ALKOHOLKA VI: DRINK PRO ARTDECO

Alkoholka si to v roce 2014 dává jak pani! Jsem ráda, že po menší odmlce vám konečně můžu ukázat věc, kterou jsem řešila na dálku z Londýna. Naše kamarádka a čtenářka HaNi nás už delší dobu velice štědře zve na všechny akce, co v rámci své pracovní náplně dělá a tentokrát šla ještě dál - oslovila mě, abych na akci v parfumerii Douglas nazvanou Vystupte ze stínu, týkající se nové řady značky ARTDECO.

Takže ladies night, a tomu musí odpovídat i drink. Ze dvou variant, rumové a ginové, si HaNi vybrala tu druhou:

VYSTUPTE ZE STÍNU:

4 cl ginu
1cl Monin Rose
1 cl Monin Violet
2 cl limetkové šťávy
+ drcený led

Jak vidíte, růžový Monin je moje nekonečná láska. Drink můžete buď připravit přímo ve skleničce, tak, že všechny ingredience nalijete na led, přikryjete ubrouskem, promícháte obráceným koncem barmanské lžíce a doplníte ledem, anebo proshakuje, nalijete na led a taky přihodíte ještě trochu ledu. Nakonec přidáte brčko a nějakou parádičku, v tomhle případě okvětní plátek růže.

TIP NA KONEC:

Zdobení drinku není jen na nemá jen vizuální funkci. Většinou se tam totiž dává věc, která zároveň i hezky voní. Když ji tedy umístíte přímo k brčku, pokaždé, když se člověk napije, ucítí zároveň růži/mátu/cokoliv jiného. Takže prostě úplně opačně, než jak to provedli chlapci z Bugsy's, návodu navzdory. Filutové.

ODKAZ NA OBCHOD: WWW.ARTDECOSHOP.CZ

JSEM TAKY JENOM ČLOVĚK - JAK ŘÍKÁ BEYONCÉ

Takže se taky klidně přiznám. Že mám do konce měsíce velice malej rozpočet. Že beztak nejvíc utratím za jídlo (a boty), takže jsem si musela nastavit limity a přejít ke kompromisům. Jeden den zeleninový kari? Druhej den rybí prsty (a žádný boty). Teda vlastně první. Dneska. Nesuďte mě, protože jsem taky jenom člověk, jak říká Beyoncé. A komu jinýmu to věřit (než mě).

Další oblíbená večeře v době krize a taky spěchu (příprava je takřka instantní) jsou polívky v plechovce. Je to spíš anglo-americkej fenomém, u nás se chytly spíš sušený polívky v pytlíku, který se ovšem do kvality nedaj srovnat (ale jsou samozřejmě levnější), takže zatímco středně drahý rybí prsty jsou vždycky tak trochu krok do neznáma, co se týče konzerv s polívkou mám jasno- Baxters. A taky Spencer, jasně. Jenže to bych tam musela dojít. Výhoda skotských Baxtersek je, že je mají v Albertu a stojí 41 korun. Ok, oproti kuřeti na paprice v sáčku za 30 je to víc, ale nějak si musím vykompenzovat tu gastro-hirošimu spáchanou Euroshopper prstama (a je to venku, stály 9,90). Většinou mají minestrone nebo tomatovou do který si ráda přidávám vařenou mrkev nebo rýži, vydá na 2 porce (takže na jednu pro mě). Obligátně čekám, že jakmile jim něco v Albertu pochválím do dvou dnů to zmizí a už se neobjeví, takže good luck to me.)

Poslední haluz, který občas podlehnu ani ne tak z nedostatku peněz jako spíš času je bageta. Oh, ano, Crocodille. Ale zase nebuďte pokrytci, protže kdo to občas nedělá tak jí právě teď u počítače Golfa!
A co vy a počítání drobných deset dní před koncem měsíce? Taky vám máma dělala rybí prsty tak často, když jste byli malí? Co je pro vás největším laciným pozůstatkem fast-eatingu z devadesátek?

P.S. Na trávení (si) vám posílám pěknou písničku:

HANNAH V LONDÝNĚ XI: 5x SNÍDANĚ

Jako jste si na Natanovu superschopnost museli počkat až do konce první řady Misfits, jako se Meredith rozhodla pro general surgery až v řadě osmé, jako nekonečné vteřiny, než udělil Slávek Boura v Doremi jistý počet bodů, a možná ještě dýl, tak dlouho trvalo, než se vyhraním já. 

Ale je tu rok 2014 a já mám jasno. Už není nad čím přemýšlet. VIZUÁLNÍ, to je ta moje antropologie. Budou série fotek a budou videa. Věci, kde je důležitý obsah, sdělení, analýza, sledování procesu. Vysvětlovala jsem svý rozhodnutí několika lidem a jeden z nich mi řekl: když o tom mluvíš, úplně to zní jako úleva. Určitě je. A zároveň i velká radost a hodně nápadů.

Jsem na měsíc v Londýně. Čumíte, co. Měla jsem pracovat za barem, ale mám zničený koleno a tak je to passé. O to víc mám času na přemýšlení a učení se nových věcí, třeba na práci se svým báječným foťákem a na stříhání videí. Taky jsem se rozhodla přestat být rutinní - když si totiž něco oblíbím, nezkouším už pak nové věci. Minulou sobotu jsem si dala předsevzetí, že si každý den udělám jinou snídani. 

Neděle 12.1.

Jak vidíte podle světla na fotce, už bylo odpoledne až večer. Z Fabricu jsem dorazila domů v půl devátý, což je nic oproti Berlínu, ale na Londýn OK. Viděla jsem Mayu Jane Coles a taky jsem se úplně zbláznila do Dense & Pika (BOILER ROOM odkaz ZDE). Plněný croissant s vysmaženou slaninou, cheddarem a rukolou. Káva s mlékem a San Pellegrino červený pomeranč.

Pondělí 13.1.

Rozpečené croissanty, orange curd, espresso a mangové lassí. Na čtení Travel Almanac, můj nový nejoblíbenější časopis. Odkaz na něj najdete TADY.

A ještě nějaký pomeranče - track You're Not Good Enough od Blood Orange. Skvěle vystihuje mojí náladu posledních dnů, i když název tomu úplně nenapovídá.

CHOĎME VŠICHNI K PAUKERTOVI.

Chlebíčkoví nováčci- pro foodies, vege, umělce, snoby- pro každýho tu je. Pro nás jednu klasiku, prosím!

Hannah:

Už dlouho se nestalo, že bychom šly na tiskovku, kde by se místo křečovitýho cpaní nějakýho produktu s láskou mluvilo o věcech, který jsou stoprocentní a navíc nejsou v rozporu s naší prvotní gastrofilosofií a my tak nemusíme mít výčitky, když vám to tu cpeme výměnou za jídlo. Nicméně jsme byly pozvaný na "neformální setkání s novináři u Jana Paukerta" - a fakt to tak bylo.

Vlevo mini indiánek (Pakoččino guilty pleasure), mini větrník a tzv. snídaňový chlebíček,
který pan mistr mazal přímo živě před vyhladovělým novinářským davem- vajíčková omeleta a slanina.

Když jsme navíc seděly v bistro-části a já si prohlížela interiér, fakt jsem si musela říct: proč sem nezajdeme častěji? Okolí Národní třídy se za poslední roky hodně proměnilo, co se týče jídla. Vždycky, když se tam pohybuju v době oběda, je už výběr tak velký, že nevím, kam jít. Což je jenom dobře. A teď mezi ten dlouhý list přibyl i Jan Paukert, tučně, kurzívou a podtrženě. Zakladatel lahůdkářství přeci chlebíček vymyslel. Mazal to jak pán. Před druhou světovou válkou zazdil receptury, aby je uchránil před nacisty a tak se podle nich stejně maže doteď.

Tohle je klasika- asi jako božena Němcová, Antonín Dvořák a Jarda Jágr.
Prapůvodní Paukertův chlebíček se šunkou od kosti a uherákem.

VE VÍDNI ANEB PAKOČČIN TRIPADVISOR

Přesně jedna noc v hostelu, dvě nožičky párku, rakouský víno a tolik umění, že jsem málem lehla pod monumentálním Rubensem. Dám vám pár (ne)turistických tipů do Vídně. A první rada- bacha na dovolený a otvírací dobu. My z ateistický mittel-europy jsme zvyklý na trošku jiný standardy, no.

Aperol Spritz, šnicl se salátem, pivo a debrecínský ve Starý Vídni

CENTRUM

Takže na zavíračku bacha- i v centru zavírají všechny krámy včetně řetězců a supermarketů všední den kolem 7 o víkendu- teda jen v sobotu, protože v neděli je den Páně a neshopuje se- už v 18.00. Pak už jen knajpy, kavárny, hospody, bary.

LOOS AMERICAN BAR

Ve vyhajpovaným Loosově americkým jsme se tentokrát na skleničku sektu nestavili, ale příště to napravim. Miluju sekt, šampíčko a koktejly a jestli někdy pojedu do Vídně s Hannah tak to bude pro Alkoholku povinná zastávka. Sice si pak budem muset odpustit nějakej ten shit-shopping ve Forever 21, ale klidně tak! Link tady. Mimochodem mě nadchly nasraný kritiky (nejspíš nějakých středostavovských amíků) na tenhle bar na Tripadvisoru. Haha. Prej zakouřený malý místo s nehoráznýma cenama. And Adolf Loos who? Teď vážně- kdo z vás našich erudovaných čtenářů tam byl a jaký byly dojmy? Osobně tipuju podobnou atmosféru jako je v americkým baru v Obecním domě. Což je něco na pomezí turistickýho čuráctví v nejkrásnějším interiéru kde cejtíte ducha doby (jo, fakt).

A musíte na to mít náladu a ten správnej doprovod.

CAFE LEOPOLD HAWELKA

Tak dál. Klasicky nenáším turistický pasti. Přesně toho typu jako vidíte podél královský cesty v Praze. Velký achjo. Platí to i pro Vídeň. Zkoušeli jsme slavný Cafe Hawelka nalepený na Graben. Moc hezkej starej ošuntělej interiér hodnej správný středoevropský kavárny. Jenže drahý pivo (menší dražší než větší WTF), nic moc víno (jakože chutnalo stejně jako to v hostelu, což mi teda na kavárnu v centru nepřijde jako dobrá vizitka) a žádnej místňák, jen turisti. Což je pro mě blbý znamení vždycky.

K dobru jim budiž klasickej párek a domácí buchty, jejichž vůně se mísila s pachem starých židlí a křesel a s výpary z hostů. Pro mě další z tzv. kiss and ride míst, za kouknutí stojí, ale kopněte to tam rychle.

ALKOHOLKA V: UDRŽUJME KONTINUITU I V NOVÉM ROCE

Aby se Alkoholka (FB zde) nestala jen záležitostí roku 2013, dám sem drink, který jsem namíchala na velice komorní, ale hudebně velmi kvalitní party v Letná Paradise, chápejte u mě doma.

Od Pakočky jsem dostala krásnou plastovou barmanskou sadu. Říkám jí pikniková a už se těšim, až v ní budu v létě něco míchat na vzduchu.

Karol zase doběhla nakoupit do nonstop zlevněných potravin a nakoupila velmi kvalitní produkty:

A do toho mě poprosila, abych jí namíchala drink. Upřímně řečeno, s ničím takovým jsem nepočítala, party jsem ohlásila asi tak půlden dopředu a doufala jsem, že si každý donese lahváče. Takže jsem si musela poradit s tím, co mám doma. Z psychodovolený v Turecku mi zbyla Duty Free Grant'ska a z míchání v H&M (odkaz na článek TADY) zase růžový sirup Monin. Nemám doma pořádný formičky na led a k dispozici byl jen ten v Apetit muffinových košíčkách, který jsem si původně vyrobila na ledování rozmlácenýho kolene.

GASTROVÝZVA 2014 - ROHLÍKOVÁ BITVA, MAKAČKA V MEKÁČI NEBO OCHUTNÁVKA RYBÍHO ŽRÁDLA?

Jelikož jsme už dlouho nedegustovaly žádné zvířecí žrádlo ani se veřejně neztrapňovaly (ok, lež..), chtěly bychom to v novém roce napravit. Pomozte nám vybrat GASTROVÝZVU 2014!

P.S. Takhle jsme degustovaly naposledy!