PRÍMA BISTRO V LONDÝNSKÝ

Londýnskou mám prošlapanou docela dobře a o místním pultu s chlebíčkama vím dlouho, nikdy jsem si ale nevšimla, že vedle mají bistro. Ten den jsem klasicky o polední pauze spěchala z bodu a do bodu b, když mě trklo. To bistro. Trkla mě denní nabídka o cca. šesti jídlech (průměrná cena 80-90kč), který kralovalo kančí- docela lákadlo.

Do bistra se projde vstupní chodbou a vpravo za dveřma vás vítá maličká jídelna s pár stoly zhruba pro šest-sedm strávníků, celkově dost komunitní atmosfera firemní kantýny lehce prošlý současnosti.
Jídelna je to striktně samoobslužná a výdejní pult je překvapivě malý, ostatně vzhledem k velikosti celýho místa nic překvapivýho. Ceny v průměru o 15-20 kč vyšší než v post-soc lidovkách a bufetech.
Já se nakonec nenechla utáhnout na kančí, ale šla jsem do testovací klasiky: šunkofleků.

Na denní nabídce byly psaný- jak jinak- s okurkou, kterou mi paní zapomněla nandat, což jsem jí samozřejmě připomněla (umíte si snad představit fleky bez nakládačky?) a na oplátku s omluvou dostala rovnou 3. No proto.

V kantýně seděly dvě korporátní blondýny, který měly tichou domácnost (teda tichej kancl) a než jsem stačila sníst první okurčičku ještě si stihly vyměnit pár chladných poznámek a pohledů a odkráčely vstříc papírování.
Hodně překvapivý zjištění bylo, že NEMAJÍ KEČUP. Fleky be kečupu jsou o trošku míň fleky a moje poptávka se tentokrát nesešla s nabídkou, naopak mě zděšený kuchař a paní od pultu v šoku ujistili, že u nich kečup rozhodně není. Tatarka prý ano. No to je mi k těm flekům teda platný, myselala jsem si a nechápala jsem proč mají tatarku ke smažáku (taky v denní nabídce) a ne KEČUP. KEČUP. KEČUP.

Kečupovou krizi improvizovaně vyřešil dřevěný stojánek s dochucovadly kde jsem našla lacinou chilli omáčku (taková ta z marketu za dvanáct korun), která mi kečup chvilku (ne)úspěšně suplovala. No nevím. Jestli mě v tu chvíli něco uklidňovalo, pak jedině svíčka na stole. Ano, romantika v bufáči, Iva Huttnerová by byla dojatá, protože tady se evidentně o takovýto domácí štěstí posnažili.

Další domácí štěstí byl místní dekor (včetně zarámovaných retro reklam na potraviny).

A fleky byly moc dobrý, kvalita uzenýho byla skvělá, žádný zbytkáče. Tohle bistro je po druhý odpoledne (mají do 3) oáza nečekanýho klidu kde si postolujete na vysoké kantýnové úrovni. I se svíčkou. Prostě nečekaná lidovka s tváří pětačtyřicátnice, která by ráda šla s dobou.