KEMP PAŘEZ A ŠAMANA ZTRÁTA ANEB SMAŽÁK S VŮNÍ WANASTOVEK A TISÍCOVKY V JUKEBOXU

Tušila jsem, že víkend bude hodně gastronomicky náročnej, takže jsem se cestou připravila...

Tak mě kamarádka Markéta zase vyvezla. Musím říct, že festivaly na který mě letos vzala stály za to. Nejdřív Fluff aka Alpro fest (víc tady) a teď maličkej festival v Českým ráji- Šamana Ztráta. Festival se koná v Prachovských skalách a je opravdu magickej, nejen proto, že letošní hlavní festivalovej den vycházel na úplněk měsíce (v rybách pro milovníky ezoteriky), ale protože samotnej kemp v sobě snoubí mysteriózní nádech Twin Peaks atmošky a šmrnclý českým tábornictvím. Jedinečný kombo, hledání ztracenýho času může začít.

V kempu je možnost spát v chatičkách klasicky disponovaných po stráni kolem dokola nebo na tzv. motelu jehož architektura by se dala definovat jako jakýsi Brusel chudých (další moje otázka je proč motel? Ubytovna je u kempu u rybníka a ne u silnice a už vůbec ne u dálnice). Případně se dá bydlet i v samotným srdci Pařezu, tedy v centrálním hotýlku. To se nám nepoštěstilo. Bodrá paní majitelka nás na naši žádost šoupla na pokojíček v motelu. Nekompromisně si nás sjela a pohled jí zůstal viset na kamarádovi Honzovi: "No vás já si pamatuju, loni, nojo!" Pronesla rošťácky a na naší otázku do kolika že letos bude otevřená hospůdka odpověděla rozverně, že samozřejmě letos pojede až do rána nonstop. Zapsala jsem všechny na svojí zodpovědnost na svojí občanku a šli jsme se ubytovat.

Brusel chudých a bohatých duchem

Martin´s bistro, diazepam prosím

V minulém měsíci jsem dvakrát navštívila Martin´s bistro a v obou případech to bylo jedno velké ultimátní WTF?! Hned na začátek zdůrazním, že jídlo bylo skvělý, bezchybný a objednala bych si ho znovu, Jen kdyby mi ho přinesl někdo jiný... Takže ano, tohle bude hejt na jeden z nejčastějších nešvarů českých restauračních zařízení- hejt na obsluhu. Jasně, slýcháváte to denodenně, obsluha u nás stojí za starou p*ču. Ale pardon, tohle musí ven a bude to bez fotek. 

Paní vypadala mile. V obou případech se usmívala, jak jen mohla, ale prostě celý podnik běhá sama. Co naplat, že za barem se tlemí dokonce až tři jakoby sympatičtí klučinové, paní kmitá sem tam. Má na sobě poloprůhlednou cheap hrůzu. Ok, nemusí to být zrovna bílá košile a černé kalhoty...ale topík pod zadek s krajkovou průhlednou aplikací a květovaným vzorem k černým legínám nás transportuje do Klatov, odkud pocházím a kam se nerada vracím. Takže znovu, je milá, vlastně je mi dost sympatická...ale.