CHOĎME VŠICHNI K PAUKERTOVI.

Chlebíčkoví nováčci- pro foodies, vege, umělce, snoby- pro každýho tu je. Pro nás jednu klasiku, prosím!

Hannah:

Už dlouho se nestalo, že bychom šly na tiskovku, kde by se místo křečovitýho cpaní nějakýho produktu s láskou mluvilo o věcech, který jsou stoprocentní a navíc nejsou v rozporu s naší prvotní gastrofilosofií a my tak nemusíme mít výčitky, když vám to tu cpeme výměnou za jídlo. Nicméně jsme byly pozvaný na "neformální setkání s novináři u Jana Paukerta" - a fakt to tak bylo.

Vlevo mini indiánek (Pakoččino guilty pleasure), mini větrník a tzv. snídaňový chlebíček,
který pan mistr mazal přímo živě před vyhladovělým novinářským davem- vajíčková omeleta a slanina.

Když jsme navíc seděly v bistro-části a já si prohlížela interiér, fakt jsem si musela říct: proč sem nezajdeme častěji? Okolí Národní třídy se za poslední roky hodně proměnilo, co se týče jídla. Vždycky, když se tam pohybuju v době oběda, je už výběr tak velký, že nevím, kam jít. Což je jenom dobře. A teď mezi ten dlouhý list přibyl i Jan Paukert, tučně, kurzívou a podtrženě. Zakladatel lahůdkářství přeci chlebíček vymyslel. Mazal to jak pán. Před druhou světovou válkou zazdil receptury, aby je uchránil před nacisty a tak se podle nich stejně maže doteď.

Tohle je klasika- asi jako božena Němcová, Antonín Dvořák a Jarda Jágr.
Prapůvodní Paukertův chlebíček se šunkou od kosti a uherákem.

V JP se teď maže i nová řada chlebíčků. Viz foto. Jelení kýta, křepelčí vajíčka, fíky, vše na celozrném chlebu. Ochutnaly jsme je a super. I když se musí cenit tenhle zdařilý pokus o inovaci, osobně stejně zůstávám fanouškem těch klasických.

Bažant na víně.

Roastbeef a bažant nás přesvědčily o tom, že by se sem rozhodně mělo zajít i na oběd. Zdejší větrník, a to je nemám ráda, - džízs, to bylo takový porno. Co si budem.

Všechny dezerty jsou jak v malých formátech pro slečinky tak v klasicky velkých pro holky jako jsme my (normální).

Pakočka:

Zariskovala jsem a poprosila svýho kluka, aby šel na tuhle tiskovku se mnou. Potřebovala jsem pěkný fotky a říkala jsem si, že by to nemusel bejt průšvih. Ani nevíte jak dobře jsem udělala.
Po prvních 15ti minutách kdy se všichni slejzali jak mouchy na pivo to chtěl vzdát a odejít. Neodešel. A my tak máme nejen báječný fotky (i mých rozšířených pórů, ach), ale zároveň jsem konečně zjistila, že můj kluk je nejen velkej kritik, ale že se umí i zdravě nadchnout. Pokud je něco fakt worth it. A všechno co jsme za tu hodinku ochutnali bylo. Včetně vajáku který jsme dostali tzv. na doma. Jako od babičky v tom nejlepším smyslu slova.
Nechci opakovat to co už tu řekla Hannah- skvělej sortiment, fajn ceny a kontrolovanej původ z farem. Zadní bistro v britským stylu, malý, ale moc hezný menu. Bezvadnej domácí vaják (a to na to moc nejsem), ultra top indián a větrník, kterej jsem překřtila na sladkej hamburgr a prorokuju mu tučný a slavný časy!
A mimojiný možnost dárkových košů za který se fakt nemusíte před nikým stydět nebo třeba čokoláda vyráběná přímo z kakaových bobů, ehm, v Hradci králové- tady.
Tak trošku si říkám, že je škoda, že Paukerta a jeho "facelift" zastínil svým příchodem na trh ten slavnej Julius Meinl. Myslím, že v Čechách máme skvělej potenciál a bezva suroviny a JP (bezva iniciály, cejtím se tam dost doma) je důkaz toho, že není těžký, aby klasika byla poctivá a sexy a nestála úplnej majlant a sakra, chlebíček a větrník a pult s lahůdkama prostě musí vyhrát nad lží a nenávistí!

"Dobrá laskonka je víc než makronka!" JP (Jana Pakočka, "Gastrofilosofie od lahůdkového pultu ke švédskému stolu včetně")

Nicméně- nebyly bychom to my, kdybysme aspoň chvíli nebyly za exotky a tak jsem se rozhodla, že na místních chlebíčcích testnu pár nových rtěnek a budu moct vést chytrý řeči o tom, jestli Paukertův chlebíček může jíst i opravdová dáma aniž by vypadala jako kretén (spoiler alert: já asi nejsem opravdová dáma, spíš občas působím lehce společensky retardovaně, nevím jak by to dopadlo, kdybych musela na oběd ke královně matce).
Naštěstí moje rtěnkovo chlebíčková exhibice nebyla takový foajé vzhledem k tomu, že vedle našeho stolu seděla jistá novinářka (proboha z jakýho periodika?) naboso. Proč ne. fandím tomu a Paukertovci taky nevypadali zaskočeně. Jak říká Hannah: YOLO.

PAUKERT X RTĚNKY

Art Deco sytě růžová č.82.

Všechny rtěnky jsem zkoušela bez fixáteru. Ať je to fér. První byla růžová poměrně hydratující rtěnka od ArtDeca. Super sytá barva, ne matná. Rozhodla jsem se jí zajíst bažantem na víně s bramborovou kaší a slaninou. A já nejsem žádná okatá dámička, bylo to tak dobrý, že jsem jedla rtěnka nertěnka.

Po bažantovi.

Ok, jasně, že se setřela, ale nenechala tu otravnou konturu ani suchou pusu. Ačkoli to bylo možná tou slaninou? Hodnocení: bažant x rtěnka: plichta.

Nars- train bleu velvet matte lip pencil a moje šílený póry, oh dear, příště musím použít trochu retuše v malování!

Ok, tohle bylo prostě naivní...

Nejblbější nápad týhle tiskovky (horší jak bejt bosa řekla bych).

Ok, sorry, nevím jestli za to může Nars nebo ten snídaňovej vajíčkovej chlebíček, ale tohle bylo asi prostě jen zbožný přání. Hodnocení: moderní vajíčkový chlebíček x Nars matte lip pencil- 1:0.

Fakt se to stalo.

Fajn, jako poslední jsem si dala svojí oblíbenou low-endovou Rimmelku (by Kate Moss, č.12) a sežrala větrník. Kupodivu (můžete mi věřit nebo taky ne, žejo) tohle je výsledek. Hodnocení: Rimmel By Kate x větrník- 1:1. A kupodivu by to teda asi vyhrála, kdybych šla na ten oběd k britský královně.

Vybrala bych jinou fotku, ale bohužel mám jen tuhle. Takzvaný bloggerovo utrpení tohleto.