úterý 19. dubna 2016

JAKO DOMA BUDE MÍT SVÉ DOMA

AUTOR: PANÍ EVA z organizace Jako doma.
FOTO: PETR ZEWLAKK VRABEC

Jako doma je organizace, jež pomáhá ženám bez domova. Shání jim práci v kuchyni a zároveň nabízí cateringové služby. Po několika letech se teď chystají otevřít vlastní bistro. Prostory už mají, momentálně se sbírají prostředky na rekonstrukci. Kuchařky vydávají i vlastní časopis - Bezdomoviny, kde píšou o všem, se co je bezprostředně zajímá a týká se jich. Požádala jsem paní Evu, aby nám taky něco napsala. Rozhodla se organizaci blíže představit, a na základě mého přání představila i sebe. 

Není totiž od věci si připomenout, že život je ne vždycky raut. Někdy to prostě nevyjde.


Portrét Pouličního živla 
Jmenuji se Eva, ale spousta lidí mi říká Pouliční živel podle trička, které stále nosím. S tou přezdívkou jsem se už ztotožnila. Asi je opravdu trefná, protože jako správný živel se nedám jen tak zastavit, ale razím si cestu dál.
     Pocházím z malého města uprostřed severočeských lesů. V Praze jsem už víc jak jedenáct let. Přijela jsem do Prahy za prací, protože u nás žádná nebyla. Pracovala jsem v různých oborech. Začínala jsem na stavbě jako přidavač, naučila se základy zedničiny, zametala chodníky a uklízela baráky. Roznášela jsem noviny a letáky. Dělala jsem i správcovou na fotbalovém hřišti.
     Od roku 2013 spolupracuji s organizací Jako doma. Po nějaké době strávené na ulici mě oslovily jejich pracovnice a nabídly spolupráci. Od té doby je Jako doma moje nová rodina a já se mezi nimi cítím opravdu jako doma.
     Zapojila jsem se téměř do všech jejich projektů a spolupráce mě baví. Na ulici jsem strávila tři roky a díky téhle organizaci jsem už na ubytovně a cítím se opět jako člověk.

Paní Eva je ta uprostřed.

Kuchařky bez domova 
Kdo jsme? Jsme parta žen, které jsou bez domova. Některé z děvčat jsou stále aktivně na ulici jak ve dne, tak v noci. Některé jsou ubytované v chatičkách různě po Praze a blízkém okolí, jiné ve stanech postavených v lesích na okraji Prahy. V garážích, na squatech. Jiné už mají to štěstí a mohou spát na noclehárnách, azylových domech nebo ubytovnách.
     Jsme parta bab, stále se rozrůstající, které chtějí široké veřejnosti ukázat, že lidé bez domova také něco umějí, že chtějí pracovat a opět se zapojit do běžného života ostatních lidí. Že ne všichni lidé bez domova se jenom opíjejí a berou drogy. Ne všichni lidé bez domova jsou špinaví, zapáchají, žebrají o peníze, jídlo a alkohol, a stále se pak s někým hádají a napadají okolní lidi. Chceme všem okolo nás ukázat, že my to vzaly za lepší konec a pevně do svých rukou a snažíme se se sebou něco dělat. My jsme to nevzdaly, my s tím bojujeme a společně nad bezdomovectvím vyhrajeme.



   Vaříme výhradně vegansky, což znamená, že nepoužíváme žádné živočišné potraviny ani výrobky z nich. Vegansky proto, že nechceme přihlížet, v jakých podmínkách jsou zvířátka chována a následně na jatkách ubita. U nás se tak může najíst nejen vegan, ale i vegetarián a masožravec.
     Naše ceny jsou dobrovolné. To proto, aby se u nás mohla najíst široká škála lidí. Jak ti nejbohatší, tak ti nejchudší – lidé bez domova. Jídlo, které navaříme a napečeme, pak prodáváme na trzích, na Náplavce.
     V poslední době vaříme jídlo také na cateringy, kde své jídlo zároveň i prezentujeme. Máme tak velkou šanci všem lidem ukázat, že to s návratem do běžného života myslíme vážně. Tvrdě na tom makáme, i když to není vždy tak jednoduché. A okolí nás stále ještě odsuzuje.
     Vaření nás baví, i když nejsme profesionální kuchařky. Máme ale chuť pracovat a učit se nové věci.



     Naším největším snem je mít svoje vlastní bistro. Dlouho jsme sháněly vhodné prostory. To se nám teď už podařilo. Náš sen se začíná zhmotňovat. Minulý týden jsme pořádaly benefiční koncert a veškerý výtěžek půjde na tohle vysněné kamenné bistro.
     Kuchařky tímto chtějí poděkovat všem lidičkám, kdo se benefitu zúčastnili, a tím přispěli k tomu, že se náš sen uskuteční rychleji.
     Kuchařky bez domova se také účastní různých soutěží sociálních podniků. Povedlo se nám umístit mezi vítězi ceny Sozial Marie, která oceňuje sociální inovace. Finanční odměnu, která se s cenou pojí, jsme si odjely vyzvednout osobně až do Vídně.
    Kuchařky bez domova vás zvou na některou z našich akcí, třeba každou sobotu na farmářských trzích na Náplavce. Anebo za námi přijďte do nového bistra, jen co jej zrekonstruujeme a otevřeme.

Těšíme se na vás.

- - -

Ok, co z toho vyplývá pro vás? Jaký postup bude následovat?
- JAKO DOMA můžete lajknout TADY na Facebooku, a díky tomu budete mít přehled o jejich nejnovějších aktivitách
- Dál se můžete podívat na jejich TADY NA WEBOVÉ STRÁNKY, kde se o dozvíte vše, co vás na organizaci zajímá
- No a v neposlední řadě jim pomůžete. Tím, že až někde jejich stánek uvidíte, jednoduše si od nich dáte něco k jídlu. Pomůžete tím i sobě. Slogan nelže, jejich jídlo je totiž fakt super <3





5 komentářů:

  1. Pokud vaříte výhradně vegansky, tak jak se u vás může najíst masožravec?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jistě, masozravec musí maso zajidat masem... vlastně že!

      Vymazat
    2. No jistě, masozravec musí maso zajidat masem... vlastně že!

      Vymazat
    3. Vy zřejmě budete jedna z těch eko-fašistických militantních vegano-feministek, že? Pokud je někde psáno, že se vaří výhradně vegansky, pak zní trošku nelogicky, pokud je tam také zmíněo, že se nají i masožravec. Představte si, jako kdyby mne zvali na nějakou drahou a luxusní hostinu a v pozvánce by stálo, že vše bude vegetariánské, ale i lidé, co mají rádi maso, si přijdou na své? A ano, mám rád maso. A ano, nosím kožich z pravé kůže (pro Vaši představu - norkový). Vítězslav Ivičič www.czechfashionisto.com

      Vymazat