ZLATÁ PECKA: RAKOVINA HUMORU A CHLEBÍČKY ZA PĚT

naštěstí nikoho šlag netrefil...ale teda málem...

Zlatá pecka, ceny český reklamy, který zajímají jen lidi, kteří pracují v reklamě a jejich klienty. Mě zajímal raut, samozřejmě. Ceny si nechte, chlebíčkem ovšem nepohrdnu.

A chlebíčky byly. Ihned u vstupního baru na velkém tácu ještě před zahájením ceremoniálu se tlačila šunková a sýrová klasika na stříbrným podnosu. za lidových 5 korun (nejdřív jsem si myslela, že to je chyba, ale ono ne, dva nám skutečně namarkovali na 10 korun). Hned vedle tácu s chlebíčkama stála asi ta největší sprejová šlehačka co jsem kdy viděla. Ok, Koháku, sorry not sorry, ale moje místo dneska večer bude tady, na baru někde mezi chlebíčky, šlehajdou a trvalým přísunem Becherovky.

Když jsem po dvou Becherech skutečně dorazila do sálu musela jsem v duchu poděkovat Janu Becherovi za dodanou kuráž. Chci říct...co je to vlastně humor? Protože Jakub Kohák oblečený jako mušketýr mi ho nijak nedefinoval, spíš mi ho v přímém přenosu pomalu, bolestivě ve vydýchaném sále pohřbil. Musela jsem vydržet (na baru) a pokorně čekat na raut.
Myslím, že příští zastávka by mohla být snad už jen premiéra kameňáku 10. Nebo nevím.
Nicméně- raut byl! A byl zatraceně narvaný. Davová psychóza podpořená notnou dávkou alkoholu dostala svět český reklamy do varu a do nekonečný fronty. Jestli byly řízky nevím- na mě nezbyly.(


Zbyl na mě POSLEDNÍ hermelínový chlebíček (nejen, že byl opravdu poslední, ale také tak vypadal, smutnej, okoralej, chudej příbuznej ve středních letech) a kuřecí paličky (wtf). Zarazilo mě, že u snědeného krámu zůstal tác PLNÝ nakrájených syrových rajčat, tipuju caprese po dekonstrukci (podle rautového pravidla "neber pečivo, je to plnidlo" by to znamenalo brát si z caprese pouze mozzarellu) a samozřejmě obligátní rautový pohrobek TÁC S OVOCEM.
Zdržela jsem se konzumace lehkého alkoholu zdarma v rámci rautu (jen výjimečně rautové víno překoná implicitní kategorii bílé/červené) a pokračovala jsem placenými Becherovkami, který jsme zapíjela rautovou kolou, která nebyla vskutku z nejlepších (tipuju to na sugar-full Freeway colu). Doufám, že někdy někoho od rautů konečně napadne ušetřit na efektních tácech s ovocem a ušetřený peníz dát třeba do vodky nebo tuzemáku. Nechte si poradit, jo?
K okoralýmu chlebíčku, pohrobku český reklamy, jsme objevili v další místnosti členitýho klubu Lávka fotošůt- fotograf se zábleskem fotil nějakou neznámou sexici v černým prádle. Proč? To vůbec nevím, žádný vysvětlení mě nenapadlo doteď.(
Hned vedle nahotinky jsme pak našli latexový gauč s Ikea dekou. Vkusné. A jak já ráda říkám "a tak je to se vším." Dobrou chuť.

Cizí rautové štěstí a devadesátkový umčo

 P.S. příští rok bychom měli splnit plán, koupit tác chlebíčků za pět a vyrazit je prodávat Na Zábradlí nebo turistům na Karlův most. Jediný byznys plán ve kterém vidím smysl.
(Za fotky děkuju svýmu artdirectorovi. A jsem moc ráda, že jsem laťku jeho estetického cítění zase mohla posunout o kousek dál. Níž.)