KRČMA U PARAŠUTISTŮ: GASTROATENTÁT

Čím je moje maminka starší, tím má specifičtější a striktnější požadavky- nic velkýho, většinou se spokojí s řízkem a dobrým gambáčem. Jasně, neocení už třeba vietnamský jídlo ("ta polívka na konci chutná po mejdlu"), jakýkoli inovace v český gastronomii nebo třeba burgery ("to pro mě teda není normální jídlo").

Jo a taky jsem po mamince zdědila lásku k přímé úměře "čím víc knajpa, tím víc Adidas" a v tomhle duchu často k oboustrané spokojenosti probíhají naše nedělní rodinné soiré po pravidelné mši u Sv.Voršily.

Tentokrát jsme šly na blind a já tak měla možnost dozvědět se pravdu o tom, jak to tehdy bylo s těmi parašutisty. Řekla bych, že tenhle kuchař musel v tajných operacích za protektorátu sehrát klíčovou roli, protože dnešní večeře byla opravdová gastrogenocida.

Kotlík pro parašutisty? Chápu, že to radši zabalili...

Důvod návštěvy podobných míst není jen můj bizár-plezír nebo masochismus. Jde o to přesvědčit se, že "tam venku" lidé opravdu jedí diametrálně jinak a že Prostřeno je opravdové, doslova se ho můžeš dotknout a (bohužel) ochutnat. Následuje ono spíše řečnické "proč" na které už ale nemáš sílu odpovědět (mimojiný proto, že gastromengele završil svůj ďábelský plán a ty musíš běžet na záchod- true story).

Ale hezky postupně. Už jídelní lístek pobavil- sekce nápadů šéfkuchaře byl za mě perfektní ukázka gastro-trollingu na úrovni. Kaťák, roláda, bramborák, těstoviny s kuřecím a smetanou- no prostě to nejoblíbenější z českých kuchyní (myslím, že pokud opravdu chcete používat slovo "gastroporno" tak jedině pokud někdo začne vydávat gastronomický ekvivalent "českých ložnic", protože česká gastroestetika a chutě to je čistý laciný devadesátkový porno- nejdřív kaťák a pak nějak takhle).

Maminka měla jasno- řízek. Já jsem se rozhodla pro tzv."rychlou smrt"- aneb když už, tak pořádně: gratinovaný hermelín v bramboráku a abych si to trošku udělala hezčí tak ještě šopák (na tom se nedá nic zkazit, jak se říká v Prostřenu, že?).

gastrosebevražda aneb Prostřeno je skotečné.

Lol. Z omylu byla vyvedena maminka (ta si taky původně myslela, že řízek posrat nejde, ovšem já jsem jí světácky vysvětlila, že posrat se dá i smažák z polotovaru- hotel Kréta v Kutný hoře- takže jsem jí připravila jen o další iluzi a chuť v tomhle prašivým moderním světě dál žít) a samozřejmě i já.

Ne, nepochybovala jsem o tom, že gratinovanej hermelín v bramboráku bude "na úrovni", bylo mi sakra jasný, že tohle je gastroharakiri, ale že se dá zmršit i šopák jsem netušila. Gastrotrolling opravdocých mistrů.

Pláču nad šopákem a maminka statečně bojuje s řízky. Gastronomická obdoba druhý světový.

Jako minimálně kuchaři doporučuju jako základ si pustit Těžký pokondry- tam to má popsaný do detailů, včerně epického finálního "rostlinýýýýýý olej"- pro připomenutí prosím zde:

No, dámy a pánové, vážení televizní diváci, můj šopáček od Parašutistů za celých 60 kč (největší vtip byla ta cena) byla nakrájená paprika, okurka, rajče posypadá nastrouhaným sýrem. Tečka. Jako úplná. Mezi voči, řekla bych. Žádný "čerstvý sýr, navrch zálivka, rostlinný olej" natož pak "chuť ráje", protože chuť žádná. Vlastně zpětně ani nevím jestli jsem byla víc zklamaná (měla jsem na něj chuť) nebo nakonec pobavená tímhle fantastickým, nejspíše nechtěným, trollingem. Nebo snad trend jednoduchých, čistých jídel dovedený do extrému? Gastropurismus na úkor chuti? To by byl ovšem meta level.
Mezitím co já jsem se střídavě smála a snažila se pozřít bramborák plnej rozteklýho hermoše, maminka statečně bojovala s dvěma obrovskými řízky (klasicky česká láska k hojnosti), který byly minimálně v desetiobalu a vypadaly, že ten protektorát taky moc dobře pamatujou. Prostě takový nedělní řízek pro pamětníky.

Jako drobnost už beru servírku bez smyslu pro humor nebo záchod se zrcadlem za mísou (fuj, to jsem se lekla). Interiér za jedna (dřevo, parašutisti a podobná stylová přízdoba, nic jiného ani nečekáte) a osazenstvo jakoby nacastovali v nonstopu U Kotvy, devadesátkových snack barech a pivnici čtvrtý cenový.

(U stolu vedle probíhal mj. následující monolog: "To byl kretén, tyvole, čurák, sem mu to, tyvole, kreténovi, řek'do vobličeje. Vole, sem mu měl tehdy nabourat držku, rozbít hubu, normálně, kreténovi. Ten si, tyvole, nenajde ani holku, tyvole, jakej to je kretén, pičus, tyvole.")
Nedělní večer snů. Jak lakonicky shrnula maminka v smsce, která mi přišla za dvě hodiny po našem rozloučení: "Pivo dobrý, je mi ale fakt blbě po tom jídle."
A poznámka na okraj- nebylo to ani nějak extrémně levné, jak říkám, nakrájená zelenina za 60 kč je for roku, kuřecí vývar v podobný knajpě za 39 kč mi taky nepřijde jako low-class friendly cena. A ano, bylo mi jasný, že se dobře nenajím, ale opravdu, opravdu moc jsem chtěla zjistit, proč tohle většina čský populace ráda jí, jestli je to guiltypleasure ze kterého se stal standard, protě proto, že je to dobrý. Proboha není a myslím, že je férový si to prostě připomenout, abyste pak mohli o to víc kroutit hlavou nad kulinařinou v Prostřenu nebo na Mimibazaru. Protože tohle je pořád realita. Hyperrealita, řekla bych. A teď mě omluvte, jdu si koupit colu a doufat, že si moje peristaltika poradí.

A pokud byste opravdu chtěli zažít českou realness, odkaz tu vám napoví.