VÍKEND...

Je neděle. Na Letný hraje Sparta, s tak je příjemný sedět doma, čekat na bouřku, aby ten řev spláchla, a plnit se mým oblíbeným jídlem z dětství - kolínka maštěný máslem s Heinz kečupem a strouhaným eidamem. Život se někdy zdá docela těžký i když víte, že na světě patříte k těm štastnějším. Trochu se pak stydíte za svoje white people problems. Ty se mi většinou nahromadí právě o víkendech, které poslední dobou úplně nezvládám, jak bych chtěla. Tlak na to být štastný a happy se totiž vyostřuje právě v těhle dvou dnech. Prostě musíš. Víkend je od toho, abys lenošil, ale byl aktivní. Abys dlouho spal, ale zároveň všechno stihnul. Těšení na pátek se většinou zvrhne v sobotní blouznění nad tím, co všechno jsem chtěla vlastně dělat - uklidit, dolakovat špajzku, dopsat článek, projít se na vítkov, projít se do únětic, zajít si zaběhat, dočíst knížku atd. A neděle je totální depka, že už po zbytek života to bude jen o těhle dvou volných dnech, že už je všechno over, že léto uniká mezi prsty, ne hovno, už je podzim, že vysaju a vytřu zítra, slibuju, že od zítřka zase jím jako třicítka, co potřebuje zhubnout, a že jsem byla běhat ve čtvrtek (yes!), ale nejpozději ve středu musím na tu jógu. Prostě život, nesmím ho vzdát.

Sobota oběd.

Smažák v housce. Musela jsem. Z více důvodů. Stane se, že se dostanete na místo, kde je výběr jen z klobásy a ze smažáku. Na takovém místě jsem přesně byla. Ke snídani po dvou hodinách spánku proběhl jen narychlo banán a pospíchala jsem, vedro, kocovina, prdel světa, lidi a špatná hudba okolo. Měla jsem od papírového obalu mastná stehna. Po prvním kousnutí jsem si spálila jazyk. tatarka byla nepříjemně kyselá. Stejně jsem cítila, jak mi tohle jídlo dělá dobře, jak mi plní žaludek, uklidňuje a jak díky němu přežiju tenhle den, který nechtěně trávím u stánku s klobásama a smažákem. Škrtily mě pak trochu šortky, ale bylo mi fajn.

Sobota večeře.

Neměla jsem Kung Pao tak sto let. Nejprve jsem vešla do oblíbené vietnamské restaurace, kde jsem byla předsvědčená, že vaří i čínskou klasiku. Bylo docela trapný odejít po chvilce s omluvným rozloučením. Chodím tam často a asi se jim potvrdilo, nad čím nějakou dobu váhali. Jsem pro ně ofiko podivínka. Chvíli jsem se na ulici nejistě rozhlížela. Nikde žádná "čína"...Dokonce i známá čínská restaurace Hong Kong na Letenském náměstí je nově vietnamskou restaurací. Trendy. Ale nakonec jsem svoji pouť úspěšně zakončila s dávkou nostalgie v plastovém obalu, po které mi bylo tak zle, jako už dlouho ne. Citová nevyrovnanost se projevila i tím, že jsem si cestou domů koupila višňový kompot Hamé. Byl hnusný, taky kyselý a vůbec nepřipomínal to, co jsem si pamatovala z dětství. Double zrada.

Neděle oběd.

Cesty Boží mě dovedly do Černýho vola na Pohořelci. Známá pivnice, kde mi milý (!!!) čišník spiklenecky vzal mobil s nabíječkou do kapsy a propašoval do kuchyně tak, aby to výčepní neviděl. Nenávidí mobily a mohl by ztropit scénu. Takový level pochopení jsem zrovna v takovém podniku nečekala, naopak, počítala jsem na 99%, že mě pošle do prdele. Dala jsem si topinky s nivou. Nebyly dobrý, topinka byla měkká a olej by se z nich dal ždímat. Myslím, že ještě za týden je budu cítit. Ale nepohoršilo mě to, pozorovala jsem hulvátské chování výčepního, cucala mastnou topinku, upíjela kozla a vzpomínala, jak jsem sem před deseti lety poprvé vešla. Byla jsem v prváku na vejšce a skončila poslední přednáška. V rohu seděla podobná partička čerstvých vysokoškoláků...možná ještě středoškoláků. Ještě trochu hnědí, hluční a na první pohled bezstarostní. Připadala jsem si stará a nepříjemně patetická.

na jednom asi byla oliva a na druhé něco červeného, co taky chutnalo jako niva. docela divočina. 

Neděle večeře.

Nedělní večery jsou o bilancování. Staré vztahy, nové vztahy, staronové vztahy. Tohle je jeden z těch nejstarších. Kolínka maštěný máslem bylo moje nejčastější jídlo v dětství a jedla jsem ho s chutí. Vůbec těstovinový lobby se v devadesátkách zdálo neotřesitelný a lepková hysterie posledních let se zdá jako největší zrada pyramidy postavený na obilovinách. Pamatujete, ne? V každé čekárně u doktora, ve všech časopisech. Pyramida se zlým máslem cukrem na vrcholu. Sladký kečup, máslo a strouhaný eidam na týhle pyramidě kolínek taky nechyběl. Ráda to ale jím postupně, nejdřív jen čistá chut másla a pak až mixík.

Víkendy mají takový sváteční nádech, dny volna s aurou svobody a dobrodružství. V dobách kapitalismu nám nic než dovolená a víkendy ani nezbývá. Patří k nim pozdní snídaně a dlouho dušená jídla na 5 hodin vaření. Ale to by se nestihl výlet, na ten se naopak musí vstávat brzo. A nestihne se ani party, protože kocovina zabije i dva dny s depkou jako bonusem. Návštěva rodičů. Zavařování. Ikea. Přešívání záclon. Nebo taky žraní jídel, co vám zvednou cholesterol a sníží práh citové vyrovnanosti. Utřete si ubrouskem (kusem toaletáku) máslo z brady a musíte se chtě nechtě usmát.
Přibrala jsem za tenhle víkend dvě kila.