VÝVAŘOVNA NA ÚROVNI PRO KAŽDÝ DEN: GOETHE INSTITUT

Goethe institut neboli Géťák je německý ostrov hned naproti slovanské vlastenecké půdě- Žofíně. Jenže narozdíl od Žofína kde vládne Zátiší group a imáž luxusu (pod vedením pana Větrovce, který má dle fotky evidentně svéraznější smysl pro humor než celá Vývařovna dohromady) tady vládne bufetová pohoda v berlínským stylu. Chtělo by se říct v německým stylu, ale myslím, že Berlín tohle vystihuje líp.

Bufet institutu je otevřený každý den od 9 do 19.00 a je přístupnej široký (i tenký, to je fór level Brno, pardon) veřejnosti. Samozřejmě, že obědový menu do 19.00 nevydrží, to dá rozum, ideální je stihnout to do dvou (nebo tu pracovat a znát paní Haničku, která vám odloží, ach). Ale i pozděj je to klidný a milý místo na kafe, koláč, obloženou housku. Docela oáza v centru města.

Celej interiér je jakousi nenucenou fúzí hip-designu a soc-oldschoolu v tom nejlepším provedení. Místo kde vanilkovej puding s piškotama jak od strejdy Standy můžete zapít Matéčkem jak z večerky v Kreuzkollnu. Hipster dream par-exellence, ještě k tomu za hubičku v centru Prahy.

Ano, je to věšák!
Detaily v interiéru se neustále mění, tohle je po celý podlaze, je to fixou a tý německý umělkyni to muselo dát hodně práce. Za pár měsíců se to zase smaže a přijde nový umčo. A jo, je to celkem hypnotický.

Ceny jsou příjemný- a hlavně PAPRIKOVEJ LUSK S RAJSKOU? To chceme všichni (a já rozhodně volím rýži).

Ten den byl páteček a já se nebála si naložit: polívka i dezert.

Hrachovka byla klasika, reminiscence bohnický školní jídelny, jenom nebyla přesolená.

A tady přichází ta čistá krása: lusk s rajskou. Moje porce je ta s rýží. Mimochodem, rajská je jediná omáčka ke který akceptuju (dokonce miluju) těstoviny, pořádně rozvařený kolínka. Ovšem ne v případě lusku, pouze s hovězím. Když lusk, tak rýže, protože ordnung muss sein!

Rajská je velký téma- já ji zásadně preferuju sladší, nevadí mi, když z ní cítím koření (skořice nebo třeba badyán) a podle maminky Daniely by měla každá správná rajská mít v základu mrkev. Rajská je prostě věčný téma k diskuzi. Panelový.

Tohle je můj miláček, velkej vanilkovej puding za patnáct korun. Samozřejmě s piškotkama. Absolutní top dezert, který vrací do Semil před dvaceti lety. Mléčnej bar must have tady není zapadlej v koutku chlaďáku, ale hrdě si drží přední příčky i vedle dalších, víc trendy dezertů.

Líbí se mi, že paní Hanička, která to tu mimojiné vede se svým partnerem, se kterým se poznali při práci u drah (ach ty jídelní vozy), je věrná klasice a umí ji vyvýšit i mezi dorty a koláči, stejně jako obložená houska tu vítěží nad panini nebo ciabattou. Protože taková obložená houska má svojí hrdost a neztratila jí ani v tržní konkurenci baget, plněných croissantů nebo bagelů. Housky sobě, housky nám všem.

Čistej interiér byl třešnička na dortu (tedy piškotka na pudinku), laserové poličky bonus. A mě uchvátily lampy v síťkách. Na mýdlo.