KDYŽ VÁM KOLEMJDOUCÍ ZÁVIDÍ

  

Rády bychom vám ukázaly, že naše hashtagy nejsou jen potisk vizitek, ale naše životní filozofie lemující každý náš krok. Kde jinde si to dokázat než u jídla a tentokrát konkrétně v Pizza Coloseum.  

                                                    HANNAH

Karpáčo - tisková chyba není na vašich přijímačích

 

#ineedmoredallasinmylife

"Stále nechápu, proč nemohla tahle schůzka proběhnout u tebe v kanceláři," říká J.R. 

Také stále nechápete, proč nemohla tahle schůzka proběhnout v naší kanceláři? Uplně jednoduše. Žádnou totiž nemáme.

Vývařovna reunion- volání humra k nám doneslo i naší Karol!

Ale i tak potřebujeme více Dallasu. Minimálně já. Jak dále J.R. vysvětluje Bobbymu u švédskostolní snídaně na Southforku, kde se i jejich děti baví o akciích, proč si dávat toast, když si můžete dát vajíčka a slaninu? Mně to dává smysl asi jako už si nedávat želé po tom, co ochutnáte crème brûlée. A proč si dávat fish and chips, když si můžete dát humra? S hranolkama? Hm?

Humr a hrany¨

Nikdy by mě nenapadlo řešit, kde si v Praze dát affordable humra do chvíle, než jsem ho měla před sebou na stole. Musím říct, že jsem byla vážně nadšená. Jednak byl humr super, ale mně vlastně přijde super i tím, jak se k němu musí člověk propracovat.

Přes humra jsem úplně zapomněla na karpáčo, co jsem si dala jako předkrm. Taky bylo výborný. Karpáčo je podle mě vizitkou každý picérie. Jsem popletená úplně stejně jako ten večer - měly jsme na stole prosecca jako pro opravdovou bývalou Miss Texas 1968. Začínám trochu panikařit - co když jsem si vyplácala všechen Dallas faktor na půl roku dopředu? Ale třeba ne. Třeba konečně došla kaše a zbyly řízky <3

                                                          DANIELA

deky v barvě humra ladily s...ano, hádáte správě, s humry!

#mámseráda

Nápad zajít do pizzérky není úplně ten, který bych přivítala s nadšením. Pizza je pro mě synonymem zahozené lidské důstojnosti. Navrch šlo o podnik, který míjím většinou s přesvědčením, že jde o turistickou past ve stylu české Itálie devadesátých let. No nerada se mýlím, většinou se mi rozjede tik v levém oku a musím jít někam do soukromí utrhat štěnátku pacičky...no ale mýlila jsem se. Jako správné recenzentky jsme tam byly dvakrát a pokaždé se moje #mámseráda srdíčko tetelilo.
No ráda si nosík někdy postrčím trochu nahoru a dámu za střízliva hraju docela přirozeně. Tentokrát jsem ustála i focení s humrem, focení klepeta na zemi i focení selfie s pohárem. Danielo, dávám sama sobě za jedna.

Zatímco holky si nejvíc pochvalovaly předkrmy, ty první i druhý, a hlavní chody (já si dala tunákový steak - fotka u Hannah), mě nejvíc bavilo zajíždět vidličkama a lžičkama do dezertů. Všechny jsme si daly ochutnat navzájem, aby se celý stůl shodl, že se nejvíc závidí mně - čokoládovo-mascarponový pohár byl spoko itself.

No jo no...tiramisu taky muselo být!

A kdyby jste náhodou chtěli zasmečovat --->

                                                         PAKOČKA

#gastrobizár

Pizza Coloseum - nebály jsme se je vzít za slovo a jely jsme YOLO ve stylu starořímských hostin jedna báseň. Příště snad příjdem v tógách, začnem vejcem a skončíme jablkem (to jsou mimochodem snad jediný dvě věci co jsme ten večer nestihly sežrat).

Vzaly jsme to hezky po italsku - od předkrmových sýrů a uzenin, přes malé těstoviny jako primo přímo k hlavnímu chodu (secondo) až k dezertu. Nemusím ani zmiňovat, že tahle hostina byla lemovaná proseccem.

Jako samozvaná expertka na Itošku a gastrobizár jsem neváhala prolnout obě moje vášně - v pizzerii Coloseum se průsečík nachází v jídelníčku u těstovin: Vaří Michal David.

Gastrobizár!

Když jsme se laškovně ptaly obsluhy zda je tam opravdu přikovaný k plotně a vyváří bylo nám řečeno, že "líp dělá muziku než kuchyni". To nevymyslíš - ale obsluha s takovým smyslem pro humor u mě stoupla hned v ceně.

Celý večer jsem nemohla nemyslet na Prostřeno a jeden častý leithmotif: češky žijící v Itálii. Scénář bývá zhruba tento: mladá slovanská krasava (vlastně to ani nemusí být úplná krasava) odjede do Itálie, provdá se za Itala, aby se po pár letech vrátila zpět, rozvedená s dítětem ve střídavý péči. Tyhle slečny a jejich příběhy si moc dobře pamatuju ze svých letních cest v devadesátkách přímýma linkama Eurolines. Bylo jich fakt hodně. A tyhle holčičí novodobý verze "Honzy co jde do světa" nám teď prostřednictvím Prostřena vzkazujou: ano, druhý předkrm nebo chcete-li první chod jsou v Itálii těstoviny nebo rizoto. Přestaňte se divit. A hodujte. Jako my. Ab ovo usque ad mala.