Před pár hodinami
umřel můj kocour Mikeš. Bylo mu asi 18 let a svých posledních deset strávil
jako moje všechno. Měl silnou povahu, jak už to u velkých černých kocourů bývá
a nebylo to s ním vždycky nejsnazší. Ale já jsem nikdy nebyla pejskař, a
že kočičí láska bolí, to není žádný tajemství.
Mikeš se mnou
překonal za dekádu několik rozchodů (s muži) a měl na kontě zničení nejen
koženého gauče u mojí matky, ale také rok starého drahého gauče u mě doma,
který jsem doplatila poslední splátkou až měsíc po jeho vyhození. Ráda bych těmto
sabotážím zpětně přiznala vyšší cíl, princip…buď projevení jeho vkusu, nebo naopak
morální problém s půjčkami. Píšu si za uši, Mikeši.
Kdysi jsem četla na blogu 1000 věcí, co mě serou krásné rozloučení s kocourem, které ted nemám sílu hledat, a dnes večer jsem si při vzpomínce na tento příspěvek rozhodla vám o něm něco napsat. Řekly jsme ted několikrát v různých rozhovorech, že Vývařovna je hlavně blog o nás a o tom, jak v našich životech taky jíme. No i s Mikešem jsme jedli a gurmánsky nás pojila především láska k balkánu.
Ano, balkánu
s malým b. Žiju podle rovnice jídlo s balkánským sýrem = dobré jídlo.
Vlastně pokaždé (i ted) naleznete v mojí lednici balkánský sýr,
neotevřený, načatý nebo prošlý. Dávám ho na všechno, na steak, do salátu (do
každého) i do polévky a dávala jsem ho i kocourovi. Zbožňoval ho. Jiný sýr
vlastně ani nejedl. Já si prostě musela před deseti lety v útulku vybrat
právě kocoura, co se mnou bude sdílet lásku k přesolenému českému sýru.
Můj kluk během čekání na veterináře šel nakoupit do Billy a přinesl rajčata a balkán. Udělali jsme si šopák, abych si naší oblíbenou klasikou aspoň trochu uklidnili nervy. Bylo
to naprosto nevědomky, ta souvislost mi došla, až když jsem dostala chuť vám o
Mikešovi napsat a styděla jsem se napsat jen „umřel mi kocour, jsem z toho
úplně v prdeli, protože byl spíš jako můj táta s mým dítětem
dohromady“. Ten kocour měl prostě rád balkán a to se sem už hodí.
RestInCatsHeaven,
Mikeši <3
z tisíce našich společných fotek jsem vybrala tuhle, Vánoce 2009 s mojí spící mámou v pozadí |
Mnoho pozdravov pre kocúra Mikeša do "kočičího" neba. Možno tam stretne aj našu Muru.
OdpovědětVymazatAnna
Ty kočky! Milionkrát má člověk sto chutí je zabít, ale stačí, aby pak vyvalily očička a přišly se mazlivě otřít a vše je zapomenuto! Byl to nádhernej chlapák a zemřel v požehnaně vysokém věku. Na jeho počest si taky zaběhnu pro balkán!
OdpovědětVymazat..dneska si koupím cestou domů balkán na počest všem "Mikešům"...jeden mi tu teď v práci leží u nohou...
OdpovědětVymazatAhoj Danielo, upřímnou kočičí soustrast. Teď je na řadě otázka, zda-li si už úplně sama, nebo máš ještě jiného kocoura?
OdpovědětVymazatKarel
děkuji. byli jsme s Mikešem deset let jenom spolu, on jinou kočku nesnesl.
VymazatMám dvě kočky, bývalé venkovní tulačky, které nikdo nechtěl a jednou v zimě(úplně vysílené a hladové) jsem si je vzala domů - přes velké protesty manžela a dlouho tichou domácnost. Už jsou se mnou dlouho a neumím si představit že už nebudou. Takže Tě chápu a .... koupím si balkán a ......vem si časem z útulku nějakého fajn kocoura. Aby ta kočičí sága pokračovala dál.
OdpovědětVymazathttp://www.1000vecicomeserou.cz/474-nahla-smrt-myho-kocoura/
OdpovědětVymazat- tady je... ale na tom ted nesejde. Uprimnou soustrast Dani, je mi to moc lito. Ale z fotek je videt ze si zil kralovskej zivot, je nadhernej!
Eva
Hlavně musíš psát častěji slovní spojení " Můj Kluk " !
OdpovědětVymazatMám dva velký černý kocoury se silnou povahou. A někdy to dost bolí. Tohle jednou bude bolet nejvíc. Tak pozvedávám balkán na všechny černý kocoury.
OdpovědětVymazatDanielko Danielko
OdpovědětVymazatNech ho vycpat a můžeš ho mít ráda dál . . .
(To byl v tuhle chvíli asi blbej vtípek)
Jardomil . . .