NE ZAS TAK MOC

Bilancuju. Bude mi skoro třicet a zaboha se neumím poučit z chyb. Stejně kokotský vzorce chování, kterým se mi nedaří vyhnout jakoby kopírovaly moje stravovací návyky. U obojího s blížící se třicítkou cítím, že by to tak nemělo zůstat.

Protože jestli to tak zůstane, tak by následující scénář mohl být nejspíš: tlustá kočičí bába. Všichni víme co to znamená minimálně od doby Simpsonů.

Naprosto příznačný je, že když tohle píšu, tak sedim U Antoníčka, tlačím do sebe smažák a piju oranžovou limonádu. Mít o pár rukou navíc, tak si navíc zapálim.

Takže co je špatně? Třeba tohle:

1) Lepek

Snaha personifikovat veškerý zlo, který se vám děje do těhle dvou slabik je přinejmenším komický. Všichni víme, že lepek nemůže za naše posraný životy. Pravidelný  trollení sama sebe tím, že "tenhle týden si pečivo a těstoviny nedám" se stejnou železnou pravidelností nevychází. Pravidelně se pak dostávám do lepkovýho víru, kdy jako feťák začínám den průmyslovejma koblihama, abych pokračovala krasojízdou těstovin, chlebíčků a pivních rohlíků. Vrchol bejvá donášková pizza, kterpou si objednám a zaplatim kartou přes Dáme jídlo a nechám si jí poslat z pizza-corneru, kterej mám doslova před barákem. Vím, že tohle zavání posledním stadiem konce civilizace. Ale pizza se čtyřma sýrama prostě chutná nejlíp v posteli, v ponožkách nahatá a bez vyčištění zubů. Bezlepkovej trend je takovou postmoderní apoteozou maniodepresivity. Nebo závislosti na heráku, těžko říct. 

2) Rautový víno

Stokrát ochutnáš, stokrát se pobliješ, abys zase po stoprvý dala další kolo. Už pomalu ani nejde o to, že je to zadarmo, je to jako reflex. Víno- bereš. Na kvalitu rautovýho vína apeluju stále, ale i když je občas o stupínek lepší než horší průměr, vžycky to dopadne stejně. Vinná opice je snad ta z nejhorších. Ano, stává se to i v lepších rodinách, ale bohužel mě tak nějak železně pravidelně.

3) Víno post(apo)mix

Další level je kombinování vína s čímkoli dalším. Hlavně panáky jsou opravdovou životní volbou dobrovolný křížový cesty. Když zvládnete vůbec vstát, čeká vás minimálně podobný utrpění jako na Velkej pátek. Když vám je dvacet můžete ještě ve sladký nevědomosti zkoušet co unesete, ve třiceti víte do čeho jdete. Sebetrýzeň voní jako čerstvé želudeční šťávy.

4) Na hladovej žaludek...

...se nechlastá. Víme samozřejmě všichni dobrou dekádu. No, jak říká Hannah "občas to tak prostě vyjde". Nemůžu než souhlasit. Blbý je, když to takhle vychází častěji než by mělo. Dobrý skutky jsou po zásluze potrestány, takže varianta, kdy cestou do baru sníte v dobrý víře třeba muesli tyčinku jsme vyzkoušely za vás. A nedoporučujem. Je to stejně uplně na nic.

5) Zdravá snaha

Pravidelný smažáky a španělský ptáčky by se měly vyvažovat sushi, superpotravinama a chlorellou. Myslíte? Taky si myslím. Jenže ve finále si připadám jako ztělesnění gastronomický schizofrenie. Jedinej moudrej vzorec, kterej v tuhle chvíli znamenitě funguje je jedno ranní vejce za dvě večerní becherovky. Jednoduchá matika, která mi zachraňuje den.

6) Pravidelný snídaně

Můj dlouholetej sen, nedosažitelná životní meta, ideál a vidina nirvány. Až se mi to podaří, tak budu mentálně dospělá žena. Zatím mi to s železnou pravidelností nevychází. A to je snídaně moje nejoblíbenější jídlo. Snídala bych vlastně furt. Bohužel společenskej uzus smrsknul snídani kamsi mezi šestou a desátou, takže tzv. nemůžu. Pardon, ale spěchám.

7) Palmovej olej

Marná snaha, podobně jako u lepku se jedná o dalšího démona, který symbolizuje v dneší společnosti veškerý zlo. Neberte mě špatně, zkoušela jsem to a zkouším dál. Ale failuju s takovou nevědomou pravidelností, že se musím sama sobě hlasitě smát.

Jestli teď čekáte na nějaký rozhřešení, tak se asi načekáte. Já tak maximálně dojím smažák a odpustím znova a znova sama sobě. Životní moudrost přichází s věkem. Jen pořád nevím s jakým.