KOUSA MAHSHI

Snad protože se Vývařovna kvalifikovala do nominací v rámci Food blogger roku v kategorii cestování, snad protože jsem se vrátila před měsícem z Bejrútu, no prostě jsem se rozhodla dělat jedno ze svých neoblíbenějších jídel a vás jistě nesmírně potěším jeho receptem.

Mně to přijde naprosto oprávněný.

Ti zvídavější z vás budou mít radost z informace, že cukety se řeknou arabsky „kůsa“ a že plněný cukety jsou a navždy budou „kůsa mehši“ a v Bejrůtu to vypadá takhle. Na konci zjistíte, jak to vypadá na Letný u mě. 

bejrůtský heaven

Je to pracný a komplikovaný a dost voser, ale nepotřebujete na to moc věcí, spíš čas, nejlépe celý dopoledne. A je to šíleně dobrý mimochodem.

ZELNÁ

Dneska mám expres post o zelný polívce, mýmu zlatíčku z nejrůznějších masen a uzenářství.
Ještě donedávna jsem si (bláhová) mysela, že "zelná" rovná se "zelňačka". Vrcholný střet s realitou rozdílu mezi zelňačkou a zelnou proběhl nedávno na Kladně, v místní Baráčnický rychtě (mimochodem jinak naprosto geniální putyka kde natrefíš o víkendu na seniory a indiány z osady pařící na country a nemůžeš jinak než vytuhnout u pozorování místních štamgastů hrajících karty, až ti skoro ujede poslední vlak).
Dostatečně vyžilá servírka mi tam přinesla v klasický bílý mističce alá RAJ právě onu zelnou (to, že ubrousek byl skoro průhledný a pěčlivě oddělený přesně na jednu čtvrtinu byla třešnička týhle kladenský perličky) a začaly se dít divný chuťový věci.
Nejdřív jsem si musela zvyknout na to, že je přesolená (zvyklá z bufíků a masen mi to trvá přesně dvě lžíce, když vařím sama tak skoro nesolím), ale pak jsem začala rozkrývat fantasticky sofistikovaný buket, byla jsem takový zelný sommeliér.
Nejdřív jsem to odhadovala na gulášovku s nějakým twisted kořením a zelím, možná s lákem? Pak to byla chvilku frankfurtská se zelím a točeňákem? Nebo špekáčková s polívkovým kořením? Nakonec jsem to zajedla šumavou a radši se věnovala pivu. Cesta kolem českýho gastro světa běham deseti minut. Vlastně jsem se pobavila, možná by tohle mohla být bezva zábava v Prostřenu (odhaduju, že by to nikdo nepochopil).
No a tehdy na Kladně (furt mám tendenci psát v Kladně, to by mě Káťa hnala) mi definitivně došlo, že ZELNÁ NENÍ ZELŇAČKA, chápete?
Od tý chvíle se o to víc těším do svý oblíbený masny na rohu Korunní a Šumavský na polední zelnou, která mě i s čerstvou houskou vyjde na 25 vočí. A to se před výplatou vyplatí.
Krom toho na mě můj uzenář trpí, takže mi dává velký porce (kouká na prsa-který nemám- a je rád když mi chutná) a dává mi hodně vuřtíků a masíčka (ano, zelná snese všechno, je to takovej punčovej dort uzenářství- všechno co je potřeba doject dáte do zelný).
V týhle "Korunní" zelný nechybí ani slanina, šunčička, brambory, párky nebo točeňák. Je to exkurze do světa české uzeniny. Skoro zadarmo. teda za 25 i s houskou.

OBČERSTVENÍ U PLATÓNA

Bistro Platón se bude zavírat. Z podnětu studentů. Když někomu vyprávím, jak osm let u Platóna obědvám šopák, červenou řepu s arašídy a pohankový salát s artyčoky, tak si sedá na zadek z toho, jak progresivní (až na ten šopák no..) bistro na filosofický fakultě máme. Tomu se pochopitelně každý student/zaměstnanec, který tam kdy vkročil, ze srdce vysměje. Platón byl a ještě pár dní bude totální tragédie, kde se po vítězství lenosti a finanční situací před výplatou musí rezignovat na dobrý oběd.

Nevyváží to ani tyhle tři dobré věci, jediné, které jsem po letech z nabídky vygenerovala. Ještě k nim patříval smažák, horší než z hotelu Kréta v Kutný hoře, což je výkon, který by se mi nepovedl, ani kdybych o něj usilovala. Myslím, že ani Jana by místní omáčky nepozřela.

Přesto mi to tady bude hrozně moc chybět. Přiznávám, že v tom může hrát roli Adam v ráji a jeho varlata v šerosvitu stehenního stínu.

VLASTNĚ JSEM TADY BYLA VŽDYCKY

Vývařovna včera, dnes a zítra. I s Cidrem od Jáchyma na Apetit pikniku, přesně 2 roky dozadu.

Holky z Vývařovny znám už roky. Hannah jsem měla tu čest nesnášet už od roku 2009, abych ji se začátkem dalšího roku začala bezmezně zbožňovat. Karol tomu věrně asistovala a účastnila se mých trapných vánočních večírků. Pakočka přišla později, myslím, že měla průhledný gumáky a džínovou vestu a taky jsem ji asi deset minut nesnášela, než moje srdce roztálo. No ale nebudu hned nostalgická, jako bych se už rovnou loučila.

Nejsem vtipná jako holky. Nejsem ostrá jako Hannah a nikdy nedám buřta nebo slivovicovou pralinku do pusy jako Jana. Akorát tomu v drtivé většině přihlížím. Můj výhled je vlastně hlavně fotit, protože na to se mě užije. Především Janu z profilu a Hannah se lví hřívou. Pak vařit a psát o vaření. Ano, budou tady recepty. A ne, není to moc Vývařovna, ale budou tady. Já si tím ukojím svoji housewife náturu a zbytek světa si sedne na zadek, jak úžasná jsem kuchařka.

Bude to teda o kapku serióznější než je čtenář Vývařovny zvyklý, víc fotek a zkusíme s Janou technický upgrade a natočíme vám i videa, abyste viděli, jak elegantní a éterické dokážeme být. Takhle před volbami do Evropského parlamentu bych slíbila, že do konce týdne (že je bůh nade mnou) tady bude šokující reportáž z bistra Platón na FFUK, uvaříme si arabský „kúsa“ a naučíme se správně snídat, ju?"

SRDCERYVNÉ ROZLOUČENÍ KAROL: PROČ ODCHÁZÍM Z VÝVAŘOVNY?

Umím skvělou kulajdu, borůvkovej cheesecake, zatlouct hřebík rovně a dokonce i vystudovat vysokou školu aniž bych moc věděla kde je tvrdý a měkký i/y, ale ne...se loučit. To jednoduše a prostě nedávám. Stejně jako svíčkovou, otvírání piva příborovým nožem (promiň, tati, vím že mě to učíš bezúspěšně už od pětadevadesátýho..) a přehnaný projevování emocí. V reálném, virtuálním, ani žádném jiném životě.

Jenže teď přišla ta chvíle, kdy to musím udělat a rozloučit se s vámi, čtenáři Vývařovny. Nechci to svádět na to, že jsem na dnešek spala čtyři hodiny (psáno ve čtvrtek, pozn. red.), tři dny za sebou proti své vůli obědvám pizzu...a tak vůbec, ale trošku jsem si nabrečela do klávesnice. A do vajíček, ty jsem solit nemusela. Takže prosím omluvte srdceryvnost příspěvku.

Končím, protože dělám práci, kterou jsem odjakživa chtěla dělat, to jest v televizi. To je však časově nesmírně náročné a vyčerpávající a zkrátka mi na blog nezbývají síly. Končím, protože potřebuju mít víc času na lidi, na kterých mi záleží. Ty nevirtuální. Raději než blog dělat polovičatě ho předám těm, kteří se mu budou věnovat naplno (klišé...ALE!). Danielo, vítej, Jano a Hannah držte se!

Díky vám všem za všechno.

P.S. Mě se není zas tak lehký zbavit. Nevylučuju, že se někdy vrátím jako host. Pokud mě chcete i nadále sledovat, zapněte si (skoro) denně Primu v 19:55. Pokud mě chcete sledovat ještě víc, můžete tak učinit na instagramu nebo mě followovat na facebooku.