MRKVIČKA

Lenost a hlad je docela nepříjemná kombinace. Blbost a hlad je ale horší. V naší krásné demokracii je prý možnost volby tou nejkrásnější vymožeností. Nádhera! Až na ty blbý volby, kterých  extra litujete, když dostanete v Paříži hlad. Kam tím směřuju... Tíhnu k tomu být blbá, když jde o peníze a moje sebeovládání se v pařížských ulicích udrží asi jen dva bloky od mého domova. Někdy i tři, ale až do Marais to chudák nezvládne. 

No a až vám dojdou peníze, tak po mámě, co vám je snad pošle, je nejlepší kamarád mrkev. S celerem a rýží je z ní super polívka, ale tím se dneska chlubit nebudu. Pochlubím se, co jsem večeřela včera po tom, co jsem zjistila, že i když vás do Galerie Lafayette nalákají slevy, jsou to slevy s velkýma uvozovkama, a vy budete večeřet mrkev. 

Recept z mrkve:

jedna mrkev, tymián, pepř a olivový olej

P V P

Zrovna dvakrát nemusím takový to stěžování si na Čechy a na poměry v českém prostředí a prskání na to, jak je Praha nudná atd. Když píšu to "dvakrát nemusím", uvědomuji si, že to sama někdy dělám a vlastně s tím v drtivý většině případů musím souhlasit, protože to tak prostě bohužel je a nedá se svítit. Jenže. Jsem v Praze doma a miluju svůj domov. Proto to většinou nevydržim, když už toho hnoje na pražskou méněcennost je moc, a pak je problém. Co se nočního života týče, je to smutný až hrůza, s tim se nedá argumentovat a sama naopak tohle téma docela často načínám. Srovnávám většinou s Budapeští, kde jsem jeden semestr kdysi studovala a z takovýho betlu Praha vychází jako město hnusných diskoték a předražených pivnic a jedný dobrý párty za měsíc. Ale co se restaurací a kaváren týče, je to za posledních pět let obrovský skok dopředu mílovými kroky.

Jsem ted na měsíc v Paříži a budu sem jezdit i příští rok pracovně docela často, tak se tady rozhlížím echt pozorně. A povim vám teda o těch restauracích. No...kdo v Paříži byl, ví, že to neni zrovna levná záležitost, takže i když si v Praze docela žiju, v Paříži jsem spadla do kategorie "nižší buržoazní cmunda".

PRAHA V PAŘÍŽ ceny 1:0

BIZÁR FESTIVAL

První věta, kterou jsem vítala ten den Míru zněla: "Dneska nemám uplně den těch nejlepších voleb." Začalo to obědem s maminkou v mém oblíbeném Café Louvre, který mě doteď nikdy nezklamalo. Bylo narváno, obsluha kmitala, ale neztrácela úsměvy, proto mám Louvre ráda. Další důvod proč jít na oběd do Louvru je jídlo- fakt mi tam chutná, jenže bohužel- houbové rizoto z denního menu bylo fakt zlamání, pakliže bych na na něj šla do Lidovky na Těšnově, pak bych byla nadšená. Jenže nikolivěk v Louvru- čekala jsem krémový rizoto, ale dostala jsem tři kopečky suchýho rizota styl jídelna, za kilo v Louvru to uplně nečekáš. Jenže obsluha byla tak báječná a já s vyhlídkou food festivalu, že jsem nic neřekla a běžela na Anděl užít si netradiční chutě s kolegou Mírou z Cake magazínu.

Chlupaté prsty nepatří Pakočce, ale Mírovi, jo?

Nejprve pár poznámek na okraj: název (uplně vidím ten kreativní brainstorming s řachandou) a vizuál (vím jaký to je snažit se o něčem přesvědčit klienta a jaká je cílovka...i tak, pomoc) festivalu nás nepřesvědčil (spíš naopak), stejně jako oblečky Milka hostesek (od tý doby co jsem dělala naposledy hostesku v otřesným Becherovka-Lemond oblečku se toho moc nezměnilo, a je jedno, že to necháte udělat "nějakýho šikovnýho studenta oděvu") a spojení s rádiem City (tolik příšernýho popu v rádio-editech musí budit hrůzou ze spaní snad i dýdžeje z Termixu).
Místo konání by mohlo být tématem k diskuzi, jak my blogerky tak rády říkáme, když se zamýšlíme nad problémy prvního světa. Nejdřív jsem byla pro "spíš ne než ano", které se ovšem celkem rychle přetavilo do "vlastně ok".
Prostranství na Andělu mezi hotelem, cineplexem, kancelářema a kousek od ócéčka je naprosto pochopitelný, když vezmete v potaz, že přece představujete novou čokoládu a nebýt toho rádia jsem vlastně v zenu.
Není tajemstvím, že se festival konal hlavně kvuli tomu, aby se našincům představili nový Milky feat. slaný krekry Tuc a sušenky Lu. Vymyslet si k tomu malej festival podivných a neobvyklých chuťových fůzí je vlastně bezva nápad a možnost jak představit lidem co tráví víkendy v multiplexu nebo v ócéčku nějaký vtipný gastro-trendy. Nebo minimálně budou kvitovat čokošku zadarmo, klasika.
Abyste si nemysleli, že jsem snobka- čokoládu zadarminko jsem si taky z centrálního Milka stánku vzala a vyzkoušela jejich roztopenou Milku s krekrama (a dost vám nedoporučuju to zkoušet- v tuhém skupenství je Milka s krekry super věc, tekutá teplá milka je, promiňte mou francoužštinu, hnus).
A pokud jsem vás ještě o svých záchvatech low budget divovství (od slova "diva") dostatečně na Vývařovně nepřesvědčila, vězte, že minulý týden jsem ze schránky vytáhla hned tři magazíny nějakýho ócečka, abych z nich mohla vyloupat reklamní pytlíčky čaje a pak je spoko popíjet se Šimonem u Top Star magazínu. True story.
Takže dál od roztopený Milky jsme se rozhodli, že naše několika chodové bizár menu začneme rybou. Stánek Rybáren Praha nabízel krásný rybí výběr plus nakládaný krevety jako utopence. Těm dávám rozhodně jedna, ačkoli mírovi tam přišla kreveta moc "utepená" já tam lehký krevetí ocas cítila a volba kapary/cibule v oleji mi přišla skvělá, třeba k pšeničnýmu pivu.
Ryba s wasabi omáčkou byla fajn, nic víc nic míň, omáčka mi ovčem konzistencí připomínala laciný chilli omáčky z večerky, nicméně katastrofální kombo byla ryba s čokoládvou omáčkou a chilli (ano, jak říkám, den špatných voleb). Fuj jak blázen. Čokoláda mi přišla zase nekvalitní (když už děláte tyhle sofistikovaný komba ty ingradience u takových chutí musí být prostě top- a když to řiká holka, co vyloupává čaje z reklamních tiskovin, tak to něco znamená), a chilli jakoby snad bylo jen položené nahoře a vůbec v omáčce. Krom toho, dobrá ryba je prostě dobrá a tohle jí zabíjí, uplně fatálně. A podotýkám, že hořkou čokoládu s chilli mám fakt ráda.

Mečoun s wasabi omáčkou- dáváme dva, a butterfish s hořkou čokoládou a chilli- nula a palec dolů. Palec hore dostává nakládaná kreveta.