OSTRAVA!!!

ideální svačina na šestihodinovku: oříšky na mozek, Metaxa na dobrou náladu

Ostrava!!! (ano, rozhodla jsem se, že budu využívat ostravský logotyp, vystihuje podle mě Ostravu!!! dokonale) byla neuvěřitelná. Ve všech slova smyslech, které v tomhle konstatování chcete hledat.

Otevřete sI Braníka nebo si nalejte skleničku vychlazenýho prosecca- bude to na dýl, ale nebudete litovat.

ZASTAVENÍ PRVNÍ- CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY

Jet autem se zdálo jako báječněj plán, když na vás zbyde místo a nemusíte řešit nic kromě sbalení (ne)vhodnýho oblečení a vlhčenejch ubrousků. Po jejím absolvování apeluju na Ředitelství silnic a dálnic: probůh, proč? Proč jsme nestihli Bjork, ale místo toho si dali v autě slušnou šestihodinovou dávku humoru na hraně únosnoti včetně pikniku Billa oříšků na dálnici a prolejzání otvorem autosedačky? Neprskám, jen si říkám, že šest hodin v autě s Metaxou a oříškama na vás může zanechat trvalý následky. Naštěstí jsem já i ostatní báječní spolucestovatelé ze železa. Ať se oslím můstkem dostanu do Ostravy, modří už vědí, žlutí tápou. Fakt je ten, že místo Bjork jsme seděli na odpočivadle jednoho hodně lynchovskýho motorestu kdesi před Brnem. Život je bláznivej.

ZASTAVENÍ DRUHÝ- BÝT ZA PRAŽSKOU PIČU

Bylo jasný, že tohle se stane. A stalo se to přesně v 6.00 ráno v pátek ostravskýho času, když jsme místo zavřenýho (lituju doteď) hladovýho okýnka v Dubině-Venuši navštívili pekárnu v podchodu, která právě otvírala. Samozřejmě, že byla plná fachmanů, kteří jeli ráno do práce a samozřejmě, že jsem se nezdržela nadšenýho pištění "jéé, tyjo, obložená houska za devět? Jé, ten vdolek, jé, takovej velkej rohlík za korunu osumdesát!". Samozřejmě, že mě můj ostravskej kamarád dloubal do žeber a napůl pusy syčel "ticho, ticho, ježíš, budeš za piču" a byla jsem, chudák, možná se za nás doteď stydí. Omlouvám se všem ostravákům, přišlo to dřív než jsem čekala, ale přijít to muselo, svůj kříž si nesu dál.

Ale co je důležitý- ostravský pečivo bylo nejen levný (pro rozmazlený pražský piči), ale hlavně vážně moc dobrý. Obzvlášť čerstvý vdolečky a rohlíky.

KUTNÁ HORA, CREEPY TEEPEE A KUŘE S BROSKVÍ 2.0

Tak jde čas s Vývařovnou. Náš letní čas se pravidelně už několik let neomylně řídí v rytmu festivalu Creepy Teepee.

V roce 2011 recenzovala kutnohorský podniky Karol- tady a tady, za rok jsme se zhulily tak mocně, že post Hannah napsala až po měsíci, ale je pořád fantasticky aktuální a směju se ještě po třech letech- tady se můžete zasmát se mnou.

Před dvěma lety jsme z hulení přesedlaly spíš na alkohol a Kutná hora byla opět hodně o burgrech, Twin Peaks a Sandokanovi- tady.

Loni jsme jely s Danielou jen na závěrečnou neděli, bez hotelu a bez jídla, vystačilo nám jenom pití (ten smutnej příběh, když ve 2 ráno dojde na baru Becherovka, to by se ve Varech nestalo, takže přesedláte na vodku, au), proto nebylo co recenzovat ačkoli na recenzích kocovin bych si mohla postavit živobytí.

Letošní (pro mě 4.) Creepko jsme se vydaly pro změnu jen na pátek, tedy první den festivalu.

Jsou věci, které se nemění- už minimálně dva roky je občerstvení v areálu podle přesvědčení rodiny Hoškových jen a pouze vege (pamatuju si kdysi na kebab a na grilovaný klobásy) a afterparties mají po hlavním programu velkej prostoj a celý osazenstvo festivalu se jako jeden muž snaží telepaticky přesvědčit pořadatele, že teď už všichni chceme jen tancovat a že party prostě bude. Většinou se to povede, nakonec, bohudík, i letos. K tomu všemu přidejte neformálnost, nápoj lásky a vykulený oči obyvatel Kutný hory a luštění programu jako oblíbená kratochvíle místo sudoku. I se všema negativama, který k tomu už taky patří a vlastně bych si přišla ochuzená, kdyby to bylo jinak. Creepy je srdcovka.

Ale hezky od začátku. Když dostanu produkční rapl umím zařídit nemožný. Takhle se mi povedlo 3 dny před festivalem sehnat ubytování na bytě necelých 10 minut od areálu. Pan bytný pro nás přijel až na nádraží, nabídnul nám snídani z vlastního, uvařil kafe a pohostil štrůdlem. Mimojiný měl včely, čínský prasátka, ovce a kozlíky, kteří byli jako psi. Taky třešně obtěžkaný ovocem, meruňky, domácí vejce, plachou kočku a letitýho psa, kterej vypadal jako vyčazenej pohodář nad hrobem. Byli jsme nadšení. Sedli si pod třešen, pili jsme prosecco a chvíli byl svět báječný. Z areálu už byly slyšet první kapely.

vyčazenej pohodář

Půlroční kozlíci- velká starost pana bytného byla jak jen to udělá až je za pár bude muset podříznout, přece jen, jsou jako pejsci. Celej tenhle rurální cirkus za náma běhal jako cvičený opičky. Mě bavila představa, že by s náma šli na festival. Myslím, že Creepy by to sneslo.

STREET FOOD FESTIVAL: OPĚT JSME O NĚCO VÍC JAKO NA ZÁPADĚ

I další příspěvek se bohužel ponese ve sluníčkovém, pozitivním, dospěláckém duchu. Takže se takhle proberete po domácí party, popojedete pár zastávek tramvají na Nákladové nádraží Žižkov a tam je ultimátní foodmarket (proběhl v neděli 5.7.) se spoustou stánků, a přestanete mít kocovinu už jen z pohledu na ně. Opravdu se tohle v Praze děje? Je to jak ve snu. Už tu pomalu není nic, na co by se dalo nadávat. 

A vlastně není ani moc, co o tom psát, a to je taky dobře. Už není, co rozebírat - některé věci v Praze před pár lety nebyly a teď už jsou. A je to jen o tom na ně chodit a užívat si je. I have so much Dallas in my life!

We Are Burgers jsou naši all-time favoriti. Do budoucna s nimi chystáme spolupráci, pokud to vyjde, bude to fajn. Ambiciózní spolupráce na zbavování Hannah celodenní kocoviny zatím vychází velmi dobře. 

MRKVIČKA VOL. 2

Trochu se mi zastesklo po tom, co zase vyslechnu, jak neumim psát a jak je to úplně o ničem. Jsem totiž znovu v Paříži a chci vám udělat radost jako před rokem s mrkvičkou. Tentokrát ale místo mrkve budeme mít novýho hrdinu - fazolky. Společně s česnekem a rajčaty budou tvořit takový heroický trojboj, který vám díky 6 eurům (což je v Paříži jak dvacka) vytvoří most od chudoby k sebelásce.

ALKOHOLKA VIII: SPACE IS THE PLACE. VESMÍRNÉ DRINKY PRO H&M.

Upozornění: následující příspěvek se týká posh věcí a je nadmíru sluníčkový. A neni ani trochu vtipný. Názory v článku se absolutně neshodují s filosofií tohoto blogu.

Občasná spolupráce na prezentacích H&M je prostě sen. Skvělé ženy Kateřina a Vendula, absolutně volná ruka, velkorysý budget a k tomu tým lidí, co mi asistuje. Podzimní kolekce je krásně vesmírná, a takové měly být i drinky. Spíš než alobal si představte souhvězdí, Barbarellu, Futurologický kongres, Pátý element a krásnou, hi-tech budoucnost. A navíc jsem na sebe dostala nejupnutější overal a boty na platformě, se kterými jsem měla dva metry.

LÉTO V PRAZE: JÍDELNA PRO ZTRACENÝ DUŠE A TAXIKÁŘE MARJÁNKA

Jídelna Marjánka je vyhlášený místo. Asi jediná jídelna kde mají nonstop českou kuchyni (ano, otevřeno je fakt 24/7). Ideální místo k rozjímání nad začínajícím létem, životem, smrtí a vším mezi tím. Zvlášť, když venku začala první vlna veder.

Ten den jsem měla zvláštní chuť na rajskou. Nestihla jsem svoje oblíbený pultovky, protože většina řeznictví s pultovým prodejem hotovek končí ve dvě. Marjánka byla jasná volba. Říká se, že je to místo nočních gastro dostaveníček pražských taxikářů. Přes pracovní den tady standartně natrefíte na smíchovský cigoše s mulletem a důchodce. Taky na chlápky 40 plus nedefinovatelnýho vzhledu a povolání. A na bláznivý ženský. A na mě.

Žlutý tácy a gastrošky- není lepší dekorace, když přemýšlíte co je se světem špatně. V Marjánce je špatně asi všechno- a to je ve finále dobře.

Standartní porce je 5 knedlíků. Jejich původ mi není uplně jasný, stejně jako mi bylo už předem jasný, že rajská bude řídká. A byla. I to, že hovězí bude trošku tužší a šlachovitý. Nicméně to bylo přesně to co jsem si vysnila. Rajská. Chutnala kupodivu tak jak měla. A ten nůž s plastovou rukojetí byl k tomu žlutýmu tácu jako stvořený.
U stolečku za mnou seděli dva stařečci nad hrobem. Za oknem, naproti Marjánce, jsem zahlídla pohřební ústav, nedělám si legraci, uměli si tady zvolit lokaci. Po dojedení španělskýho ptáčka vypadali jakože se snad půjdou zapsat na pořadník. Babička byla shrbená a extrémně droboučká, vzali se za ruce, do druhé ruky každý svojí francouzskou hůl a vydali se smíchovskou pouští společně trávit. Zbytek života.
Zůstala jsem sama se svojí rajskou a se servírkou klasickýho hospodskýho ražení: černá mini, černý krátký tílko a memorabilie v podobě tetování. Nevymýšlím si, když vám prozradím, že jedna z kérek vyobrazovala klasickej otvírák na pivo. Jak říkám- všechno špatně je tady dobře.
Rádio hrálo na city- Irglová a Hansard se mě nejdřív snažili z plných emo-plic přesvědčit o světabolu a milostným smutku, aby je v zápětí přeřvali Mandrage svojí písničkou s nejstupidnějším textem dekády. V tu chvíli jsem byla moc ráda, že dojídám poslední knedlík a ačkoli mám škodolibou náladu nebudu tady postovat youtube videový soundtrack týhle chvíle zmaru.
Celá tahle dřevem obložená a na platový tác naservírovaná melancholie mě stála 84 kč. S pěti.

NONSTOP JÍDELNA MARJÁNKA

NA BĚLIDLE 38, PRAHA 5, ANDĚL