MŮJ ŽIVOT PLNÝ EMOCÍ- ANEB KDYŽ JE TÝDEN ÚZKÝ FORMÁT.

Háem meets Designblok meets gastro (konečně). Tohle mi dneska přinesla Hannah k večeři. Cítím se zase jako opravdová bloggerka. Život je zase raut.

Hannah má super foťák. Ale já mám smartphone (v kanceláři prostě moc dýška nejedou, ale rozhodně bych to zavedla, lepší formát než klasická prémie). Otravuju teď teda život (hlavně sobě) tím dost často dementním focením dost často dementních věcí. Ať už jde o vývěsky na slevy nebo zbytky curry-wurstu u stánku. Prostě to co jsem si už dávno přála. Streaming z hospody rovnou na fejsič. Ještě si snad založim instagram nebo co!

Tohle je výtah z mýho telefonu za posledních pár měsíců, the best of gastro opravdovýho člověka, řekla bych (jsem prostě člověkem všude a kopu za Rossmann tým, není to PP, ale pokud by mi chtěli poslat nějaký PRODUKTY bránit se nebudu).

Nejsem tedy žádná nad-kuchařka, která vlastně není kuchařka s obyčejným životem v hezkých barvách (jako třeba Dita P.), nejsem ani tak pintlich blogerka, která vypadá supr i když nevypadá supr (protože jsem byla uncool dřív než to bylo cool a tak bysme si to mohli pinkat dál a dál), nejsem už vůbec tak vtipná jako Hannah (kategorie sui generis) ani jako Jarek Plesl (což je pochopitelný, ten člověk vynalezl humor a ještě stíhá bejt furt na tenise a zajišťovat trvalou pro všechny český redakce od Despektu po Reflex). Nejsem ani jako Radek Brousil, protože foťák (i v mobilu) a já to prostě moc nefunguje (ale náhoda je blbec a občas něco vyfotím dokonce ostře). Nemám ostrý lokty, neumím pít chytře a opít se jen tak akorát, abych o tom třeba mohla napsat, ani tak moc, abych mohla udělat to samý. Zatím ještě neumím podojit ani krávu ani ovci. Jsem snad podčlověk nebo jsem neschopná? Ptám se svýho telefonu. Seš taky jenom člověk, odpovídá mi moje Xperie hlasem Hannah. A to je fér, protože tak to má být. Protože nikdy nebudu Bohumil Hrabal Vývařovny, jsem a budu Pakočka.

Z výstavy o pivovarnictví v zemích Českých. Jo, tenhle design, tak nějak si ten ráj vážně představuju!

Svíčkova po Sušicku od babičky. S bramborovým drbákem. To prostě nemůžete zdrbnout.

Bramborovej Švankmajer.

Pár libůstek z hodně slabýho týdnu. To je, když si hrajete na Lidl, ale nemáte ani na vietnamský týdny, ale jenom na "dělnický" nebo týdny "matka samoživitelka". Doporučuju jako oživení pro všechny s nadstandartním příjmem, zajímavá mincová kombinatorika mezi regály je hra s časem (než zavřou Tesco) a zkouška vašeho důvtipu. Následná večeře vám ukáže zda byla vaše volba správná nebo jestli ty párky příště fakt vynechat a koupit si jen chleba s hořčičí (a nemyslím dijonskou, to neplatí).

Paresa- dělnická večeře z Tesca, párečky davelské, Svijany nealkoholické, hořcice "orientální". Jízda.

V bytě u mýho přítele bydlely týden dvě žáby (miluju to slovo) ze Srbska. Nejen, že mě donutily svojí spontánní veselostí se jednou ráno s nima vyfotit ještě v pyžamu- prej pro mámu, aby se nebála, že spí v bytě u nějakýho cizího kluka, ale u holky, tedy jakože u mě, ale měly hlavně dost nestandartní gastro život ("gastro život" se mi líbí víc než "stravovací návyky", to zní příliš technicky a vědecky. A ne, gastro život nemá být reminiscence na "pohlavní život", jasný?).

Holky si na týdenní pobyt v Praze nakoupily několik pytlů hranolek AQ v naší smutný parodii na supermarket a každý večer smažily. Zajímavá kuchyňská praktika (ne, ani zde to není narážka) taky byla navaření několika velkých porcí těstovin a diskutabilní omáčky a uzavření do plastových dóziček do lednice. V podstatě dost vychytaný na celý týden. Jen jsem nepochopila, proč to do jejich odjezdu nezmizelo, ale neustále trůnilo na té "king-sized" poliččce v lednici. Na oplátku dovezly svýmu hostiteli (spolubydlící mýho kluka) plastovou krabici plnou škvarkových perníčků (sladkých), který vypadaly super. Jenže na stole jsou ještě teď (2 měsíce). Je to snad výzva? AQ hranolky nedoporučuju ani za trest, mimochodem. Byla jsem tak hladová, že mi přišly jako mana, vskutečnosti nástroj ďáblův...proženeš to pánví i troubou a o křupavosti se ti stejně může jen zdát. Mimochodem, v hrnci v pozadí je něco mezi domácím kečupem a omáčkou na těstoviny, to je prostě vynalézavost mýho kluka- aka došel nám kečup.

návštěva ze Srbska jela na AQ hranolkách. Dobrý vědět.

Ano, došlo i na klasiku táborovýho kotlíku. Bohužel v hrnci doma. Trapas? Kuře na paprice od Maggi miluju, a welcome back my new guilty pleasure!

Když nemáš na dobrý hostinec.

Jely jsme do Berlína. Tohle jsem dostala na cestu. Nic tak neoceníte v 8 ráno v autě jako domácí kalvados a tu strašně dobrou, (nejen) mojí oblíbenou čokoládovou tyčinku.

Jak to dělaj, že ta tyčinka je tak dobrá? Ptá se Dita a Jana P.

Jestli někdo dokáže ocenit srdíčkový věci tak já! Kdesi na Vinohradech vzniká nový must-be-there-místo. Víc vám neřeknu. Zatím. Ale tohle prostě reklamka nevymyslí, tohle je zásah. Jo, a už je tam i jukebox.

Když je srdíčko víc než marketing.

Kategorie "pizza". Pizza je asi druhá věc na světě, kterou můj přítel umí nejlíp (hned po kreslení). Má pizzu rád tak moc, že si dokonce pořídil domácí pizza pec s naprosto super italským devadesátkovým designem. Dělá skvělý domácí těsto a na přání mi udělá i takovou prasárnu (on je co se pizzy týče velký purista) jako je pizza s paprikášem (I feel guilty)...

tahle bramborová byla k snídani. Ano, měla jsem kocovinu. Jsem taky jenom člověk.

Kategorie "život je raut". Aneb když se zadaří dva rauty za jeden den. Sofistikovaný na představení projektu Absolutky s Designblokem v Okolo a blogger-friendly na oslavách deseti let HM. Plusový bod u prvního rautu byl sympaťák od cateringu s tahákem- upřímnost v tak čistým provedení byla kouzelná, plusový bod u druhýho byl nekonečný stream prosecca (o čemž svědčí i party palec mladého umělce, který si říká Holy, a skutečně byl i chvilku holý, v kabince při zkoušení nových kalhot za přítomnosti prosecca a Pakočky).

Tribut mojí nejoblíbenější gastro umělecké foto serii od Radka Brousila. Kdy bude výstava? A bude na verni pho?

Vracím se zpátky na farmu Košík. Chci se tam vyskytovat co nejčastěji. Protože než mi bude 27 tak vím, že se nestihnu naučit brilantně fotografovat, být instantně vtipná nebo ambiciozní blondýna. Ale rozhodpádně budu jediná z vás umět podojit ovci.

Tohle je momentka z oběda na bramborový brigádě. Pot a bolest zad kompenzovaná přídělem bio brambor a oběděm. Kulajda byla tak báječná, že jsem jí ani nestihla vyfotit (a přidala si 2x), segedín byl mana. A čerstvej nepasterovanej mošt byl nektar. Protože sběrač brambor se taky chce cítit jako Zeus na Olympu.

bramborová brigáda a oběd bohů.

No a na závěr jedna kvízovka z dnešního rána. Pro ty kdo sledujou Ditu P. menší humorný odkaz. A kdo uhodne co jsem dneska snídala?

Mimochodem- co třeba giveaway o nějaký to kilečko bio brambor z farmy Košík?