HOŘÍ, MÁ JANIČKO

Když mě před Vánoci zval můj dobrý kamarád na myslivecký bál a já řekla, že přijedu, ani já a ani on jsme tomu nevěřili. Ale stalo se a vzala jsem s sebou Janu. Místo činu byl bývalý zájezdní hostinec u trati v jihočeské vesničce plný myslivců v kamizolkách zelených, kostkovaných košilích, kožených vestičkách a okolo krků měli medailonky z paroží ve tvarů jelenů a daňků. Jo, i já holka z Prahy vím, že je v tom rozdíl! Ale nakonec mě kluci myslivecký stejně nachytali, což jim udělalo neskutečnou radost. Nikdy mě nepřestane fascinovat ta euforie, který někteří chlapi propadnou, když můžou holku/ženu poučit. Ted už vím, že rohy má ten kanec navrtaný. 

u masíčka

No, to jsem ale hodně přeskočila... přijely jsme, daly se v chalupě do tý největší parády, šatičky, podpatky, oholený nohy, rtěnky a já si dokonce i nalakovala nehty. To už něco znamená. A vpluly jsme do sálu za typického otočení všech přítomných hlav. Přespolní holky. A že to byl sál! Stažená žirafa na stropě, nejkrásnější stůl s tombolou, v sedm večer už měl každý v ruce panáka zelený a kapela hrála z Já, písničky. Prostě sen, BIZÁR SEN !

s klukama

Jana si hodně slibovala od tomboly, já zase měla velká očekávání z kapely. První byla bohužel zklamaná, protože tombola byla sice narvaná k prasknutí, ale máme štěstí v lásce (heh, dobrý že to víme) a nasraně jsme sledovaly, jak si to myslivci navzájem rozdávají kamarádům a známým a my cizačky od kluků dostáváme jen panáky becherovky, abychom se uvolnily a nevadily nám ty rukce okolo pasu. Nakonec můj kamarád Štěpán, který měl už nejen dančí, ale už i kančí kýtu na stole, vyhrál ještě kančí hlavu. A kdo by to chtěl? Kdo jiný, než Jana by to chtěl... Ve tři ráno mě pak překecala, že je přeci super nápad to vzít místo kachny, kterou mi nabízel myslivec Pavel. Ve tři ráno to znělo jako super nápad...uvařit si ovar z kančí hlavy... 

tak tohle nejsou VÝVAŘOVNY štastný čísla

stůl vyhrává hlavu

Jana...

Podle počtu fotek se zvířecíma mrtvolama může někdo namítat, že je s náma něco špatně...nemůžu na to bohužel nic říct. Něco na tom asi bude. Nedělá nám to zábrany, nepřijde nám to nechutný, neštítíme se a ani nás to nepohoršuje. Jsme holky na statek. Až na to, že já bych nedala tu práci a Jana by nepřežila bez Prahy. Sad story.

kýtička

hlavička

mysliveček

No a pozdější fotky už se nesluší zveřejnovat. Pily jsme jak na mysliveckým bále. Tančily jsme jak na mysliveckým bále. Hráli Kabáty i Káju Gotta, Matušku i Mumuland. Zpívala jsem Life is life a Jana párkrát zakřičela "Hej, lidi". Toho není nikdy dost. 

Já se ráno v pět šourala zpátky na chalupu po štěrkový silnici, což bylo v mých lodičkách docela výkon a potkala paní, co šla s konvicema dojit. Střet kultur. To ted docela letí přeci. 

Druhý den jsme řešily, co s hlavou, jak ji stáhnout a tak a zašly jsme k sousedům pro radu. Měli tam kančí lady Terezu. Krasavice.

Tak vidíte, že máme fotky i s živýma zvířatama:

Tereza. 

malebnost sama

kozičky

kozačky

Chtěla bych moc moc poděkovat Petrovi, Štěpánovi a Denise, že nás pozvali a že nás Vývařovna holky ochránili a královsky se o nás postarali. Přijímáme další pozvánky!