SKAPETIT 2014

DANIELA: Na Apetit Pikniku jsem byla naposledy před dvěma lety a matně si pamatuju, že jsem si to užila. Holky z Vývařovny mě tehdy zasvětily do tajů cidru a i tentokrát jsem si to hned rotvnou zamířila ke stánku Cidrerie. Už od prvních kroků kličkování mezi lidma jsem ale měla takový dost nepříjemný pocit, že je něco špatně...a když se najednou ozvalo z podia "Tak co děcka, rozjedeme to" došlo mi, o co jde...že moje mysl už nezvládá sebeochraňující režim a rytmy ska se pomalu prodírají dovnitř. Hudba. Jana si asi taky později přisadí, ale já si tohle neodpustím. Odpustím si ale nějakou vulgárnější rétoriku, i když ti, co trpěli se mnou, by to nepohoršilo. Akce zasvěcená prezentaci dobrého jídla není maturitní after party v roce 2003. Ani festival Špekáček u rybníka 15 kilometrů za Bechyní. Možná redaktorky Apetitu píšou svoje články v rytmu funky a ska, ale mě takový vibrace jistojistě o chuť k jídlu připraví. Když jsem ještě zahlédla reklamní stánek Flory, tak jsem málem odešla. Jako sorry, ale FLORA?! Rostlinný tuky? A vsadím se, že zasponzorovali hlavně tu hudební produkci. Zlo plodí zlo. 

Aperol na pomoc uším

No ale pak přišlo na řadu opravdu jen jídlo a pití a já postupně pookřála. Po cidru jsem si dala úžasnou Indii, kterou zajisté vynachválí do nebes Jana, který taky moc chutnala. Pak jsem pokukovala po umu Paula Daye (však víte, že mám slabost pro chlapy, co to umí s masem) a skončila zase u masa u Pampas Market. Masíčko za jedna! 

Argentinské maso

Kafe u Mama Cofee jako super bonus a potom...no pak jsme lily s Janou Aperoly. Jako dámičky s cigaretkou a proti všem, žejo. Jsem ale v závěru za takový akce moc ráda, protože strávit poledne/odpoledne s nejlepší kamarádkou popíjením, dobrým jídlem a setkáváním s dalšími známým a zase povídáním o jídle a zkušenostech při jeho konzumaci a vytváření, je hrozně fajn. Škoda ale, že mi k tomu nehrálo jen Janino roztomilé hihňání. 

JANA: Apetit piknik je bezva nápad, provedení je občas diskutabilní, ale snaha je vidět a cení se (jsem prostě taková, smiřte se s tím).

O reklamních standech se zmínila Daniela, já jsem tak nějak nemohla strávit hudební dramaturgii. Proč jako? Piknik je o válení se lidí na dekách, o společensky tolerovaném obžerství a alko-oparu celý den, proč, probůh proč tam je vypohoděnej týpek, krerý na vegetící vypohodění lidi z kanclů v rytmu funky křičí, aby si trsli, hodili bokama a tleskali (ve stoje)?

Bylo to bolestivý a dost trapný. Jediná přijatelná byla kapela, která hrála tišší nenápadné a podkresové covery francouzských songů (prováns, anyone?) a brazilských písniček (myslím, byla jsem už po dvou Spritzech). O to jde, ne? O podkresovou nerušivou hudbu. Chete jíst a trávit ne, skákat na skáčko, probůh, šli jste na piknik, ne na nepovedenou verzi Mighty Souds. Takže prosimvás. Náš kroužek hudebního hejtu vám vzkazuje pro příště: klidně stačí i reprodukovaná hudba, ale prosímvás něco z čeho se vám nechce zvracet (jíme) a slyšíme se navzájem (pardon, ale mám pocit, že tahle akce je o potkávání se a povídání, mimojiný) nebo klidně žádná.

Jinak jsem dodatečně nadšená ze Sexy Curry Company, dlouho jsme neměla něco tak dobrýho jako jejich hovězí curry s extra chilli. 

SEXY CURRIES

Ovšem zvítězila u mě karlínská Frida, před kavárnou sympaťák griloval burgery, který byly obrovský, s oblohou a stály do stovky, co do stovky, do devadesáti. Dala jsme si burger s chipotle a na nachos extra jejich domácí pikantní mayo a byla jsem v sedmým nebi. 

SEXY SYMPAŤÁK Z FRIDA CAFE

Pak už jen všechno promíchat se cidrem od Jáchyma a Aperol-spritzem a bylo o mně postaráno, ještě, že tam letos pro lenivý jako my byl HM Home lounge s falešným trávníkem a pravýma dekama a polštářema. Za mě za jedna. Za rok zase, se špuntama v uších.

SEXY JANY NOŽKA NA ZÁVĚR