. No a naprosti onen slavný pivovar.

Neuvěřitelný je, že v týhle prdeli mají ne jednu, ale rovnou dvě pivovarský restaurace, každou s jiným vedením (of course), jiným menu a jen stejným pivem (lišícím se cenou, lol). A to nepočítám zahrádku, která taky fungovala jako samostatný subjekt a nabízela nanuky, gril a - překvapení- místní pivo.

První restaurace je Pivovarský dvůr. 90s interiér z těžkýho dřeva a ceny, který naháněly hrůzu. A samozřejmě hospoda apokalypticky prázdná. Umím si tam živě přestavit třeba firemní večírek nějaký v cestovky nebo tak, ale rohodně jsem si tam neuměla představit svůj oběd. Nepamatuju si přesně ceny, ale všechno kolem 200 kč minimálně (já chtěla hotovku, heršvec!) a pivo v rozmezí 30-40 (samozřejmě na internetech mají naceněný jen polední menu, který žel o víkendu není).

Dali jsme si pivo (který bylo dobrý) a nenápadně se posunuli za roh, do Pivovarský krčmy.

Krčma působila lidovějším dojemem a lidovku jsme přesně chtěli. Jenže i tady jsme záhy poznali, že Chýně opravdu neskýtá milý přísřeší poutíkům.

Klasicky upatlaný vixlajvantový jídeláky jsou ještě v pohodě....a pivo skoro o polovic levnější než ve vedlejším dvoře:

Kéžby...

Horko a heavy stuff- ok, sice jsme v těch čtyřicítkách neměli uplně apetit na smaženou krkovici nebo tak, ale zase jsem si nechtěli stěžovat, přece jen, ceny byly v pohodě (o to víc jsme nechápali koexistenci těhle dvou rivalů vedle sebe). Tak jsme do toho šli. Konkrétně pečená krkovička a knedlíky mix a guláš.

I like smažený, smažený a smažený, v poho.

Než vám povím závěr tohohle hororovýho příběhu (kterým bylo jídlo) jen na okraj k obsluze-
v předminulým článku z Šumavy si nemůžu vynachválit milou servírku U Kašny v Kašperkách.
I tam bylo jídlo průměrný s tendencí k podprůměru, jenže ona to zachraňovala a co víc-
převálcovala to slušně! Blbý, když k hnusnýmu jídlu dostanete přibalíno taky hroznej personál. Opravdu blbý a vy si řikáte, že tohle kombo jste si teda neobjednali, zvlášť,
když jste se trmáceli přes půl Prahy, žejo.

Takže takhle. personál byl na pěst. Vynucený úsměvy, neochota a taková ta okázalá manýra
"jsem tu, ale taky bych se nejradši válel někde pod bukem". Achjo.

Tak ono to trošku hezky vypadá, což o to....

Vtipní se snažili být...

Myslím, že na festival do Cýně asi nepojedu. Teda určitě.

Vrcholem všeho bylo tohle (viz fotka dole). Já vím, že obsluha má dost často jeden stůl vyhrazený pro sebe, ale takhle okázale se tam kydat s frappíčkem a cigárem a házet ostentativně kolem ty znuděný pohledy, to jsem si brala skoro osobně. Obzvlášť, když krčma je malá a u větších zadních stolů měli zrovna početnější skupinku anglofonních turistů na degustaci piv a na nás tím pádem uvnitř místo nezbylo- a řeknu vám, že v tom horku bych byla bývala dala přednost chladnějšímu interiéru...ok, ale beru to, nikoli to chování, achjo, opravdu si hosti v hospodě musej připadat jako osina v zadku ještě v roce 2013?

Čestný slovo, že jsem se nechovala jako čůza- usmívala jsem se, byla jsem milá. A oni takhle:

"Ty na tý třináctce si zas neuměj vybrat, dyť ty knedlíky jsou stejně polotovary, tak co blbnou.."

Horror dne- nebudu Vám vyprávět o místní parodii na rybník s betonovou pláží a děsivých lidech, kteří se v té zelenkavé hnijící hrůze koupali, sama na to nechci vzpomínat. Proto vám bude muset stačit tohle- aka jeden z nejšpatnějších gulášů co jsem kdy jedla. A to vězte, že já sním všechno a dost často mi chutná. Prostě bych nikdy neřekla, že guláš nemusí být dobrej. tenhle nebyl. Seriously.
A další masivní WTF bylo přenášení jídla v plastových přepravkách přes dvůr (kde seděli hosté, jistě) z nějakého skladu (kuchyně?) do krčmy. Moc jsem tyhle škatulata nechápala. A nebylo to nijak pěkný.

hanoře krkovice- standard, dole guláš- podprůměr.

Omlouvám se všem chýňským, ale tohle byl prostě horor obyčejnýho nedělního dne. A obě chýňský hospody mají problém. Jedna ceny a jídelní lístek (pozor ale jídlo jsme nezkoušeli, takže třeba...), druhá personál a jídlo samotný. No není to škoda? Zvlášť, když pivo bylo super!

A vtip na konec- večer mi můj kluk říká: "Tyjo, když nad tím tak přemýšlím, mám pocit, že tím pivovarem kam jsem chtěl jet byly vlastně Únětice." Tak nevadí, i tak dík za tu křížovou cestu.)

Bonus pro Tranha:

Recept tady! A tentokrát jsem si omáčku koupili ve Pho na Jiřáku. Upřímně- příliš práce a vynaložený energie.)

Zase jsem po roce motala závitky!

A jako dezert pohár jako z devadesátek! Nanukáč, "pravá" šlehačka, ovoce a trubička!