O ZUBNÍM KARTÁČKU

Kartáček na blog o jídle (dobře, zkusila jsem to) patří jako kosmetika na módní blog (mám kocovinu, promiňte).
Ale vážně, po všech těch větrnících, zelných a burgrech bych bez štětinatého kamaráda musela vypadat nepěkně. Přidejte cigarety a alkohol. Kartáček je skvělý vynález a mě nikdy nepřestal fascinovat. Je bezva, že si nemusíme šudlat zuby popílkem nebo takovým tím lékořicovým dřívkem.
Kartáček je pro mě takový malý odpustek za to, že mě vlastně moc nezajímá design a architektura. Užité umění kolem mě se smrsklo do Ikey a Všezaodvoz. Do oblečení a zašlých činžáků (aspoň ty barrandovské paneláky jsem poslala dál).
A proto se umění designu pro mně zhmotňuje do něj. Do kartáčku na zuby.
Není to sběratelství. Je to impulzivnost. Tak trošku jako s botama, jen levnější a věřte mi, dobrodružnější.

Pokaždé, když natrefím na nějaký  zajímavý kousek- kupuju. Ale nedá se říct, že bych kartáčky cíleně vyhledávala. Spíš si cíleně půjdu koupit nový bodýčko než kartáček na zuby.
Kartáček je prostě fascinace, dlouho potlačovaná. Protože co je větší marnost než si bezcílně kupovat zubní kefky? Snad jen ty boty...
Kartáček je taky sociální studie- posuzujete kluka podle toho jaký vám ráno nabídne kartáček? nebo podle pasty? Snad podle snídaně?
Pro mně byl vždycky zajímavý ten kartáčkový moment. Nabídne vám svůj? Nebo má uložený nový (bacha na tyhle týpky!)? Nebo to přejde bez kartáčku (hippík)?
Pamatujete se jak začala sláva Curaproxů? Pro větší niche hipstery jedině TePe.
Pamatujete se na ty vaše dětský maličký kartáčky? Na dětský kartáčky se stojánkem s nožičkama?
Já jo, děsně moc, stejně jako na žlutou pastu s hrochem a růžovou TuttiFrutti s komixem.
Moje nejoblíbenější značka pořád zůstává SPOKAR. Už ty riviéra názvy jejich modelů: Jantar, Tyrkys, Wave...Poslední měsíce jsem objevila jejich naprosto dokanalé designy, který by mohly z fleku na prezentaci do Milána. Do kabelky mám Muji skládací kartáček (pamatujete si na ty skládací z letadla?). Ale i já jsem měla svůj Curaprox, ovlivněná ani ne tak zkorumpovanou zubařkou, jako svým bývalým klukem, kterej na ně nedal dopustit.
Můj poslední nesmyslnej úlovek jsem pořídila ve fascinujícím krámě "levné potraviny" na rohu Veletržní a Dukelských hrdinů. Esenciální design připomínající kartáček na protézy mojí babičky a staré kartáčky ze vzorníku z barokní lékarny U Bílého jednorožce v Klatovech a děsně nepohodlné štětiny, který se hodí tak akorát po večeři a večírku s vínem a jointem.
Ale musela jsem ho koupit, chápejte. Mimochodem mají i v trendy hořčičné barvě. Přívlastek "tvdrý" si zaslouží právem, je to zlá Morgiana hodného Curaproxu. Mám prostě ráda extrémy. A po dobrém i špatném jídle prostě potřebujete kartáček, který odpovídá gastrozážitku. Co vy a kartáčky? A nechci slyšet zubařský lamenty, protže o tom to dneska není. Stejně jako Vývařovna nikdy není jen o receptech a jídle.

skládací cestovní kartáček Muji (japonskost)

Spokar design z Pelhřimova

Essential Spokar

Je to s ním vážně tvrdý- poslední úlovek