SRDCERYVNÉ ROZLOUČENÍ KAROL: PROČ ODCHÁZÍM Z VÝVAŘOVNY?

Umím skvělou kulajdu, borůvkovej cheesecake, zatlouct hřebík rovně a dokonce i vystudovat vysokou školu aniž bych moc věděla kde je tvrdý a měkký i/y, ale ne...se loučit. To jednoduše a prostě nedávám. Stejně jako svíčkovou, otvírání piva příborovým nožem (promiň, tati, vím že mě to učíš bezúspěšně už od pětadevadesátýho..) a přehnaný projevování emocí. V reálném, virtuálním, ani žádném jiném životě.

Jenže teď přišla ta chvíle, kdy to musím udělat a rozloučit se s vámi, čtenáři Vývařovny. Nechci to svádět na to, že jsem na dnešek spala čtyři hodiny (psáno ve čtvrtek, pozn. red.), tři dny za sebou proti své vůli obědvám pizzu...a tak vůbec, ale trošku jsem si nabrečela do klávesnice. A do vajíček, ty jsem solit nemusela. Takže prosím omluvte srdceryvnost příspěvku.

Končím, protože dělám práci, kterou jsem odjakživa chtěla dělat, to jest v televizi. To je však časově nesmírně náročné a vyčerpávající a zkrátka mi na blog nezbývají síly. Končím, protože potřebuju mít víc času na lidi, na kterých mi záleží. Ty nevirtuální. Raději než blog dělat polovičatě ho předám těm, kteří se mu budou věnovat naplno (klišé...ALE!). Danielo, vítej, Jano a Hannah držte se!

Díky vám všem za všechno.

P.S. Mě se není zas tak lehký zbavit. Nevylučuju, že se někdy vrátím jako host. Pokud mě chcete i nadále sledovat, zapněte si (skoro) denně Primu v 19:55. Pokud mě chcete sledovat ještě víc, můžete tak učinit na instagramu nebo mě followovat na facebooku.