OSTRAVA!!!

ideální svačina na šestihodinovku: oříšky na mozek, Metaxa na dobrou náladu

Ostrava!!! (ano, rozhodla jsem se, že budu využívat ostravský logotyp, vystihuje podle mě Ostravu!!! dokonale) byla neuvěřitelná. Ve všech slova smyslech, které v tomhle konstatování chcete hledat.

Otevřete sI Braníka nebo si nalejte skleničku vychlazenýho prosecca- bude to na dýl, ale nebudete litovat.

ZASTAVENÍ PRVNÍ- CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY

Jet autem se zdálo jako báječněj plán, když na vás zbyde místo a nemusíte řešit nic kromě sbalení (ne)vhodnýho oblečení a vlhčenejch ubrousků. Po jejím absolvování apeluju na Ředitelství silnic a dálnic: probůh, proč? Proč jsme nestihli Bjork, ale místo toho si dali v autě slušnou šestihodinovou dávku humoru na hraně únosnoti včetně pikniku Billa oříšků na dálnici a prolejzání otvorem autosedačky? Neprskám, jen si říkám, že šest hodin v autě s Metaxou a oříškama na vás může zanechat trvalý následky. Naštěstí jsem já i ostatní báječní spolucestovatelé ze železa. Ať se oslím můstkem dostanu do Ostravy, modří už vědí, žlutí tápou. Fakt je ten, že místo Bjork jsme seděli na odpočivadle jednoho hodně lynchovskýho motorestu kdesi před Brnem. Život je bláznivej.

ZASTAVENÍ DRUHÝ- BÝT ZA PRAŽSKOU PIČU

Bylo jasný, že tohle se stane. A stalo se to přesně v 6.00 ráno v pátek ostravskýho času, když jsme místo zavřenýho (lituju doteď) hladovýho okýnka v Dubině-Venuši navštívili pekárnu v podchodu, která právě otvírala. Samozřejmě, že byla plná fachmanů, kteří jeli ráno do práce a samozřejmě, že jsem se nezdržela nadšenýho pištění "jéé, tyjo, obložená houska za devět? Jé, ten vdolek, jé, takovej velkej rohlík za korunu osumdesát!". Samozřejmě, že mě můj ostravskej kamarád dloubal do žeber a napůl pusy syčel "ticho, ticho, ježíš, budeš za piču" a byla jsem, chudák, možná se za nás doteď stydí. Omlouvám se všem ostravákům, přišlo to dřív než jsem čekala, ale přijít to muselo, svůj kříž si nesu dál.

Ale co je důležitý- ostravský pečivo bylo nejen levný (pro rozmazlený pražský piči), ale hlavně vážně moc dobrý. Obzvlášť čerstvý vdolečky a rohlíky.

ZASTAVENÍ TŘETÍ- LEGENDA JMÉNEM CHACHAR

První věc co mi po probuzení dal kamarád Lumír do ruky byl letáček, který má na ledničce magnetkou v Ostravě připnutý snad každá rodina- rozvozový letáček ostravskýho pizza-velikána Chachara.

Chachar má pobočky ve všech ostravských čtvrtích a snapfoto meníčka mluví za vše.

Ten den odpoledne jsme si objednali Baníček, kuřecí salát a těstovinovej salát. Během hodiny a půl čekání jsem stihla toho dne podruhý být za pražskou piču a a po hodině marnýho čekání na Baníčka vypičovat pána na objednávkové lince. Volala jsem mu ještě dvakrát. Jeho ostravský stoický klid, který spočíval v konstatování toho co jsem si objednala a toho, že "to tam každou chvíli musí byt" jsem mu záviděla. To, že netušil, kterej z poslíčků nám veze objednávku a tím pádem je jeho poloha nedohledatelná, jsem mu odpustila ve chvíli, kdy jsem čekajíc na lince zaslechla z jeho kanclu TOHLE- Ostrava!!! udává trendy!

Mimochodem- Chacharova pizza je opravdu bizarní gastro-zážitek.

Kromě rozvozu jídla má Chachar i okýnka- tohle je z Dubiny a dokazuje, že co se týče bizarních gastrotrendů je Ostrava!!! na vrcholu, podle mě už líp nebude:

Chacha-r fárá celý den!

Chacharův top- jsem odvážný děvče, ale ve třicetistupňovým vedru kousek od vysokých pecí jsem to nedala, slibuju, že příště se obětuju a otestuju.

ZASTAVENÍ ČTVRTÝ- LAHŮDKY DELIKATES

Moje velký přání bylo navštívit teplý pult nebo lahůdky. Vyhrála to pozdní snídaně v Lahůdkách Delikates (klikněte si na stránky a obdivujte jejich poctivou studenou homepage, je to symfonie barev a aspiku). Teplý úsek byl zavřený, ale chlebíčky byly moc dobrý (vedro to prověří nejlíp) a já si za deset korun dala ve fólii zabalený chleba s rybičkovou pomazánkou. Dýchl z toho na mě takový ten puberťácký pel školního výletu. Mimochodem- naposledy jsem měla chleba s rybičkovou v Café Muzeum a následně jsem prozvracela dva dny. Jemná rybičková z Delikatesu byla naprosto nezávadná. Některé věci nejsou tím čím se zdají být, ale jsou tím čím jsou.

Stejně jako post-mix Fantička a koňaková dezinfekce z vlastních zdrojů. Pro sichr. Jinak ta věž v odrazu vedle mě před lahůdkářstvím je krásná Nová radnice. Tak vidíte, můžete mít chlebíček a ještě architektonický zážitek, je to jen pár metrů. Na radniční věž můžete vyjet výtahem a podívat se na Ostravu z nadhledu. Boží.

ZASTAVENÍ PÁTÝ- MOMENTKY Z OSTRAVSKÝ GASTRO-REALITY

Můj kamarád a student dokumentární tvorby Lumír K. je nejen rodilý ostravák, ale zároveň spolu sdílíme jistý cit a něhu k místům a momentům, který by leckomu přišli banální. Tohle je pár drobností, který mi přišli neuvěřitelně výstižný. Děkuju, Lumíre.

Herna Baník, denní menu, přijmeme servírku a vpravo to tipuju na tvrdý jádro. #životjebaník

Menza na Reální ulici- gastro purismus, náhodné seskupení rostlin (které nesmí chybět v žádné opravdové menze a jídelně) a praktičnost:

Čínská restaurace x móda a Plzeň x Radegast:

Ostrava 3 v 1: Vegetariánská Burfi s logem pro který nemám slov, Staročeskej výčep s malým za čtrnáct a makronky, kombinace, která dává smysl jedině v Ostravě:

ZASTAVENÍ ŠESTÝ- STARÁ ARÉNA

Kolem čtvrté odpoledne mi přišla zpráva "Kontušovka za 35- a jedeš". Byl to Ondra neboli Aid Kid, který nás takle lapidárně nalákal do Starý Arény. Kavárny nad hlavním ostravským náměstím v prvním patře domu kde v devadesátkách bylo divadlo a teď je tam ta nejvíc příjemná kavárna. Příjemný kafe (espresso na led umím ocenit), milá obsluha a interiér poslepovanej ze všeho možnýho. Vydržíte tam sedět několik hodin, koukat po náměsti, pracovat nebo prostě nic nedělat.

ZASTAVENÍ SEDMÝ- GASTRO-COLOURS OF OSTRAVA

Festivalový jídlo je kapitola sama pro sebe- neřekla bych, že Colours je něčím vyloženě výjimečný oproti jiným větším hudebním festivalům:

smažený čínský nudle, velkej výběr burgerů (my měli od Jacka Danielse a nebyla to žádná hitparáda), palačinky, langoše, vafle, párky v rohlíku (my měly Babišovy Parkys a světe div se- byly hnusný) a další a další položky do tohohle festivalu gastro-marnosti. Proč někdo prodává ve třicetistupňovým vedru v Ostravě MOŘSKÝ PLODY? Kdo si je dá? Proč tam není ani jeden stánek se smažákem?

Osobně jako nejvhodnější vyhodnocuju smažený vietnamský závitky s dostatečnou dávkou Srirachy. Jediný co stojí za zmínku je tahle lolba (ve skutečnosti prostě palačinka s "oholenou" čokoládou):

Samostatnou kapitolou gastro-marnosti byla VIP zóna kde to výzdobou i osazenstvem vypadalo jako na svatbě v Havířově. Včetně jídla, polstrovaných židlí a květinový výzdoby na stolech. Slovní spojení "navoněná bída" dostalo zase další rozměr. Gastrozóna nabízela grilovaný žebra (vysušený), lilkovou parmigianu, luxusně pojmenované těstoviny a další a další věci opravdu připomínající svatební menu. Žebra nám nesedly a tak jsme zůstaly u prosecca, který rozhodně nic nezkazí (naopak) a koukaly jsme se na pestrobarevný osazenstvo VIP zóny. Tuhle zábavu bych chtěla mít každý rok. Bylo to lepší než Prostřeno a 4 svatby v jednom.

ZASTAVENÍ OSMÝ- OSTRAVSKÁ ŽIVOTNÍ MOUDROST

Ostrava je plná odkazů. Tak například v Hrabové kde jsme bydlely byly potraviny "Budoucnost". V potravinách Veronika na Hrabůvce-Kostel jsme zase dostaly jako nevyžádaný bonus deset deka lakonické životní filozofie:

Nejdřív jsme si přály šroubovací víno. Nebylo. pak vychlazený sekt. Byl jen teplý. Pak malou vychlazenou vodu. Byla jen dvoulitrovka.

Daniela s úsměvem a konejšivě: " My vám to dneska ale děláme těžký, co?"

Paní prodavačka: "Děláte to těžký hlavně samy sobě."

A bylo hotovo. Pražský piči na druhou.

My jsme ovšem nakonec i tak ve Veronice udělaly nákup století za 41 kč- tady.

Úplně jinou životní filozofii má personál Starý Arény, kde se nás usměvavá servírka zeptala jestli "máme všechno po čem jsme kdy toužili".

"Ne, ale vy mi to bohužel nezařídíte." Opáčila jsem s hořkosladkým úsměvem za který by mě měl Hřebejk obsadit do dalšího filmu a dala si pivo.

Život v Ostravě je svérázný a já se těším až se tam vrátím.

Jinak děkujeme organizátorům Pecha Kucha Ostrava za skvělou Pechu na Colours, rády se vrátíme zase (ovšem očekáváme pompézní aspikový raut a čokoládovou fontánu) a tady ještě dvě momentky z naší performance s whisky v jedné a mikrofonem v druhé ruce.

Díky patří: Filipovi M. a Braňovi, Lumírovi K., Marii,  Ondrovi M., Honzovi, Radkovi taky a celýmu komparzu z VIP zóny. A taky tomu taxikáři, kterej kouřil a bůhví jestli měl řidičák, ale dovezl nás do Hrabové jen za stošede. Ostravo, bylas báječná.