JÍDELNA S PULTEM NA LETENSKÝM NÁMĚSTÍ

 Pracuju na Letný. Jako vinohradská tak trávím většinu dne na tomhle rezidenčním kopečku. Je to tu příjemný a malebný, ale pár věcí z Vinohrad mi tu chybí- na Vinohradech máme víc řeznictví s pultem (jitrničky U Sůsů s teplým zelím do čtyřiceti korun), vietnamskej fastfood a tofu v rajčatový omáčce plněný vepřovým a nudlema za 35 a jídelna Apetit (prostě všechno místa kde se za pajdu nebo šedesát korun najím). Ale letenský místa pro správnou Pakočku teprve objevuju a navíc je tu pár perliček, který opravdu stojí za to: čtyřka U Antoníčka s hotovkama do stovky a strejcema na výčepu co od božího rána dávají pivečka a panáky, legendární noční pekárna na rohu U Studánky kde mají párky v rohlíku za hubičku, a moc dobrý nebo řeznictví s pultovovou jídelnou, která je v podstatě středobodem Letenskýho náměstí.

Mají krásnou tabuli s denní a stálou nabídkou - co je ještě k mání je na tabuli rozsvícený. Pokud máte chuť na něco z venkovní tabule a zrovna to nesvítí na tabuli za pultem ani se neptejte- prostě to není. Obsluha je klasická: pani v letech (asi rozhodně ne nejlepších a podle jejich výrazů kdoví jestli nějaký takový zažily), který vám nevahají prodat cokoli z nabídky s výrazem absolutního zhnusení životem. Když nejste dostatečně pohotoví rozhodně se vás nebojí popohnat břitkým pokynem. Na turka do skla ovšem mezi "jednou kofolou do čtyřky pro pána" je čas vždycky. Stejně jako na lamentování nad životem a lidma (zákazníky navyjímaje). Jejich prázdný a životem nasraný pohledy mě vrací do reality všedních dní, úplnej podzim promarněnýho života.

Samozřejmě, že nechybí cedulky s pokyny. Odkládejte nádobí sem, nechávejte zbytky na talíři. A vy to milerádi budete dodržovat.

Jejich nabídka je ovšem bezchybná. Do šedesáti korun si můžete každý všední den vybrat rovnou ze 3 gulášů: zabíjačkovej, maďar a segedín (můj favorit). Nechybí další denní hotovky a smažená sekce kde mají i takové skvosty jako smažený játra. Občas mají i kompoty (náš kamarád Hugo by si měl zapsat do notýsku) a klasiku jako rajčatovej a okurkovej salát. A jako bonus občas vyjde ze zázemí celou situaci na place překontrolovat jejich kuchař, potetovanej týpek spíše sparťanskýho než straight-edge vizuálu. Vsadím se, s tou Spartičkou zlatou železnou jsem se nesekla.

Je to ideální místo na rande se seniory: nikde jinde si takhle hezky u jednoho pultíku nepopovídáte s děděčkem, který se vám svěří, že sem chodí už tolik měsíců a vždycky si dává to samý: maďara. Proč? Protože je prostě dobrej. Někdy je život ve svých stereotypech fajn. Nicméně jsme tu měla i bezva interakci s mladým asiatem, kterej se odvážil dát si "ptáčkovou" (ne Petru, ale variaci na španělskýho ptáčka) a ač zprvu nebypadal přesvědčeně odcházel nadšenej.

Jedno z mála míst starý Letný, kterou si pamatuju z dětství, když jsem tu bydlela a v mámině občance jsem byla psaná jako echtovní leteňanka. Místo, který vás vytrhne z letenský party do letenskýho bezčasí kdy na našem činžáku bylo lešení, na Miladě Horákový perfektní mlíčňák kde jsem pila růžový post-soc pseudo šejk, který pěnil matný pevný bublinky, záchod jsme měli přes pavlač a maminka vyprávěla, že na rohu jsme měli hospodu kam se neodvážil pro pivo ani táta a hrálo se tam na tajňačku plátýnko. Ale to je už dávno a Milada byla ještě Belcredka...Letná je krásný místo na život. A bohudík, že k ní patří i takovýhle místa. Mimochodem- pamatujete si ten mlíčňák?

Ptáčková (variace na ptáčka)

Segedín

A příště vás vezmu na dezert. Třeba k Palmě (kdo měl v ruce poslední číslo časopisu "Rajon" jistě našel můj text o indiáncích a místech kam na ně) nebo K Veletrhům (turek do skla za dvacku a domácí indián za 16).