KEMP PAŘEZ A ŠAMANA ZTRÁTA ANEB SMAŽÁK S VŮNÍ WANASTOVEK A TISÍCOVKY V JUKEBOXU

Tušila jsem, že víkend bude hodně gastronomicky náročnej, takže jsem se cestou připravila...

Tak mě kamarádka Markéta zase vyvezla. Musím říct, že festivaly na který mě letos vzala stály za to. Nejdřív Fluff aka Alpro fest (víc tady) a teď maličkej festival v Českým ráji- Šamana Ztráta. Festival se koná v Prachovských skalách a je opravdu magickej, nejen proto, že letošní hlavní festivalovej den vycházel na úplněk měsíce (v rybách pro milovníky ezoteriky), ale protože samotnej kemp v sobě snoubí mysteriózní nádech Twin Peaks atmošky a šmrnclý českým tábornictvím. Jedinečný kombo, hledání ztracenýho času může začít.

V kempu je možnost spát v chatičkách klasicky disponovaných po stráni kolem dokola nebo na tzv. motelu jehož architektura by se dala definovat jako jakýsi Brusel chudých (další moje otázka je proč motel? Ubytovna je u kempu u rybníka a ne u silnice a už vůbec ne u dálnice). Případně se dá bydlet i v samotným srdci Pařezu, tedy v centrálním hotýlku. To se nám nepoštěstilo. Bodrá paní majitelka nás na naši žádost šoupla na pokojíček v motelu. Nekompromisně si nás sjela a pohled jí zůstal viset na kamarádovi Honzovi: "No vás já si pamatuju, loni, nojo!" Pronesla rošťácky a na naší otázku do kolika že letos bude otevřená hospůdka odpověděla rozverně, že samozřejmě letos pojede až do rána nonstop. Zapsala jsem všechny na svojí zodpovědnost na svojí občanku a šli jsme se ubytovat.

Brusel chudých a bohatých duchem

Ponuře venkovská atmosféra zapadlé rekreace ROH potuněné devadesátými léty byla všude. Nemohla jsem ujít krok aniž bych si nepřipadala jako v nějakým filmu o hodně divným školním výletu.

Dětský koutek vedle jukeboxu neboli naše druhá stage

Festival se konal od sobotního odpoledne deset minut chůze přes ústí Prachovských skal uprostřed lesa nad malebným žabincovým jezírkem u dřevěného čajového stánku a noční část programu pak přímo v kempu, v opuštěnám nefunkčním bazénu, který se proměnil na snový taneční parket. Druhá stage (naše improvizovaná diskotéka) a bar pak přímo v hospodě kempu s jukeboxem a laciným alkoholem (mimochodem, opravdu jsme jim vypili celou zásobu laciný whisky, auvajs).

Bar, teda výčep

Co hospoda naznačuje interiérem rozhodně potvrzuje v kuchyni- devadesátky v rozpuku. Lepší a upřímnější jídelák jsem už dlouho neviděla (jídelák upřímný jako hlášky paní majitelky).
Král kuchyně byl samozřejmě jako v jiných a lepších časech friťák. Paní domácí na ten nával zavedla tzv. lístečkový systém jako na poště a neopomněla nás (hlavně tedy v neděli po pár hodinách spánku) vždycky ještě počastovat nějkým bodrým moudrem. Třeba jsme se dozvěděly, že proti Honzíkovi vypadáme my děvčata o dost hůř, ale bůhví co jsme dělaly, žejo (tytyty)!

Kemp Pařez- hospoda

A co jsme o víkendu jedli? Bylo to celé jako jedna dlouhá dojemná labutí píseň našich jater, která zněla jako Wanastovky z jukeboxu (protože co jinýho si k tomuhle pustit?). Vzpomínky na talíři, vzpomínky v reprácích na plný pecky.

Hitovka devadesátek o který si můžete přečíst podrobný eleborát v novým časopisu 360 je kuře s broskví, v podání kempu Pařez náležitě politý hnědou omáčkou z preparátu, která byla slaná jak Makarská riviéra. Ale ani to nebolelo.

Víkendová specialita byly kuřecí stehna. Opět v ceně hnědá omáčka. Mimochodem- jak velký bylo tohle kuře?! Něco mi tam nesedí...

Variace na salát se zálivkou. Nevím, dál. Radši proložte pivem.

Všichni ve spolek jsme si ujeli na palačinkách- zmrzka, šlehačka, Granko a kompotovaný ovoce, kterýmu strašně fandím, nejvíc mandarinkám (kromě jahod, samozřejmě). Palačinky byly instantní radost snad všech kdo si je dali, nepřeháním. Dokonce na vyžádání byly i s Nutellou, ale to paní majitelka poslala malou domu pro jejich vlastní, zlatý srdíčko!

Nejděsivější a velice tematizovaná položka víkendových bakchanálií v kempu byly smažený krevety. Nebyla bych to já kdybych se nerozhodla zjistit jak to teda s těma krevetama je. A hele! Surimi tyčinky v trojobalu vytvarovaný do opravdocých krevet, za tuhle invenci bych udělila opravdovou Nobelovku v kategorii gastro-trollingu. Dodnes řešíme jak tohle sakra udělali? Jak tohle někoho napadlo? Proč? Verdikt: k pivu a kocovině velice elegantní a směšný snack.

Na highlight jídelního lístku bohužel nedošlo- prý nebylo maso. O co šlo? Tzv. mrakodrat aneb masová věž. Ježišmarjá- taky už se při tý představě nemůžete dočkat dalšího ročníku Šamana Ztráty? Já doufám, že maso bude!

V opuštěnám bazénu se konzertovalo a tančilo, v napuštěném pak samozřejmě plavalo, nejlíp v šest ráno.

A hele, nechyběl ani řízek (smažák samozřejmě taky nechyběl, ale v rámci mapování opravdocých lokálních specialit jsme si dovolila vynechat).

Objekt. Na terase před "motelem" bylo tohle. A není to popelnice. Mo(u)dří už vědí- je to gril. Tahle óda na receptář a kombinace zlatých českých ručiček mě úplně dostala do kolen. Vystavila bych to v muzeu, no fakt.

Motel s výhledem (na bazén) aneb Brusel chudých (velmi)

Automaty všeho druhu (možná tam mají i ten s hopíkama)

Malebný pohled na chatičky

Vítá vás Pařez!

Tak co myslíte? Dá se tohle vůbec zhodnotit? Existují na tohle kategorie? Prostě ne. Kemp Pařez žije ve svým časoprostoru a jeho kuchyně jakbysmet. Místo, kde vám majitelka po celou noc točí pivo a leje hruškovici a tancuje na to na Michaela Jacksona nebo vám neváhá vyrobit domácí bankomat tím, že jí zaplatíte kartou přes platební terminál a ona vám částku vysolí cash je natolik sui generis, že nemůže nepoužít latinskej termín. Jediné co mi upřímně chybělo byly mýdla v síťce jinak byla iluze školního výletu dokonalá. Tohle prostě nedá hodnotit, ale musí se to žít. Zkuste to.
P.S. festival byl skvělej a příroda kolem je krásná. Když si tohle všechno dáte dohromady s kempem "Twin Peaks Českýho ráje" máte nejkrásnější a nejšílenější víkend ve vesmíru.