KAMARÁD DO DEŠTĚ 2: MÍT PODNIK BEFORE IT WAS COOL

Nebudete mi to věřit, ale včera jsem poprvý viděla tenhle film. Sama nevím jestli je to dobře nebo špatně, nicméně jsem zjistila báječnou věc- celý to můžete číst velice současně. Sagi a Luky byli v roce 92 pionýři trendů roku 2015. Nevěříte? Dám vám pár příkladů.

Sandra Pogodová before it was cool x Ošklivka Katka(Betty) 

Otevřít si podnik chce koule vždycky. Nekompromisní product placement pak nazanačil trendovou linii, velice blízkou roku 2015: LOKÁLNÍ. Ano, v Brooklynu tekla proudem Bohemka (k ní se ještě vrátíme), Gambáč (ne v buranskejch basách, ale cool kartonech, hipsters friendly) a Becherovka. Že k tomu všemu vyhrával diskžokej z Evropy dvě ani nemusím zmiňovat. Taková porce zábavy a českých lokálních značek, že by dneska nejeden marketingovej specialista pohledal. Myslím, že Soukup vytvořil fiktivní předlohu jakýhosi Kobzy ve vakuu roku 92. Jen místo kavárny byla diskoška a místo pián na ulici byly na ulici tak možná holky (ovšem s vizáží Simony Krainový).

SONDA DO JÍDELNÍČKU EKONOMICKÉHO MIGRANTA. NATVRDO, BEZ PŘÍKRAS A DOCHUCOVADEL!

I když se to tak z médií může zdát, uprchlíci Německo ještě úplně nevyžrali. A pokud jo, tak düsseldorfská menza je poslední oázou německosti v rozbouřenejch vodách halal kebabu. Můj půlroční studijní pobyt má sice pořád spoustu otazníků, ale kde budu jíst, jsem věděl rychle.

Kartičku do menzy vystaví i bez studentský karty každýmu, kdo se tváří dostatečně zmateně a pod třicet. Promiň, Danielo.

A ta se vyplatí, protože ceny jídel začínají na lidových 2 eurech a pokud se člověk rozhodne se odvázat, může se dostat na závratných pět euro. Což je mimochodem místní cena za krabičku cigaret. Kvalita jídla se pohybuje od ucházející po překvapivé dobrou. Vybrat si můžete z více jídel, který se každý den na cedulích před vchodem mění.

JÍDELNA S PULTEM NA LETENSKÝM NÁMĚSTÍ

 Pracuju na Letný. Jako vinohradská tak trávím většinu dne na tomhle rezidenčním kopečku. Je to tu příjemný a malebný, ale pár věcí z Vinohrad mi tu chybí- na Vinohradech máme víc řeznictví s pultem (jitrničky U Sůsů s teplým zelím do čtyřiceti korun), vietnamskej fastfood a tofu v rajčatový omáčce plněný vepřovým a nudlema za 35 a jídelna Apetit (prostě všechno místa kde se za pajdu nebo šedesát korun najím). Ale letenský místa pro správnou Pakočku teprve objevuju a navíc je tu pár perliček, který opravdu stojí za to: čtyřka U Antoníčka s hotovkama do stovky a strejcema na výčepu co od božího rána dávají pivečka a panáky, legendární noční pekárna na rohu U Studánky kde mají párky v rohlíku za hubičku, a moc dobrý nebo řeznictví s pultovovou jídelnou, která je v podstatě středobodem Letenskýho náměstí.

Mají krásnou tabuli s denní a stálou nabídkou - co je ještě k mání je na tabuli rozsvícený. Pokud máte chuť na něco z venkovní tabule a zrovna to nesvítí na tabuli za pultem ani se neptejte- prostě to není. Obsluha je klasická: pani v letech (asi rozhodně ne nejlepších a podle jejich výrazů kdoví jestli nějaký takový zažily), který vám nevahají prodat cokoli z nabídky s výrazem absolutního zhnusení životem. Když nejste dostatečně pohotoví rozhodně se vás nebojí popohnat břitkým pokynem. Na turka do skla ovšem mezi "jednou kofolou do čtyřky pro pána" je čas vždycky. Stejně jako na lamentování nad životem a lidma (zákazníky navyjímaje). Jejich prázdný a životem nasraný pohledy mě vrací do reality všedních dní, úplnej podzim promarněnýho života.

Samozřejmě, že nechybí cedulky s pokyny. Odkládejte nádobí sem, nechávejte zbytky na talíři. A vy to milerádi budete dodržovat.

GASTRO-OBLOMOV.

     Tenhle vtip mě vystihuje tak moc, že už to ani neni vtipný. Poslední dobou neuvěřitelně posouvám definici lenosti. Pro představu, tenhle článek jsem rozepsala v létě. Měl být o tom, jak pomocí našeho nového, společného Vývařovna mixéru RONIC RYTMO (to zní jak Philip K. Dick a něco s technem dohromady, což se mi líbí) z obchodu www.znackovenadobi.cz dělám alkosmoothies - meloun a okurka, to je teď začátkem října hodně aktuální, co?

Přitom v létě jsem si z alkosmoothies udělala dost lukrativní byznys. Alkoholka už prostě nemá kapacitu na to dělat každej drink zvlášť. Naštěstí to chutná tak dobře, že byli všichni úplně nadšení, napití a plný energie dál mrdat bedny - a to úplně zamaskovalo tak vysokej stupeň lenosti, při kterym sebou třeba radši vědomě praštim o futra dveří pokaždý, když jdu k sobě do pokoje, jen abych nemusela udělat o JEDEN krok navíc. 

Dokonce! Jsem si k tomu udělala i fotky! Chcete vidět, jak jsem rozmixovávala manga, melouny a ananasy v létě?

Dobrý, co? Chcete vidět i výsledný drinky? A co myslíte, zdokumentovala jsem to pak? Ehm...jakže jsem se to popsala hned v úvodu článku?