LÍDA BAAROVÁ: ŽIVOT JE AU.

Před hodinou jsem se vzbudila. Před spaním jsem do sebe v kuchyni se spolubydlící ještě nalila jeden Cordial-ginger, abych zahnala případný noční můry Pauhofový a Markovicze naklíčovanejch do blbě vymodelovanejch krbovejch plamenů. Život byl tentokrát spíš au než raut. Kocovinu mám spíš morální a ještě mi hlavě rezonuje nejen ten šílenej českej posynchron, ale hlavně nejšpatnější filmová hudba za hodně dlouhou dobu.

Samozřejmě, že na premiéru jsme šly plný předsudků, je v tom taková malá vnitřní naděje, že na konci dne třeba zjistíme, že jsme se nemusely obávat nejhoršího a že to třeba něco zachrání. Třeba špatný film povznese pohádkový raut. No, nestalo se. Ano, hlavu z prdele jsme si vytáhly, ale musely jsme obě konstatovat, že realita mimo bublinu prostředí ve kterým se běžně pohybujeme, není realitou ve které bychom chtěly žít. Nicméně tyto setkání třetího druhu jsou velice poučné.

Film bych osobně zhodnotila už jen jeho "slavnostním" uvedením. V multiplexu nataženej červenej koberec plnej, Libor Bouček balancuje na hranici společenského humoru vzor ranní show Evropy dvě a slavnostního očekávání, vyvolává si k sobě pod obří plátno celý štáb, bodře konverzuje, neváhá předvést šarmantní angličtinu a překladatelský skills v jednom. Nicméně forbína před plátnem kde defilují hvězdy a Libor není nijak zvlášť osvícená, takže z toho máme spíš hovno (asi je to tak dobře) a jako bonbonek za celou touhle přehlídkou na tom obrovském plátně v nekonečné smyčce defilují produktový videa a fotky nejrůznějších sponzorů. Ano, už dlouho jsem nezažila nic bizarnějšího než lesklou pleš Soukupa vážně a slavnostně se uklánějící před dojatým (to bylo ještě před tím než nás Renč ubil svým umem) publikem  na pozadí neméně lesknoucího se pozadí polonahý cvičenky zvedající činku ve fitku. Smyčka- výrobní pás proteinových tyčinek- usměvaví lidé oblečení jako z Cosmíčka 2005 nešikovně pózují před autem jisté taxislužby-aerobic- zvedání činek- upocený svalnatý zadek.

To ani nezmiňuju, že v celým multiplexu nemají šatnu, voda v půl-litrový lahvičce stojí 45 korun (pro srovnání- taková ta malá lahvinka vína tamtéž je za 59), měly jsme hlad a cestou do sálu pořád narážely do zmatených hloučků lidí a celebrit z jiného světa než je ten náš. Vytočená k nepříčetnosti jsem si koupila Kinder Bueno (za 25 korun), protože nálada slavnostní premiéry byla fuč (myslím, že v tom slováči se tedy ani neukázala), jen cesta dlouhými eskalátory do rudě osvícené chodby byla příslibem nefalšovaného pekla. Co vám budu povídat, Daniela si nakonec to Bueno koupila taky. Myslím, že to nám zachránilo život. Bezprostřední dojmy z filmu jsme shrnuly na našem instagramu.

Po filmu nás čekal další zmatený walk of shame mezi Martinou Gavriely s Markusem Tranem, bulvárními fotografy a dojatými lidmi středně vyššího věku s prázdnýma krabicema od popcornů, abychom konečně našly důvod naší přítomnosti v onom polosvětě- RAUT. Tady už šatna byla, samozřejmě s ručením omezeným. Upřímně nás překvapil sál- byl vpravdě opravdu hezký. Jako welcome drink jsme dostaly vyvanulou bohemku a vyvanulý úsměv hostesky. Kdo čekal blyštivou reminiscenci na hvězdný večírky v baru Lucerna s živou kapelou, byl zklamán (já). Místo toho se podávalo standartní bílý a červený víno, Mattonka (mimochodem- opravdu úctyhodnej product placemement je, když si "Adina Mandlová" na baru Lucerny objednává "jednu Mattoni") a nějaký džusy. Tak jistě, na pozvánce bylo napsáno "číše vína", ale my jsme to nevzdávaly. Já tušila, že kde jsou stolečky, bude i jídlo a Danielin zjitřený instinkt se intenzivně prvních deset minut snažil identifikovat nakyslý odér ve vzduchu jako "pražská šunka", případně všeříkající "chlebíčky".

Nakonec se vše odehrálo v duchu filmu- vlk se nažral a koza zůstala celá. Z chlebíčků se vyklubala mladinká hosteska roznášející mezi hosty spíše něco co bych nazvala chlebíčkové jednohubky. A protože jsme ten večer vytrpěly už dost, bylo to jako najít svatý grál. Ovšem objektivně- když ze 4 druhů chlebíčků zvítězí ten salámový, není to znak dobrýho rautu. Nezachránily to ani marcipánové dánské sušenky. Je teprve leden a zdá se, že už tu máme vítěze o nejsmutnější raut roku.

Do jiné reality nás vracelo nejen chlebíčkové zklamání, ale také přehlídka jiných lidí...

"Bože, právě se na mě podívala Helena Vondráčková, vypadalo to, že se chtěla pokusit nějak zatvářit, ale její obličej jí to nedovolil."

"Ale postavu má pěknou, asi cvičí, co?"

"Prosímtě, postava v tomhle věku...to si prostě vezmeš stahovací punčochy a dobrý, já myslim, že by měla nosit burku."

"A myslíš, že šuká?"

"No stoprocentně!"

"No tak to ale žádný stahovací punčochy nezachráněj, neměla by teda tu burku nosit radši v ložnici?"

"Hele, pán v teplákách a pokecaným tričku!"

"No tyvole, vždyť i ten Jákl má voblek."

"Kde jsou nějaký sexy němci?"

"Hele, pani co má vlasy jako Rod Stewart."

"Támhletoho odněkud znám...kde jsem ho jenom...tyvole, to je ten z Úsvitu, jak stál na Albertově vedle Zemana sedmnáctýho!"

"Nene!"

"Panebože...podíval se na mě, je fakt strašidelnej, ale dobrý, zhodnotil nás jako untermesche...a teď, koukej, seznamuje se Vondráčkovou!"

"Pojďme radši na cígo."

"Ještě jedno víno, ježiš mě je z toho divně."

"Můžeš mi říct co to má na sobě Renč? Měli slevy ve špatným oddělení NewYorkru?"

Po čtyřech vínech, jednom selfíčku s Komisařem Rexem, po Jiřině Bohdalový, která si vehementně klestila cestu do šatny, aby si sama mohla vzít kabát (ano, nezastavil jí ani pultík a armáda hostesek, prostě došla přímo mezi věšáky), po jednom epileptickém záchvatu na schodišti, jednom Zemanovi, kterého z obou stran musela podpírat ochranka, po opravdovém komisaři rexovi, který zkontroloval jestli někde nejsou pokladený výbušniny a dvou cigaretách, jsme usoudily, že tady nás nic dobrého nečeká.

Raut byl hvězdný, bohužel tahle hvězdnost byla upocená jako orosená pleška Soukupova, špatný jako osmdesát procent účesů tamních žen a smutný jako fakt, že tenhle film nejspíš za rok slízne pár Českých lvů.

Nám to samozřejmě slušelo, díky Vendy!

Jo, a přiopilý jsme musely konstatovat, že ten Pavel Kříž na tom celým nám fakt vadil ze všeho nejmíň. Pro faktickou recenzi filmu se obraťte na Kamila Filu.