INDIEMUSIC/SGR GLDR UVÁDÍ: VÝVAŘOVNA V OKÝNKU

Ty dvě vína na piánu (který kupodivu neni na ulici) fakt nejsou naše. A úsměv.

Jak určitě víte z našeho FB jedem tohle léto živě v okýnku Kobzovy kanceláře, které ústí na nádvoří jeho Cafe Naustadt (sorry za ten připečenej koberec, ale má to teď ten správně trampskej šmrnc).

Už jsme tu byly celkem třikrát v rámci hudebních letních večírku, který pořádá Indiemusic společně se SGR GLDR (což se mi ani za střízliva nikdy nedaří vyslovit na první dobrou, slušnej jazykolam, nic pro amatéry.)

KLUBOVÁ KLEVELA

Zkusila jsem si uvařit tradiční jablečnou klevelu trochu jinak a dát jí takový sladší (ano ještě sladší) chut a to hned díky dvěma věcem. Hnědému cukru demerara a Clubu Mate. Club Mate je moje jasná závislost, který mám doma věčně celou bednu. Jemu přičítám svůj magisterský titul a také jemu vděčím za to, že zvládám se svoji chaotickou povahou bezproblémově řídit. Donedávna jsem mohla říct, že i díky němu jsem zvládala tři práce. 

Klevelu dělám každý rok, protože mám od mámy vždycky košík jablek, který zasyrova zrovna nemusim. Tentokrát jsem koupila pytel v Kauflandu a ty od mámy pak jen krájela čerstvá do štrůdlu, ale o tom až na konec, Teď teda ta klevela. Co je klevela všichni víte, nejste blbý žejo, to přeskočíme. 

Na Klubovou klevelu potřebujete tohle a jen tohle:

start

GRILOVAČKA

Grilování- nikdy mě na to neužilo, ve skutečnosti jsem spíš odkojená buřtama na klacíku a tyhle trendy z dovozu mě míjely. Nicméně- ano, musím uznat, že grilování je tons of fun a dobrá nálada se u týhle příležitosti vytváří uplně sama.

Se Šimonem jsem letos grilovala (kdyžtak mě oprav) přesně dvakrát (to se hezky pamatuje). Otevřeli jsme to u něj v Hudlicích (kde jsem se spíš než grilu věnovala přípravě bezlepkovýho těstovinovýho salátu, podle trendy hashtagu #glutenfree) a po druhé při jeho návratu z Hudlic (město, které je prý známe díky narození Josefa Jungmanna, já jsem žel Bohu netušila o jeho existenci skoro celý svůj život a maturitu mi i tak dali). Vrátit se z venkova zpátky do města je totiž kulturní šok. Zmírnit ho grilováním v parku na Vinohradech se ukázalo jako bezva nápad.

 Dorazila i Hannah, kupodivu zrovna nebyla na žádně techno-misii ani nemusela na čaj o páté (ranní) do Berghainu. Byli jsme moc rádi. Je to naše technozlato.

#slovinskoforever

Na cestě mezi Vipavou a farmou Abram <3 

Vrátila jsem se ze Slovinska. Byla jsem tam týden a pěkně po dvou dnech jsem si dala Ljubljanu, hory ve vinném kraji Vipava-Nanos a koupáníčko v Piranu. Vyvrátila jsem si několik "už nikdy" jako třeba už nikdy nebudu stopovat, přespat u lidí, který jsem stopla, chodit v horách s desetikilovou krosnou....ne, že bych tim opovrhovala, naopak, ale nějak jsem už nečekala, že třeba ještě někdy sednu na kolo nebo budu spát ve spacáku. No prostě žila jsem ve lži! Každopádně všude jsem jedla a co jsem jedla se muselo přizpůsobit daným okolnostem. Ljubljan přeskočím, v městském prostředí si člověk vždycky najde to svý. V horách jsem ale narazila na první slovinský poklad, na který nemůžu zapomenout. A v Piranu ho doplnila dalšíma dvěma. Takže: Noky s houbovou omáčkou.