Vývařovna: ČESKÝ ROZHLAD: JÍDELNA, KTERÁ SE NEJMENUJE

Jídelně Českýho rozhlasu nikdo neřekne jinak než...Když jsem Štefanovi, moderátorovi rádia pro mladý, psala potěšenou zprávu "no hádej kde nakonec obědvám, lol, jsem s Kristýnou v Rozhlase", tak mi obratem přišlo jen "lol". Nechápala jsem to, ale šedý (a asi trošku podivný a maličko mastný) eminenci veřejnoprávně rozhlasového stravování se prostě neřekne jinak než...

V budově rozhlasu je pro jakéhokoli hosta nutnost mít svýho Vergilia. Tím mým se stala báječná Kristýna z rozhlasu po drátě pro ty nejmladší (ale ne rádio Junior, neplést, prosím). A tak začalo naše putování labyrintem rozlehlý budovy při kterým jsme narazily nejen na spoustu legračních plakátů a bannerů, ale taky na další souputníky naší cesty rozhlasovými kruhy (miluju slovo rozhlas, evidentně).

řízečky a kaše, potěšil mě upgrade cherry rajčátek a poslední porce dýňovky za krásných 15 kč

Nechala jsem se zlákat bizarním valentýnským meníčkem, žel bohu jsem přišla až kolem druhý a musela jsem smutně konstatovat, že Honza Rosák mi snědl oběd. Je to tak. Můj Vergilius mi svěřil/a, že těsně před ní si dával jeden z posledních AMOROVÝCH ŠÍPŮ (aka kuřecích špízů) sám velký Honza. Dostal samozřejmě prominentní porci (taky bych mu dala, minimálně za neuvěřitelný hláškování v Riskuj!) a velkou dávku prý "pepřové omáčky"- vskutečnosti bílý...omáčky. Amorův šíp. Pro názorný gif klikněte na Danielin článek o vejcích benedikt. Nebo radši nikam neklikejte a zůstaňte se mnou a dáme si řízečky, jo?

Normy splněny: čistota, světlo, prostor a must have každý modení jídelny (asi trend 2015)- SVÍČKY

Ano, řízečky bylo to poslední co na mě zbylo. Byly lehce tužší, ale kaše byla moc dobrá (bez ironie) a rajčátka mě vyloženě nadchly, protože jak jednou projdete lidovkou na Palmovce, Těšnovem a HOTELEM KRÉTA pak se naučíte radovat z krásných malých (čerstvých) věcí. Parmezán jsem v těch tuhých řízečcích nenašla, ale vlastně ani nehledala. Občas je třeba se něčeho vzdát, abychom mohli ocenit....něco jinýho. Ty rajčátka, třeba. Sakra, ať se snažím jak chci, na Paula Coelha to teda nemá. Dýňovka byla moc příjemná a za 15 korun se rozhodně vyplatila. Opět oceňuju upgrade v podobě svíček na stolech- ale třeba to bylo zas jen tím valentýnem, co já vím.

grafický zpracování pro vás připravil windows clip art

Když už jsem měla skoro snědeno tak se do menzy přiřítil další Vergilius radia Wave, báječná Ilonka. Na ní zbyl žel bohu už jen salát (ten jsem ani nezmínila, jen naivní jídelnový amatér by si dal v menze salát). Na salát kašlu (kulantně řečeno) rozhodla nervozně- a moji drazí rozhlasoví Vergiliové přišly s plánem B- bufetem. Což znamenalo cestu přes devatero chodeb a výtahů až...já vlastně sama nevím (ale ačkoli mi přišlo, že musíme jít už tak hodinu, prý to byla zkratka, dobrý vědět, díky). Najednou jsme byly v bufetu, který je vlastně pultík s vitrínou a kafemašinou na chodbě a sezení má u výtahů. Jo. I se svíčkou.

Velká jídelna a typicky designované odkládací okýnko, tzv.na klasiku

Vitrínka - housky, bakety a dortový makety (ne, byly pravý), malej bufáček

S Ilonou máme společný jedno- milujem indiánky. Bohužel v bufetu žádnej nečekal (ani ten z Farmáře co hledá stále ještě ženu), takže jsme šly do kávičky a byly jsme rády, že jsme rády (ačkoli Ilona teda musela slušně fest umírat hlady). Mimochodem, probíhá tady nevystopovatelný gastro kontraband z jídelny do bufetu, takže i v pozdějších hodinách je pravděpodobnost, že v bufé na pultu najdete polystyrenový krabičky s pár porcema obědů. Lidi, ty si vždycky umí poradit (tady mi zase moc nevyšla tzv. werichovština, lepší to nebude). Samozřejmě, že jsem dostala spoustu veselých historek z natáčení o jídelně, bufáči a o věcech o kterých se nemluví (při jídle), ale nechám to všechno na vaší fantazii. Tý se v kuchyni prý meze nekladou (no, ale někdy by teda radši měly). A děkuju holkám skvělejm z RÁDIA PRO MLADÝ za exkurzi. Ráda přijdu zas, trochu vás hezky veřejnoprávně vyžrat.