SOBOTNÍ SMĚNA: SALÁTOVNA TITBIT

Gastro program na sobotu: exkurze ve výrobně salátů Titbit. Mají diskrétní salátovnu v Nových Butovicích a saláty ve fresh chlaďáku snad v každým supermarketu, taky v Regiojetu a zakládají si na pestrosti, hledání nových receptů a dělaj ten fresh sektor zajímavější a světovější. Proč si občas nepřiplatit o dvacku víc než pořád jíst unavený caprese nebo osmou variaci na šopák (a ještě s nedobrým balkánem nebo pseudo-fetou). Po výplatě, samozřejmě.
A protože nejsem kontrolor z hygieny zajímají mě spíš jiný věci. Třeba formuláře, který každý externí návštěvník musí vyplnit. Tyfus? Paratyfus? Cesty do Afriky? Oblasti ohrožení- jatka, farmy, země třetího světa? Kontaktní čočky (ano, kontrola jestli máš obě před i po exkurzi. Představa velkýho salátovýho poplachu kvuli jedný kontaktní čočce mě v duchu pobavila. Kolik jsme už asi v životě snědli nevědomky kontaktních čoček? Třeba ve školní jídelně nebo v oblíbeným bufetu? To jsou ty otázky co mě trápí a nedají mi spát).

Dostala jsem legrační hygienický oděv, kterej vypadal jako pláštěnka, galoše, odpověděla správně na všechny otázky v dotazníku a mohla jsem jít. Tohle je přípravna. Ale našla jsem ještě zajímavější věci a místa.

Jo, věštírna a tak. Můj nesmysl pro humor zase útočil.

Třeba fakt, že plastové obaly vyrábí stará dobrá Fatra. A že zaměstnanci mají přesný návod na správný oblíknutí podle norem. Formou fotorománu.

Hned vedle samozřejmě pracovní funkční obuv. Mám pro to trošku slabost, promiňte.

Stejně jako pro hygienické pláště. A sterilní prostředí.

Je víc než logický, že nemůže chybět desinfekční koutek, samozřejmě s návodem jako z fotorománu. Mimochodem, bohudík za to, než jsem přišla na metodu zapínání vody páčkou kolenem (logicky se na to nesahá rukama, žejo) tak jsem dvakrát předčasně zestárla.

Umyvadlo bez kohoutku.

A teď už opravdová výrobna- všechno se víceméně ručně krájí, odvažuje, komponuje. Inspirativní byly pyramidy téměř hotových salátů. Napadaly mě samý divně zábavný věci- představovala jsem si, že jsem na výstavě v galerii a zkoušela si vymýšlet velice konceptuální popisky k salátovým pyramidám.

Další umčo: zátiší se saláty. Mimochodem, mají tu velikou automatickou sušičku na salát. Vlhkej sen každýho vegetariána. Nebo by měl být.

No není to působivý?

To je ona- sušička! Keep dreaming!

Další uskupení, salát těstovinový. Samozřejmě i zálivky, omáčky a dipy si dělají tady sami.

Obrovský dipovač. Vedle něho byl na zdi pověšený vlhký sen každý foodbloggerky: obrovský tyčák. Taky jsem se dozvěděla, že existujou i obrovský ponorný průmyslový tyčáky, můžou stát i pár milionů. Myslím, že jsem v tu chvíli pochopila sen veverky z Doby ledový.

Vývařovna tip je mimojiný k dostání právě v regiojetech: kuřecí řízek s tyrolským brsalátem. Kvalitu a čerstvost prověřila Pakočka. A neztratila u toho ani jednu kontaktní čočku, čestný slovo.